Věrnější než primáti: Člověk stojí v žebříčku monogamie po boku jezevců a surikat

Čím víc má daný druh vlastních sourozenců, tím je z pohledu studie monogamie pravděpodobnější. V takto koncipovaném žebříčku člověk skončil takříkajíc v první lize partnerské věrnosti, na sedmém až jedenáctém místě.

Není a nebylo to ale vždy samozřejmost. 85 procent předindustriálních společností umožňovalo mnohoženství a to se dodnes u původních obyvatel objevuje.

„V dřívějších dobách se bral člověk automaticky jako ten jeden z nejvíc monogamních druhů. Postupně další studie ukázaly, že to třeba nemusí být až tak vážné,“ potvrzuje zooložka Karolína Brandlová.

Zleva zoologové Karolína Brandlová a Miloš Anděra, studentka Barbora Pitrová a moderátorka Martina Mašková|foto:Klára Holečková, Český rozhlas Plus

Věrný jako pes

Vědci v této studii zohlednili přes 90 lokalit z celého světa, třeba lovce a sběrače v Tanzanii, farmáře z Indonésie a ostatky lidí z doby bronzové v Turecku nebo dokonce z neolitu v Turecku.

Čtěte také

Ptáci kulíci se rozcházejí, i když úspěšně vyvedou potomstvo. Samičky se „rozvádějí“ častěji

Vznášejí hypotézu, že monogamie mohla přispět k tomu, že člověk ovládl planetu.

Věrností se paradoxně lidé neblíží svým nejbližším příbuzným z řad primátů.

Například pes hyenový, jezevec nebo surikaty podle kritérií této studie získali přední místa  žebříčku monogamie u zvířat, naopak šimpanzi, horské gorily nebo makakové se ocitli na jeho konci.

Půlhodinová šance

Monogamní zvířata mnohdy žijí v menších smečkách nebo sází na jednu matku rodu. Model jako u lidí, kteří žijí i ve větších skupinách a více žen rodí děti, je spíš výjimečný.

Společný ho máme třeba s hlodavcem z Patagonie, marou stepní, která se vzhledem a velikostí podobá našim zajícům. Od ní se ale lišíme životním stylem.

„Mary se vyznačují tím, že mají velice krátkou dobu, kdy můžou zabřeznout. Bývá to půl hodiny jen několikrát do roka,“ říká vědec.

Kulturní kontext

U člověka se monogamie váže i ke kulturním zvyklostem. Po nástupu zemědělství například přispěla k udržení majetku, zejména půdy, v konkrétní rodině.

„Lidská monogamie je něco jiného než biologická vlastnost,“ připomíná zoolog Miloš Anděra. Vědci také upozorňují, že se vyvinula spíše tam, kde se otcové starají o mláďata.

„Čím víc je otec nepostradatelný k tomu, aby pár úspěšně odchoval mláďata, tím pravděpodobnější bude, že monogamie vznikne,“ dodává Karolína Brandlová.

Kteří savci jsou nejvěrnější? Jak skákali pravěcí klokani? Jak se u savců vyvíjel sluch? Poslechněte si celou Laboratoř Martiny Maškové. Debatují zoologové Karolína Brandlová a Miloš Anděra a studentka Barbora Pitrová.