Věřící protestují, duchovní mlčí. Mocenský boj v české pravoslavné církvi nekončí

23. září 2015

Paní Ina Kuročkinová, žena pražského ruského restauratéra, společně s dalšími věřícími několika národností patří k pravoslavné farnosti u chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice na pražských Olšanech.

S nedávným odvoláním duchovního otce Dorofeje nesouhlasí. K odvolání došlo 14. srpna letošního roku. Během liturgie celý akt vykonal nejvyšší reprezentant pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku vladyka Michal.

Paní Ina se do této náboženské komunity dostala před rokem. „Celých 42 let svého života jsem hledala kněze, jemuž bych uvěřila. Ale nenalézala jsem ho. V tomto případě jsem měla štěstí, otec Dorofej se stal mým pastýřem, můj život se změnil k lepšímu.“

V srpnu vladyka Michal oznámil, že z úřadu duchovního správce chrámu odvolává archimandritu Dorofeje. „To bylo jako hrom z čistého nebe. Celá farnost otce Dorofeje vnímala jako osobní příklad pokory a lásky pro všechny. Vladyka Michal přitom hovořil o jakémsi skandálním porušování pravidel. V tu chvíli zavládl chaos a ruch, proč to všechno. Archimandrita Dorofej s pokorou a mírností vášně tlumil a řekl, že ortel přijímá.“

Arcibiskup Michal: Pořádek musí být

Paní Ina vyzvala vladyku Michala, aby jeho úřad toto rozhodnutí přehodnotil. „Vladyka mi řekl, že bych se měla držet zpátky. Vše přijmout. A svými pokusy o obhajobu mu to nečinit ještě těžší.“

Ke své ženě se připojil i pan Andrej Kuročkin. „Tady český stát rezignoval na svou funkci, protože v tomto případě stojí stranou. Členové naší farnosti se postavili za otce Dorofeje a hlasovali proti rozhodnutí vladyky Michala. Vladyka je zaměstnancem českého ministerstva kultury a nemůže stát nad zákonem.“

Michal Dandár, arcibiskup Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku

Obrátili jsme se na úřad pravoslavného arcibiskupa pražského a českých zemí Michala s žádostí o rozhovor. Odpověď nenásledovala žádná. A tak si poslužme pasáží z článku Jaroslava Moškova na informačním portálu Russkije Novosti. Článek byl místo odpovědi doporučen i paní Kuročkinové.

Na konci liturgie 14. srpna se arcibiskup pražský a českých zemí Michal obrátil k věřícím. Krátce jim vylíčil, k jakým nepravostem tu docházelo. "Jsem v úřadu pátý měsíc a zatím jsem nezaznamenal směřování k jednotě," říká vladyka Michal. Prohlašuje, že je rozhodnut nepravostem poslední doby učinit přítrž.

Zejména pak stavu, kdy byli propouštěni poctiví kněží a nahrazováni lidmi loajálními nové církevní moci. "Pořádek musí být. Jako arcibiskup pražský a českých zemí jsem se proto rozhodl ke kroku, který není snahou někoho trestat a někomu se mstít.“

Pan Moškov se ve svém článku vrací k počátkům rozsáhlých tenzí na půdě české pravoslavné církve a ke zmíněnému propouštění poctivých ruských duchovních, jež má údajně na svědomí otec Dorofej, říká: "Vina propuštěných duchovních spočívala v tom, že nepodpořili spiklence, kteří v dubnu 2013 donutili k odchodu z úřadu v pravoslavném světě váženého a respektovaného metropolitu Kryštofa.“

Jaroslav Moškov nepokrytě jásá nad tím, že je konec ukrajinizace na Olšanech a že v chrámu, v němž byla poslední dobou slyšet jen ukrajinština, bude sloužit opravdový ruský baťuška. Moškov jedním dechem dodává, že Ukrajince odsud přece nikdo nevyhání.

Přímý vliv ruské pravoslavné církve

Další farník z olšanského chrámu, potomek prvorepublikové ruské emigrace, pan Igor Zolotarev vnímá olšanskou farnost jako důležitou nejenom pro pravoslavné Rusy v Praze. „Ale i pro vedení české pravoslavné církve. Změny, ke kterým dochází na Olšanech, a co já vím, tak i v řadě jiných farností, svědčí o pokračujícím mocenském boji uvnitř české pravoslavné církve.“

Ukrajinizaci v olšanského chrámu neřeší. „Olšanská farnost je tradiční ruská pravoslavná. Je důležité, aby se tam zachovávaly tradice, církevní zvyklosti, které do toho vnesli zakladatelé chrámu, tedy představitelé první vlny ruské migrace. A to byli Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, bez rozdílu národnosti.“

Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech v Praze

Andrej Kuročkin a další farníci z Olšan se domnívají, že v této věci selhává český stát, potažmo ministerstvo kultury. Podle Igora Zolotareva by církevní otázky měly být záležitostí farníků, věřících, církve.

„Cítím zde plíživou snahu o ovládnutí farních úřadů a české pravoslavné církve ze strany moskevské pravoslavné církve. Prostřednictvím kněží, kteří byli a jsou na Olšanech. Já si dobře pamatuji, kdy za otce Tichona, otce Sergeje se likvidovaly hroby nejvýznamnějších představitelů ruské emigrace. Místo toho tam vznikly nové náhrobky, mauzolea nových Rusů. Anebo kontroverzní pomník sovětským vojákům internacionalistům.“

Jde tedy skutečně o přímý vliv ruské pravoslavné církve? „Bezpochyby. Nejenom zde. Snaha o ovládnutí ruských pravoslavných farností je v celém světě. To, co se děje u nás, děje se po celém světě. Ruská pravoslavná církev, řízená v minulosti KGB, dnes FSB, se snaží prostřednictvím těchto farností vykonávat svůj mocenský vliv.“

Jak se na tento fenomén dívá rusista Milan Dvořák? „Metropolita moskevský se ještě opovažoval postavit Ivanu Hroznému. Ale Petr Veliký za svých bouřlivých reforem si církev podmanil. Za jeho vlády vzniklo cosi jako ministerstvo kultu, svatý synod, který skutečně byl státu do značné míry podřízen.“

Perestrojka a devadesátá léta církev osvobodily. Stála stranou, žila si svůj život. Proč se to za Putina změnilo? A proč se z pravoslaví v podstatě stala státní ideologie?

„Protože Putin nastoupil s myšlenkou, že rozvrácený a rozchvácený ruský stát obnoví, což se mu do značné míry podařilo. Církev se k tomu hodila. Dvě věci, k nimž bylo možno se obrátit, bylo ruské vlastenectví, které v lidech je stovky let, a církev, víra, eventuelně i spektakulární obřady. To všechno zafungovalo. Z vlastenectví se stal nacionalismus, někdy šovinismus. Náboženská víra, jak se to stalo v dějinách mnohokrát, začíná být zneužitelná k mocenským hrám.“

autoři: ldo , sch
Spustit audio