Venezuelané, běžte domů! Uprchlíky v Latinské Americe provází xenofobie

02843245.jpeg
02843245.jpeg
Po celá desetiletí chudé státy Latinské Ameriky živily stereotyp, že Venezuelané se kvůli svému ropnému bohatství chovají povýšeně. Teď, když ze země prchají desítky tisíc lidí, chybí vůle jim pomáhat.

Všímá si toho zpravodajský server americké agentury Bloomberg.

Píše, že když v Panamě před nedávnem vyšla píseň o Venezuelce, které nahání strach imigrační úřady, stal se z ní okamžitě hit. Skladba totiž udeřila na citlivou strunu. Autor písně „La Chama“, kterým je hudebník s přezdívkou Mr. Saik, ve svém songu dále naznačuje, že ona venezuelská imigrantka se po útěku z vlasti musí živit prostitucí. Nepřekvapí, že někteří uprchlíci populární píseň považují za ponižující.

Poté, co Venezuela ekonomicky zkolabovala, opustily zemi stovky tisíc lidí, kteří se teď hromadí v uprchlických táborech v Kolumbii, Brazílii, Ekvádoru a dalších státech. Jedná se o největší uprchlickou vlnu v moderních dějinách Latinské Ameriky. Množství běženců v regionu vyvolává tytéž nálady, jaké zasáhly do politických debat a ovlivnily volby od Spojených států přes Německo až po Itálii.

Boj proti migraci

Někteří bohatí obyvatelé Panamy první uprchlíky z Venezuely nejprve vítali. Teď ale ve středoamerické zemi sílí strach a nelibost z migrantů, která se šíří hlavně mezi chudými. Nálady ve společnosti se pak odrážejí v nacionalistických urážkách, sexuálním obtěžování nebo násilnostech. Zpěvákovi Mr. Saikovi dokonce někteří imigranti vyhrožovali za jeho píseň smrtí.

„Situace je tak napjatá, že někteří reagují přehnaně,“ komentuje situaci Christian Maldonado, který umělce zastupuje. Maldonado se podílel také na produkci písně „La Chama“, jejíž název odkazuje ke slangovému označení pro Venezuelany. V současnosti se tato populární melodie line ze všech taxíků a barů v Panama City, přibližuje agentura Bloomberg.

Od té doby, kdy se prezidentského úřadu ve Venezuele ujal socialistický autokrat Nicolás Maduro, prochází země nejhorším obdobím v novodobé historii Latinské Ameriky. Státním podnikům v ropném průmyslu došly kvůli klesající ceně ropy finance, což mělo zpětně dopad na snížení produkce této suroviny. Následně raketově vzrostla inflace a v zemi se začala šířit chudoba.

Jen v Kolumbii se usadilo asi půl milionu Venezuelanů a každý měsíc přijde dalších zhruba sto tisíc. Kolumbijský prezident Juan Manuel Santos prohlásil, že uprchlíci přestavují asi nejvážnější problém, s nímž se země v současnosti potýká.

Nicolas Maduro, venezuelský prezident

Už proto zpřísnil pravidla pro udělování víz a nasadil hlídky na neoficiálních hraničních přechodech. Konzervativní kandidát na prezidentský úřad Alejandro Ordóñez se pokusil využít situaci ve svůj prospěch a prohlásil, že mnozí Venezuelané jsou součástí „zločineckých struktur“.

Meze vstřícnosti

Latinskoamerické vlády nicméně povětšinou reagovaly na uprchlíky vstřícně. Některé třeba příchozím usnadnily získávání práce nebo studia, upozorňuje Tamara Taraciuková Bronerová, výzkumná pracovnice nevládní organizace Human Rigts Watch usazená v Argentině. Problémy podle ní vznikají v zemích, kde migranti představují konkurenci na pracovním trhu.

Do čtyřmilionové Panamy přibylo podle oficiálních údajů asi 80 tisíc běženců, ve skutečnosti bude toto číslo ale mnohem vyšší. Za poslední rok značně zesílily protivenezuelské nálady, když se někteří politici a televizní hosté připojili k nacionalistickým skupinám a začali volat po přísnějších kontrolách imigrantů. Důvodem byl strach z vyšší kriminality a klesajících mezd.

„Protiuprchlické skupiny říkají, že nejsou xenofobní, ale ‘venefobní’,“ vysvětluje Humberto Bauder s využitím slovní hříčky, která odkazuje na název Venezuely. „V současnosti přicházejí uprchlíci z nižších příjmových vrstev a obyvatelé Panamy se jich obávají,“ dodává tento odborník z migračního výboru Panamské národní advokátní komory.

Panamský prezident Juan Carlos Varela loni představil nová opatření včetně zkrácení turistických víz. Pro Venezuelany, kteří do země přijíždějí poprvé, pak zavedl vízovou povinnost. Panama bude volit nového prezidenta v roce 2019, není proto divu, že migranti jsou velkým tématem nadcházející kampaně.

„Venezuelané mají u nás dveře otevřené, ale venezuelský režim by si své problémy měl vyřešit sám,“ vzkázal nedávno Varela v rozhovoru pro televizní stanici Bloomberg. „My jim umožňujeme, aby přišli do naší země. Jsou u nás vítání. Ale nemůžeme přijmout deset tisíc lidí každý měsíc,“ uvedl panamský prezident.

Ropná plošina

Všudypřítomná venofobie

Celá desetiletí se na Venezuelany pohlíželo jako na bohaté a povýšené. I tyto stereotypy zhoršují současné protiuprchlické nálady. „Všude narážíme na xenofobii,“ říká Jasmin Garciaová bývala advokátka zaměřená na lidská práva, která požádala o azyl v Panamě v roce 2016. Šikanu zažil ve škole i její 13letý syn, kterému spolužáci ve škole říkali, aby táhl zpátky do země, odkud přišel.

Andreas Gonzales Aguilar, mladík, který dřív pracoval v Panamě jako číšník, se stal dokonce obětí násilného útoku kvůli tomu, že pochází z Venezuely. Podle Andrease útok vyvolal leták kolující po sociálních sítích a barech. V něm se slibovala sleva 50 centů pro každého, kdo uhodí Venezuelana.

Do této atmosféry přišla v prosinci minulého roku už zmiňovaná píseň „La Chama“, kde se zpívá o venezuelské imigrantce, která se „proslavila na rohu ulice“. Hudební producent Maldonado autora písně brání, že song měl být jen neškodný vtip.

Jenže někteří uprchlíci z Venezuely říkají, že tím přesně vykreslil jejich obtížné sžívání se s novým domovem. Jak dodává bývalá advokátka Garciaová, i její děti musí ve škole poslouchat, jak si ostatní studenti písničku pořád zpívají. „Je to ponižující,“ konstatuje imigrantka z Venezuely pro americkou agenturu Bloomberg.