Venezuela: opozice zpochybňuje vítězství prezidenta v referendu

Pozoruhodné je, že na výsledku se nemůže dohodnout ani samotná národní volební komise. Její předseda tvrdí, že ve prospěch prezidenta Cháveze hlasovalo 58 procent voličů a proti němu pouze 41 procent. Opozice s čísly zhruba souhlasí, ale tvrdí, že poměr byl ve skutečnosti opačný. A to si myslí i někteří členové volební komise. Situace je tedy poněkud prekérní.

Podle kritiků zneužili přívrženci prezidenta nová hlasovací zařízení, jež jsou postavena na elektronickém základě a poskytují prostor pro manipulaci. Mimochodem během hlasování byly zakázány nezávislé průzkumy, jakož i zvěčňování předběžných výsledků. Moderní zařízení v hlasovacích místnostech přitom poněkud kontrastovala s dlouhými frontami voličů, někteří čekali neuvěřitelných deset hodin i více.

Prezident Hugo Chávez ale suverénně prohlašuje: "hlasování bylo čisté a transparentní", a dodává, "je to skutečná fiesta, tedy svátek demokracie." Ve chvíli, kdy vhodil hlasovací lístek do urny, pronesl prezident Chávez málem poetická slova o tom, že obyvatelé jeho země dávají příklad zbytku světa a že fámy o násilí a podvodech odnáší vánek reality. Jeden z představitelů nesourodé opozice, Juan Fernandez, ale upozorňuje: "Nelze vyloučit, že se bude politická krize prohlubovat."

Faktem ale je, že reakce světa je spíše pozitivní. Například Evropská komise vydala prohlášení, ve kterém označuje průběh venezuelského referenda jako vítězství demokracie, ovšem výsledek pro jistotu vůbec nekomentuje. Jasně se ale vyjádřily světové trhy s ropou. Zaznamenaly uklidnění a mírný pokles napjatých cen. Venezuela je totiž pátým největším vývozcem ropy a setrvání kontroverzního prezidenta ve funkci se považuje z hlediska obchodu za pozitivní zprávu. Panovaly totiž obavy, že v případě Chávezovy těsné prohry by mohl následovat vojenský převrat provázený vlnou násilí.

Populistický prezident přiléval olej do ohně, když strašil okolí úvahami o tom, že po jeho odchodu by následovalo znárodnění ropných firem. Tvrdil ale, že export není ohrožen. A nakonec, když už měl referendum takříkajíc v kapse, označil ho za dárek americkému prezidentu Bushovi, kterého nemá rád, protože si myslí, že Washington před dvěma lety podporoval neúspěšný vojenský převrat proti jeho osobě.

Mimochodem tehdejší puč ukázal, v čem je Chávezova síla. Když generálové oznámili převzetí moci a dosadili nového prezidenta, vyšli chudí obyvatelé slumů do ulic v jakémsi improvizovaném lidovém povstání. Část armády se potom přidala na stranu Cháveze, převrat za pár dní zkrachoval a pučisté utekli do exilu. V armádě potom prý následovala poměrně rozsáhlá čistka.

Je přitom zajímavé, že samotný Chávez se pokoušel před 12 lety zorganizovat rovněž neúspěšný převrat. Potom se ale dostal k moci v roce 1998 a to už docela regulérními volbami. Venezuela je každopádně zemí, kde se převrat nepovažuje za nemyslitelné řešení. Nyní se ale zdá, že prezident dostane věci pod kontrolu, protože armáda zůstane na jeho straně.

Hugo Chávez je miláčkem chudinských čtvrtí. Jeho ohnivé projevy jsou srozumitelné i prostému lidu, který se s jeho jednoduchými výklady světa ztotožňuje. Je ale trnem v oku elitě, která mu nemůže přijít na jméno. I nynější referendum si vynutila opozice, když posbírala dva a půl milionu podpisů pod petici, žádající odvolání prezidenta. Je ale fakt, že jediným, co opozici drží pohromadě, je právě odpor vůči Chávezovi.

Pokud se tedy nestane něco výjimečného, bude Hugo Chávez nerušeně vládnout až do ledna 2006. Bude pokračovat ve svých ohnivých projevech ve stylu svého přítele, kubánského diktátora Fidela Castra. Podobně jako on dokáže dlouhé hodiny brojit proti kapitalismu, rozebírat světovou situaci a mezi tím klidně třebas informovat o pozoruhodných snech, jež se zdály jeho matce. V praktické politice se snaží nasměrovat peníze mezi chudé, ale kritici tvrdí, že jim reálně nepomáhá, spíš se snaží kupovat si jejich přízeň.

Je tedy otázka, jak si bude počínat v dalších letech svého mandátu. Bylo by ale asi zbytečné sázet na nějakou větší změnu v domácí nebo zahraniční politice, stejně jako na vítězství Huga Cháveze v jeho nesmiřitelném boji proti hlavnímu nepříteli, kterým je, alespoň podle jeho slov, chudoba.