Venezuela na sněhu i pod vodou

"Kvůli Chavezovi v zemi existuje politické napětí, ale turistů se nijak nedotýká. Spíše než nějaké politicky motivované nebezpečí jim hrozí běžné okradení, které se zejména v okolí Caracasu a větších měst může přihodit cobydup. Naopak zejména v horských a vesnických oblastech jsme se setkávali s vyloženě milým přijetím," říká cestovatel, který se Venezuelu vydal zkoumat takříkajíc ve všech nadmořských výškách.

Tajemné stolové hory

"Mám rád hory, trekingové túry a není mi cizí ani potápění. Tohle všechno Venezuela nabízí měrou vrchovatou," pochvaluje si Radoslav Doležal. Nejprve se vydal trápit tělo a hledat duchy, kteří sídlí na stolových horách. Aspoň tak soudí místní indiáni. Stolové hory jsou obrovské masivy, které vlivem větru a deště nemají na vrcholu klasickou špici, ale velkou rovnou plochu, leckdy i o rozloze několik desítek kilometrů čtverečních. Jsou velmi obtížně dostupné a leckdy dosahují až pětitisícových nadmořských výšek. "Šli jsme nahoru čtyři dny, a dokonce nás potkalo i sněžení. Přesto jsme byli rádi, že jsme nevyužili lanovky, jako někteří jiní turisté. Následkem rychlého přesunu se nestihli aklimatizovat a horská nemoc je uvrhla do velmi bídného stavu." Nedostupnost i rovinatý tvar stolových hor podněcoval nejen fantazii domorodců, ale také slavných literátů. Duchovního otce Sherlocka Holmese sira A. C. Doylea plošiny dokonce inspirovali ke knize Ztracený svět, v níž si pohrával s možností, že na nepřístupných vrcholcích přežívají domněle vyhynulé, či nikdy neobjevené druhy živočichů. Památku sice ztraceného, ale opět nalezeného turisty připomíná nejvyšší vodopád světa Santo Angel, který se spouští z výšky přes 900 metrů. Jméno dostal po pilotovi, který údajně na vrcholku hory nouzově přistál a poté absolvoval dvanáctidenní anabázi do nejbližší civilizace.

Gazelí postavy jen pro vyvolené

S klesající nadmořskou výškou se neměnila pouze tvář krajiny, ale také charakter místních obyvatel. Zatímco v horských oblastech vše působilo upraveně, v okolí měst bylo vidět, že tamní obyvatelé mají v oblibě typicky jihoamerický pohodlný životní styl. "Většina se živí nejrůznějším obchodem, každá garáž slouží zároveň jako improvizovaný stánek." Na ropný boom odkazují motoristické zvyklosti. "Silnice jsou ve výborném stavu a jezdí po nich zejména americké bouráky s vysokou spotřebou. Tu ale nikdo moc neřeší, vždyť v době naší návštěvy vyšel litr benzínu na nějakých sedm korun. Cestou k pobřeží se výprava zastavila i na slavné řece Orinoko, kde si Radoslav Doležal vyzkoušel lov piraní. "I jako nerybář jsem měl úspěch, protože berou skutečně velmi agresivně. Jsou to takové vychrtlé zubaté příšerky." Kolem řeky i v pralese žijí hadi, jejichž nebezpečnost bývá ovšem přeceňována. "Většinou na ně stačí posvítit a zmizí v trávě." Po putování horami a pralesem může znavený turista nabrat síly na břehu Karibského moře. Ale i zde je dostatek příležitostí pro aktivní odpočinek. "Jsou zde snad nejlepší podmínky na světě pro potápění. Průzračné moře a bílý písek, který se jen minimálně víří." Ke karibským večerům patří neodmyslitelně místní rum, a soudě podle výsledků nesčetných soutěží krásy, by zde neměly chybět ani temperamentní krasavice. "Bohužel se ukázalo, že tyto soutěžící jsou produkty místních škol na krásu. Jsou často doslova vyšlechtěné a leckdy i plasticky vylepšené, protože běžné Venezuelanky jsou hezké v obličeji, nicméně o gazelích postavách nemůže být řeč. Za celý měsíc pobytu jsem se za žádnou neohlédl," nachází cestovatel snad jediné drobné venezuelské minus.