Velké malé zprávy 17. května 2006

Jeden znejoblíbenějších druhů ovoce - banány možná brzo zmizí z našich stolů. Potravinový program OSN varuje, že u nás nejčastěji konzumované žluté banány houfně ničí plíseň "sigatoka". Jak uvádí časopis pro popularizaci vědy Open Source E-Learning, tato černá houba byla poprvé objevena už v roce 1963, ale boj s ní je stále komplikovanější.

Nejznámější odrůdu žlutých banánů Cavendish by totiž mohlo zachránit jen jejich křížení s banány planými, které jsou vůči plísni odolné. Plané banány jsou ovšem zelené a před konzumací se musí tepelně upravití. Jenomže i tyto takzvané zeleninové banány mizí, tentokrát kvůli ničení pralesů.

Některé planě rostoucí banánovníky už podle OSN zcela zmizely, poslední exemplář jedné z odrůd odolávající houbě sigatoka je v botanické zahradě v indické Kalkatě. Vymírání banánovníků je vážný problém, protože banány patří k nejdůležitějším zemědělským plodinám světa a připisuje se jim čtvrté místo v obživě lidstva.

V Británii se očekává narození prvního dítěte, které bylo geneticky zbavené zárodků rakoviny. K tomu podrobněji náš spolupracovník ve Spojeném království Milan Kocourek.

Kocourek: Žena, která si nepřeje být jmenována se rozhodla pro kontraverzní technologii genetického filtru na radu primáře Paula Serhall a, který tuto metoduvyvinul ve Fakultní nemocnici londýnské univerzity. Přestože žena neměla problémy s plodností, spolu s partnerem se rozhodla pro vnitroděložní těhotenství. To umožnilo lékařům testovat buňky na gen dědičné oční rakoviny, kterou má. Tak, aby se do její dělohy dostalo jen rakovinou nezasažené embryo.

Primář Serhall využil pravidel genetického filtrování, které nedávno zavedla britská vláda. Tato metoda byla vyvinuta v roce 1979 a tehdy byla povolena pouze pro geny způsobující choroby, jako je cystická fybróza. Vloni ale bylo její využití rozšířeno na oční rakovinu, která postihne 90 procent pacientů s dědičným mutačním genem. Kritici této metody argumentují, že zásah je neetický, protože při něm dochází ke zničení embryí, která by nebyla postižena chorobou, kdyby byl umožněn jejich normální vývoj.

Hranice možností lidského těla a vůle se tento týden zase o kus posunula. Novozélandský horolezec Mark Inglis zdolal nejvyšší horu světa Mount Everest navzdory tomu, že má amputované obě nohy. Sedmačtyřicetiletý Inglis přišel o podkolenní části nohou před 24 lety při jednom z horolezeckých výstupů, když na dva týdny uvízl v ledové jeskyni a jen o vlásek unikl smrti.

Na Mount Everest se vydal s podkolenními protézami a na výstup do 8850 metrů potřeboval 40 dnů. Jak řekl BBC, nešlo mu o to stát se prvním člověkem na světě, který zdolal Mount Everest bez nohou. Ale jako každý vášnivý horozelec prostě snil o tom, vylézt na nejvyšší horu světa.

Pro jistotu si nicméně s sebou na výstup vzal jedny náhradní protézy. Už v minulosti dokázal, že mu amputace nohou nezabrání šplhat na hory. Stal se také lyžařským instruktorem a v cyklistice získal stříbrnou medaili na Paralympijských hrách v Sydney.