Velká data v medicíně zaručí, že léčba bude fungovat, vysvětluje biofyzik

„Nemám rád termín umělá inteligence, protože svádí k představám, že bude počítač dělat něco, co mu nechcete svěřit. Raději volím termín klinický transparentní počítačová inteligence,“ uvedl expert na vývoj a aplikaci matematických metod pro personalizovanou zdravotní péči.

Podle něj jde především o medicínu založenou na evidenci. „Dnes se léčí tak, že léčba funguje pro více než 60 % pacientů s danou diagnózou. V personalizované medicíně bychom ale měli být schopni poznat těch 40 % pacientů, pro které daná léčba nebude fungovat, a vybrat jinou, která fungovat bude.“

„K tomu je třeba využít data o pacientovi novým způsobem. Náš přístup je ten, že nemoc testujeme člověkem jako sondou, která má nějaké výstupy, a my při zpracování dat zachováváme všechny údaje, protože se ukazuje, že jedna hodnota v daném kontextu jednotlivého člověka může mít různé klinické významy. A právě to se nám podařilo zachytit a zpracovat.“

Klíčovým slovem zde je pojem „velkých dat“, tedy získání všech informací, které jsou potřeba k individualizaci léčby u každého pacienta.

„V Pittsburghu máme elektronické záznamy o pacientech od roku 2000, některé od roku 1990. Momentálně po sjednocení dat máme databázi s deset na dvanáctou datových údajů, máme současně data ze zdravotní pojišťovny, která má asi 4 miliony klientů.“

Bolí vás záda, dojdete k lékaři a ten se musí rozhodnout, jestli vám dá injekci do páteře, nebo nedá. Tím, že jsme o pacientech sebrali všechna možná data, získali jsme model, který s přesností a citlivostí 90 % pozná na základě stavu pacienta předtím to, jestli na něho injekce zafunguje, nebo ne. To také povede k tomu, jestli injekci nakonec dostanete, nebo ne.
Petr Pančoška

Takový objem dat je sice veliký, ale k tomu, aby byl využitelný pro lékaře, bylo třeba ustanovit ve vyšších patrech celého systému oddělení klinické analytiky. „Tam začali se zpracováním dat z jednotlivých nemocnic a center tak, aby lékaři od začátku byli účastni celého procesu a věděli, že data jsou klinický čistá.“

„Celý tento systém funguje proto, že je v rámci jedné zdravotnické instituce, lékař tak může zjistit všechna data o jakémkoliv pacientovi. Také proto je databáze uzavřená a data nesmí ven.“

V České republice by měl obdobně fungovat projekt digitalizace zdravotnických záznamů. „Jediné, co zbývá vyřešit, je bezpečnost údajů v rámci České republiky a přenosu dat mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními.“

Experti už také určili, jak zajistit, aby pacienti neměli pocit, že je hlídá nějaký zdravotnický „Velký bratr.“

„Část osobních lékařských záznamů bude mít pod kontrolou sám pacient. Takže z množiny údajů, které o vašem zdravotním stavu existují, budete mít podmnožinu, se kterou souhlasíte. A o ní budete rozhodovat, komu ji dáte proto, abyste byli léčeni,“ popsal budoucnost velkých dat v medicíně Petr Pančoška.