Velká Británie zvažuje odstoupení od Evropské úmluvy o lidských právech

5. říjen 2016

Britská premiérka Theresa Mayová je dlouhodobým kritikem Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod neboli zkráceně Evropské úmluvy o lidských právech. Už před výsledkem referenda o členství Spojeného království v Evropské unii se z pozice tehdejší ministryně vnitra jasně vymezila. Prohlásila, že by její země měla odstoupit od ratifikace evropské lidskoprávní konvence a zároveň zůstat členem Unie. Po půl roce se z ministryně vnitra stala britskou premiérkou. Jejím úkolem je prosadit Brexit, který si nepřála. Jejím právem je pokračovat v tažení proti lidskoprávní normě, jejíž opuštění si přála.

Deník Financial Times píše, že své úmysly sdělila jasně. Pokud se britští vojáci v budoucnu zúčastní válečného konfliktu, čeká je novum. Klíčové části Evropské úmluvy o lidských právech už pro ně pravděpodobně nebudou platit. Znepokojení vlády Jejího veličenstva narůstá kvůli obavě z právních závazků a nároků vyplývající z válek. A právě obavami z možných budoucích důsledků argumentují kritici, podle nich tyto ohledy snižují účinnost vojáků na bojišti.

Odstoupení od Úmluvy by zabránilo obětem vojenských akcí žalovat londýnskou vládu. Financial Times však za krokem Mayové vidí ještě jednu motivaci. Jedná se údajně o důkaz snahy premiérky omezit vliv evropského práva, soudu a soudců. Ať je motivací první důvod, druhý nebo oba dohromady, jisté je jedno - opětovné úvahy o odstoupení od evropské lidskoprávní konvence přichází uprostřed rostoucího znepokojení nad právní nároky vyplývajícími z afghánských a iráckých válek.

Miliony liber jako kompenzace za mučení

Ministerstvo obrany Velké Británie vyčíslilo náklady související s kontrolou, vyšetřováním a vyplácením kompenzací kvůli válce v Iráku na sto milionů liber. Uvádí také příklad jednoho ze sporů. V něm dosáhly vyplacené kompenzace výše čtrnáct milionů liber, jež byly vyplaceny dvěma stům pěti Iráčanům, kteří tvrdili, že byli nezákonně zadržováni a mučeni. Premiérka Mayová se stala jedním z nejsilnějších kritiků Evropské úmluvy o lidských právech už před několika lety. Jako ministryně vnitra usilovala o vydání radikálního duchovního Abú Katady do Jordánska. Abú Katada na britské ostrovy utekl před doživotním trestem z Jordánska. Tam už v devadesátých letech obdržel coby blízký spolupracovník bývalého šéfa teroristické organizace Al-Káida Usámy bin Ládina doživotní trest.

Abú Katada se však bránil deportaci ze Spojeného královstí u britských soudů. Argumentoval, že bude jordánskou vládou mučen, a tyto informace budou v novém procesu využity proti němu. Spor se dostal až k Evropskému soudu pro lidská práva, který jeho deportaci neschválil. Ke změně došlo až po písemné dohodě Londýna a Ammánu. Obsahovala ujištění, že muž označovaný za „Usámova evropského vyslance“ byl řádně předán jordánským úřadům. Tehdejší události Mayovou rozzuřily, píší Financial Times a pokračují v popisu vývoje vztahu Mayové k evropské lidskoprávní úmluvě.

V dubnu roku 2016 ministryně Mayová prohlásila, že Británie by měla odstoupit od úmluvy, protože „nijak nepřispívá k prosperitě země" a navíc „snižuje její bezpečnost bráněním deportaci nebezpečných cizinců“. Nicméně svůj postoj změnila ve chvíli, kdy zahájila svou kampaň na předsedkyni britských konzervativců, připomíná britský deník. Dva měsíce od svého veřejného prohlášení argumentovala, že pro ustoupení od ratifikace Evropské úmluvy o lidských právech nevidí podporu v poslanecké sněmovně.

Podle jejích staronových plánů by nicméně Británie měla od úmluvy odstoupit kvůli budoucím válkám. „S přihlédnutím k posouzení okolností existujících v dané době.“ Tak by se její vláda měla uchránit od případných žalob pro nezákonné zadržování a porušování práva na život. Nicméně, stále by nesla odpovědnost za právní nároky vznesené kvůli obvinění z mučení. Downing Street deset prohlásila, že „velkou část“ případných nároků by nebylo možné vznést, pokud by byla výjimka platná.

Zneužití systému a finanční újma

„Náš právní systém byl zneužit k vznášení falešných obvinění proti našim jednotkám. Tato situace způsobila výrazné obtíže lidem, kteří riskovali své životy, aby nás chránili. A vše stálo daňové poplatníky miliony liber. A existuje reálné riziko, že našim ozbrojeným silám bude znemožněno dělat svou práci,“ cituje Financial Times ministra obrany Michaela Fallona. Ten se už zavázal k podniknutí konkrétních kroků směřujících k omezení počtu právních nároků vznášených vůči vládě Jejího Veličenstva. Patří mezi ně limity pro působnost lidskoprávních skupin nebo stanovení časové hranice pro nové nároky.

Evropskou úmluvu o lidských právech Velká Británie ratifikovala v roce 1951. Její vymahatelnost byla později rozšířena pro použití v cizích zemích. Například v Iráku po invazi v roce 2003. Úmluva ale umožňuje svým signatářům odstoupit od určitých částí za zvláštní okolností. Například v případě války nebo veřejného ohrožení. Za vlády Tonyho Blaira se na konci roku 2001 Británie rozhodla vyvázat z některých ustanovení práva na svobodu. Umožnilo jí to přijetí protiteroristického zákona, který dal vládě volnou ruku zadržovat lidi, kteří nejsou občany Velké Británie, na neomezenou dobu. V listopadu 2015 se k podobnému kroku rozhodla Francie v návaznosti na útoky v Paříži. V obou případech se výjimky opíraly o vyhlášení mimořádného stavu.

Ve svém posledním prohlášení se britští konzervativci zavázali k nahrazení současné lidskoprávní úpravy britskou Listinou práv z roku 1869. Nicméně, detailní plány změn nejsou stále na stole. A mezi jedny ze zásadních právních překážek patří mimo jiné případné dopady na Velkopáteční neboli Belfastskou dohodu, která je významnou součástí severoirského mírového procesu.

autor: thk
Spustit audio