Velitelé. Zapomenutí hrdinové to neměli lehké na východní frontě druhé světové války ani později

Hrdina Sovětského svazu Richard Tesařík. V boji vynikal odvahou, po válce se propadal do problémů

Od chvíle, kdy se v sedmadvaceti letech poprvé objevil na frontě, bylo jasné, že Richard Tesařík je vojákem, který se nebojí a dokáže strhnout i ostatní. Jenže vlastnosti, které mohl osvědčovat v boji, byly v mírových letech příčinou mnoha problémů. O Richardu Tesaříkovi hovoří ve speciálu Portrétů věnovaném slavným velitelům historik Jan Adamec.

Richard Tesařík (1915) se na přání rodičů vyučil obchodním příručím a měl pracovat jako kloboučník. Dějiny však rozhodly jinak. Na podzim 1937 nastoupil dvouletou vojenskou službu, během které zažil připojení českého pohraničí k nacistickému Německu i okupaci Čech a Moravy.

Právě v březnu 1939 prodělal první bojový křest, když byl coby voják základní služby odvelen na Podkarpatskou Rus, kterou měl bránit proti maďarským fašistům. Hned první den jeho velitel padl a Tesařík se musel ujmout velení družstva.

Čtěte také

Po březnu 1939 byl propuštěn do zálohy a v srpnu 1939 tajně odešel do Polska, kde se v Krakově registroval u vznikajícího československého vojenského legionu. Když vtrhli Němci do Polska, Tesařík se přes Tarnopol dostal do Sovětského svazu, kde byl s dalšími českými vojáky dva roky internován v táboře Oranki a později v Suzdalu.

V únoru 1942 se stal jako jeden z prvních příslušníkem rodící se československé vojenské jednotky v Buzuluku.

Po výcviku odjel v lednu 1943 na frontu a hned v prvním boji u Sokolova, když byli pěšáci během nočního útoku přitlačeni hustou německou palbou k zemi, se Tesařík zvedl, zavelel k postupu a svou odvahou pomohl ostatním překonat strach.

Generál Richard Tesařík při pietním aktu u pamětní desky na Slivici v r. 1960

Po tankistickém kurzu velel rotě lehkých tanků a i díky jeho neuvěřitelné statečnosti při osvobozování Kyjeva v listopadu 1943 dorazily československé jednotky do hlavního ukrajinského města jako první.

Za bezpříkladnou odvahu byl jmenován Hrdinou Sovětského svazu, což bylo nejvyšší možné vyznamenání, jaké mohl získat. Medaili osobně převzal v Kremlu v prosinci 1943, na slavnostní recepci byl přítomen i prezident Edvard Beneš.

Tesařík se zúčastnil těžkých bojů u Bílé Cerekve, Žaškova a jako velitel tankového praporu také Karpatsko-dukelské operace. Tam byl jeho tank v září 1944 zasažen pancéřovou pěstí a začal hořet. Jako jediný z celé posádky z něj s těžkými popáleninami vylezl Tesařík, při nehodě ale přišel o jedno oko.

Zásah Nikity Chruščova

Po válce velel Tesařík tankovému praporu v Karviné, vystudoval Tankovou akademii v Moskvě a vstoupil do KSČ.

Čtěte také

Mimořádně přímý velitel se stále častěji dostával do konfliktu s nadřízenými a vše vyvrcholilo v říjnu 1951, kdy musel své výroky objasňovat přímo ministrovi obrany Alexeji Čepičkovi. Od toho okamžiku byl v hledáčku vojenské kontrarozvědky a v prosinci 1953 došlo k jeho zatčení a několikaměsíční vazbě.

Až na zásah Nikity Chruščova byl propuštěn. Sovětská strana také nikdy Tesaříkovi neodebrala titul Hrdiny Sovětského svazu, jak o to Praha žádala.

Tesařík se mohl vrátit jako velitel k tankovému praporu, jeho problémy s nadřízenými, alkoholem a ženami ale pokračovaly. V roce 1960 byl vyhozen z armády i KSČ a v posledních letech života pracoval jako dispečer nákladní dopravy.

Zemřel v 51 letech na infarkt.

autor: David Hertl | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio