Vedro? Chybí peníze na klimatická opatření, kritizuje Kolínská. Ministerstvo: Podpora je široká

Jak je z vašeho pohledu Česko připravené na vlny veder?

Pavel Marták: Ty jednoduché otázky bývají často nejzáludnější. Myslím si, že lze konstatovat, že ten posun je významný, postupně se ta připravenost zlepšuje. Samozřejmě vždy je co zlepšovat, ale vnímám opravdu velký posun oproti deseti patnácti letům zpátky.

Připravenost na vlnu veder je jedním z těch opatření, které se dělají v souvislosti s adaptací na změnu klimatu a uvolňují se prostředky na opatření adaptačního charakteru, které přispívají k tomu zvládání veder. Postupně se zlepšuje znalostní báze, zvyšuje se počet expertů, jsou výzkumné projekty na toto téma. Myslím si, že ta situace se zlepšuje.

Čtěte také

Klimatická krize se dlouhodobě prohlubuje. České klima se bude podobat chorvatskému, říká meteorolog

Petra Kolínská: Já to vidím trochu jinak. Myslím, že jak ministerstvo, tak veřejná správa na vlny veder nejsou dostatečně připravené. Myslím, že situaci podcenily, ačkoliv dlouhodobé předpovědi oznamovaly, že vlny veder budou. A i v budoucnu se předpokládá, že počet velmi teplých dnů bude ještě větší.

Můžete být konkrétní v té kritice? Kde vidíte ty největší mezery?

Kolínská: Největší mezery jsou v tom, že neexistuje shoda mezi resorty. Ministerstvo životního prostředí, které se víceméně snaží, vlastně nemá žádný vliv na to, jak třeba funguje ministerstvo zdravotnictví nebo ministerstvo pro místní rozvoj. Chybí nám řada legislativní opory.

Legislativa v mnoha ohledech nepřispívá k tomu, aby se vlna veder dala zvládnout lépe. Dlouhodobě chybí také politická podpora a řada opatření je pouze dobrovolná, místo aby byla povinná. Například obce a města mohou, ale nemusí mít adaptační strategii, která by právě řekla, co mají dělat.

Čtěte také

Zbraně, nebo klimatická opatření? Do debaty o klimatu vstupují i ruské tajné služby, říká Krajhanzl

Pane Martáku, uznal byste, že strategie není úplně v optimální podobě? Že například ministerstvo životního prostředí, na kterém působíte, nespolupracuje s ministerstvem zdravotnictví, případně s dalšími resorty?

Marták: Já bych to nenazval, že přímo nespolupracujeme. Rozhodně se snažíme o co nejužší spolupráci. Ale samozřejmě jak my, tak ostatní resorty jsme často limitováni personálními kapacitami.

Témat, které musí jednotlivé resorty řešit, je více. A jak říkala paní ředitelka, určitě je to o tom, že každé ministerstvo má nějaké priority a naše priority nemusí být vždy v souladu. Intenzita toho, jak to vnímáme, nemusí být stejná na všech resortech.

Ale určitá meziresortní spolupráce zapotřebí je? Třeba konkrétně mezi ministerstvem zdravotnictví a vaším ministerstvem, protože oteplování má pochopitelně i zdravotní dopady.

Marták: Obecně celá adaptace na změnu klimatu je u nás postavena tak, že my jsme jakýmsi koordinátorem. Koordinujeme zpracování národní adaptační strategie, toho adaptačního plánu.

Ale protože to téma je průřezové a jde napříč prakticky všemi sektory a všemi činnostmi lidské společnosti, tak to není o tom, že bychom to mohli zpracovat nebo všechno připravit. Je to o tom, že každý resort si musí připravit adaptaci té své oblasti sám. My se to snažíme pouze koordinovat.

Peníze na opatření dochází

Paní Kolínská, vy jste tady řekla, že některá opatření týkající se samospráv, to znamená měst, obcí a krajů, by měla být povinná. Jaká konkrétně?

Kolínská: Jde o to, že města, která mají adaptační strategii, třeba pak dokážou systematicky umisťovat vodní prvky a pítka do ulic. Mají například mapu míst, která jsou veřejně přístupná a jsou klimatizovaná, je tam možné ve vedrech strávit nějaký čas. Mají plán, jak vysazovat stromy na správných místech, kde se nejvíc sdružují lidé.

Ale tyto strategie samozřejmě stojí peníze. Pokud jsou dobrovolné, tak je plní jenom obce, které jsou bohaté, nebo které mají osvícené vedení. Naše analýza stavu připravenosti samospráv právě ukázala, že se rozevírají nůžky mezi úspěšnými městy a obcemi a těmi ostatními.

Čtěte také

Čtyřicítky nejsou normální. Ulice zchladí stromy, jeden může stát i milion, popisuje expertka

Ale lidé si často moc nevybírají, v jakém městě žijí. Potřebujeme tedy, aby národní úroveň obce metodicky podpořila, dodala jim dostatek financí a, až budou tyto věci k dispozici, aby řekla, že adaptační strategie je povinná součást jejich života.

Pane Martáku, jak teď ministerstvo životního prostředí může podpořit konkrétní obce, když chtějí na svém území zavádět adaptační opatření tak, aby zvládaly horké dny?

Marták: My podporujeme adaptační opatření dlouhodobě. Stěžejní podpora jde skrze operační program Životní prostředí, kdy jsou podporovány jak opatření na posílení zeleně ve městech – která je klíčová pro ten klimatický efekt – tak podporujeme dlouhodobě hospodaření s dešťovou vodou, to znamená zadržet srážky v místě dopadu, případně využívat na zálivku zeleně. Prostě hospodařit s vodou tom daném území a neodvádět ji rychle pryč z intravilánu do vodních toků.

Podporujeme také opatření, která umožňují lepší adaptaci budov, ať už jsou to stínicí prvky nebo zateplení, které samozřejmě funguje jako izolace ve vlnách veder. Z našeho pohledu ta škála opatření, která podporujeme, je poměrně široká.

Čtěte také

Generační debata: Klimaskeptik je dobrý partner do debaty. Motoristé na klima nasvěcují reflektory

Čím to je, paní Kolínská, že některé regiony se zvládají připravovat na změnu klimatu, na horké dny, a jiné nikoli?

Kolínská: Je to hodně o osvětě a informovanosti jak vedení radnic, tak samozřejmě místních obyvatel. Pokud starosta nebo radní chce adaptační opatření zavádět, tak se musí utkat s veřejným míněním. A třeba debata o tom, jestli nové stromy mají rušit parkovací místa, je velmi nepříjemná a frustrující.

Ale já bych se ještě vrátila k financím. Ta zpráva o tom, jak se nám daří plnit adaptační strategii, která visí na webu ministerstva životního prostředí a která hodnotí, jak se daří uplatňovat na národní úrovni adaptační opatření, sama říká, že ty finanční prostředky jsou nedostatečné a že dochází.

Adaptační opatření jsou z velké míry financovány z emisních povolenek, tedy toho principu, že znečišťovatel platí. A pokud současná politická reprezentace chce tento systém povolenek oslabit nebo dokonce zrušit, tak se tím zbavujeme možnosti, jak opatření financovat.

Celou debatu o stavu adaptace českých obcí na změnu klimatu poslouchejte v audiu nahoře.