Vedoucí grónského zastoupení Tove Søvndahl Gant: Chce Grónsko opravdu nezávislost?

Protože není jasné, za jakých podmínek rozhovor vznikl a kolik na něj dostali dánští novináři času, nechce diplomatka Tove Søvndahl Gant, vedoucí grónského zastoupení, toto premiérčino prohlášení příliš komentovat.

ČRo: Mluví však Aleqa Hammond o snu, který mají všichni Gróňané a doufají v jeho brzké uskutečnění?

Tove Søvndahl Gant: Aleqa Hammond také řekla, že plánuje žít do sta let. Teď je jí 48, takže ten časový horizont je 50 let. Já bych to řekla tak, že všichni Gróňané mají sen, aby jejich země byla jednou nějakým způsobem samostatná. Co ale přesně rozumíme tou samostatností? Tady občas mohou vznikat nedorozumění.

Současný předseda parlamentu Lars Emil Johansen navrhuje model, kterému se v mezinárodním právu říká přidružený stát. Předchozí premiér Kupik Kleist, který prohrál volby letos v březnu, vloni v rozhovoru pro dánský deník Politiken načrtl možnost federace s Dánskem. Jiní politici zase zmiňují uspořádání Dánska a Islandu v letech 1906 až 1943. Dánsky se mu říkalo personální unie, obnášelo velkou samostatnost pro Island a společný s Dánskem byl král, zahraniční a bezpečnostní politika a nejvyšší soud.

A pak jsou samozřejmě lidé, kteří si představují, že bychom měli být úplně samostatní v tom starosvětském pojetí národního státu. Osobně bych ale řekla, že naprostá většina k tomu má pragmatický přístup a říkají – zamysleme se nad různými modely fungování. Důležitější než politická samostatnost je dnes pro Grónsko ekonomická samostatnost. Proto se stále vymýšlí, jak zajistit zdroje příjmů, abychom se vymanili ze závislosti na dánském blokovém grantu.

Roční blokový grant od Dánska je v přepočtu skoro 13 miliard korun. Četla jsem odhad, že nyní pokrývá zhruba třetinu grónského HDP. Jak vypadá tedy celková struktura grónské ekonomiky?

Naším nejvýznamnějším zdrojem příjmů je rybolov. A do budoucna zůstane důležitou položkou v naší příjmové základně. Jenže při jednáních o větší samostatnosti se výše té paušální roční podpory z Dánska zmrazila na úrovni z roku 2009. Inflace v Grónsku je však od té doby rychlejší než v Dánsku, takže síla té paušální podpory eroduje. Jsme proto nuceni svou ekonomiku diverzifikovat a nějak ji posílit. I naše společnost stárne. Z tohoto důvodu velká část grónské společnosti podporuje myšlenku začít těžit a využívat naše nerostné bohatství.

K diskusi je pochopitelně, jaké minerály těžit, v jakých lokalitách a jak. Až při těchto otázkách vznikají spory. A v této souvislosti také pozorujeme rozvoj občanské společnosti: Vznikají lokální hnutí, organizace zabývající se ochranou životního prostředí, nebo třeba grónská pobočka Transparency International. Náš parlament zase požádal vládu, abychom se zařadili na seznam iniciativy Transparentnost v těžařském průmyslu (Extracting Industries Transparency Initiative), kde se vyměňují dobré praxe při stanovování podmínek těžby a tlačí na větší otevřenost a potírání korupce u těch těžařských společností.

Jak velká je podle vás ochota vyhovět těm těžařským společnostem, které teď jeví o Grónsko zájem, a jak moc se snaží si Grónsko diktovat podmínky, které ochrání jeho vlastní zájmy?

Myslím, že všechny uplynulé vlády i kompetentní lidé v Grónsku obecně si moc dobře uvědomují, že ty mezinárodní těžařské společnosti k nám nepřicházejí proto, aby nám pomohly… ale aby vydělaly peníze. Proto je úkolem grónské vlády a krajských samospráv připravit co nejkvalitnější zákony, abychom z činnosti těch společností těžili co nejvíc my. Musí to být situace win-win pro všechny. Je zapotřebí nastavit vysoké standardy i pro životní prostředí a pro ochranu těch horníků a pracovníků na těžbě. Bude nejspíš nutné dovážet pracovníky ze zahraničí, a ti by měli pracovat ve férových podmínkách. Ta těžba ale současně nesmí těžce dopadat na místní grónské komunity.


Žijete v Dánsku, takže ačkoli jste Gróňanka, vidíte tamní situaci zvenčí. Jak se podle vás změnila v poslední dekádě atmosféra v grónské společnosti?

Myslím, že největší změnou je ten obrovský rozkvět, ta kreativita a ochota lidí iniciovat nové věci. Týká se to hudby, umění, gastronomie, designu, ale i vědy, výzkumu a vzdělání. Nepochybuji, že velký vliv na to mělo rozšíření autonomie v roce 2009. Přitom ten efekt je vidět dennodenně v malém měřítku: Lidé třeba prodávají své staré šaty nebo rukodělné výrobky a zařídí si kvůli tomu malé stánky v sobotu před místním supermarketem. Rozvoj a lepší organizaci občanské společnosti už jsem zmiňovala. Hodně letí i podnikání. Takže ve velké části grónské společnosti cítím obrovský optimismus.