Vědci našli poklad z druhohorního moře. Vymřelá planeta ožila dřív, než čekali

Život zřejmě nepotřebuje mnoho milionů let, aby se vzpamatoval po velké ekologické katastrofě. Objev z Číny nabízí nový pohled na osazenstvo pravěkých moří z doby před téměř 250 miliony lety. Článek o něm vyšel v časopise Science.

„Přijde mi to jako nález úžasného pokladu, bohatství, další průhled do minulosti,“ potvrzuje bioložka Jana Pilátová. Důvodem nadšení vědců je geologické stáří zkamenělin. Našly se totiž ve vrstvách časově zatím nejblížších době, v níž došlo ke zmíněné celosvětové ekologické katastrofě.

Plastický život

„Pro geology je skvělé najít svou cestou do pravěku, místo, které leží v čase pouhý milion let po největším vymírání z přelomu prvohor a druhohor,“ rozvíjí téma bioložka.

Oblast dnešní Číny, odkud nález pochází, v druhohorách pokrývalo moře. Organismy, které tam vědci objevili a určili je, lze proto za poklad z mořského dna označit zcela právem.

Čtěte také

Emise už v roce 1780, požáry a černá smrt. Alpský ledovec se stal unikátní kronikou tisíciletí

„Vidět, že život na Zemi po drastické redukci bují relativně rychle, je úžasné,“ potvrzuje Pilátová. Přírodovědci upozorňují, že šlo o zcela jiné vymírání druhů, než když svět přišel o velké dinosaury. K tomu došlo mnohem později, až před 66 miliony let.

Mezi hypotézami o příčínách velkého vymírání druhů před 250 miliony let vědci uvádějí pokles obsahu kyslíku nebo zvýšení slanosti v mořích, vulkanickou činnost a velké požáry. Nešlo však o jednorázový jev, spíš o postupný proces.

„Trvalo to dlouhou dobu, třeba statisíce let, než vyvrcholilo velké vymírání, kdy se populace a druhová diverzita velmi snížila,“ upozorňuje chemik Petr Cígler. I on označuje za průlom, že evoluce pak přešla poměrně brzy ke složitějším formám života. „Život je plastický a cestu si najde,“ míní badatel.

Šíření druhů

Po požáru v Českém Švýcarsku přírodovědci doufali, že do tamní krajiny přibudou některé vzácnější druhy rostlin nebo živočichů, třeba brouků. To, co se tam odehrává, je takzvaná sukcese, kdy danou oblast postupně osidlují organismy, pro které požár vytvořil novou příležitost. 

Na přelomu prvohor a druhohor sice také hořely lesy, ale zkáza a následná obnova života na Zemi byly mnohem zásadnější evoluční událostí celoplanetárního rozsahu. Z fosilních záznamů je zřejmé, že tenkrát vznikaly a začaly se šířit zcela nové druhy. 

Čtěte také

Když vymírali dinosauři, hořely i lesy. Naši zvířecí předci přežili, protože uměli slézt ze stromů

 „Nebyla to jen regenerace. Vznikal nový prostor, nové niky, které obydlely nové organismy,“ vysvětluje Pilátová. Ty se podle ní musely přizpůsobit zcela novým podmínkám. Nešlo o zdaleka jedinou velkou globální změnu klimatu v dějinách planety, ale zřejmě o změnu největší, o které zatím víme.

Při rozsáhlé sopečné činnosti se tenkrát mohlo uvolnit do ovzduší velké množství oxidů siřičitého a uhličitého. Kvůli skleníkovému efektu pak výrazně vzrostla teplota, okyselila se atmosféra i oceány.

„Globální změny klimatu předznamenávají velké ekologické katastrofy,“ poznamenává vědkyně. I současný život na planetě podle ní odpovídá současným podmínkám a uvidí se, jak dlouho se dokáže přizpůsobovat novým. „Dnes vidíme změny mnohem menší, ale stejně výrazné,“ varuje Cígler.

Zachovalé schránky

Vyhodnocení stáří a zařazení druhů nalezených druhohorních mořských organismů je záležitost takzvaného biostratigrafického datování. Aby vše paleontologové zvládli, vyžaduje to od nich velkou mezioborovou expertízu.

Musí detailně znát horniny, vědět, jak je správně odebrat a zpracovat, zvládnout chemickou analýzu hornin a odhad jejich stáří a umět určovat fosilní faunu a flóru. Nové nálezy pak porovnávají se vzorky organismů z jiných částí planety.

„Odumřelé organismy se usazovaly na více místech najednou,“ vysvětluje Cígler. Pak záleželo na tom, kde nastaly vhodné podmínky, aby se z nich staly zkameněliny. „Když se taková místa najdou, můžete najít překvapivě podobné věci,“ dodává chemik.

Čtěte také

Pod ledem v Antarktidě se našly desítky milionů ryb. Mají průsvitná těla a bílou krev

Některé organismy mají měkké tkáně, které se mnohdy nemůžou v horninách uchovat, po jiných zůstanou mineralizované schránky, krunýře, lastury nebo kosti. K uchování stop pravěkých organismů až do dnešní doby tedy přispívá geochemie.

Autoři studie objevili vápnité schránky ve vápenci, kosti druhohorních ryb ve vrstvách apatitu, jednobuněční mřížovci s ozdobnými schránkami a výrůstky mořských hub se zachovaly v křemičitanových vrstvách.

Právě taková shoda náhodných událostí byla zřejmě zásadní pro uchování zbytků těl z druhohor až do dnešní doby. „Chemické složení těl koresponduje s geologickým prostředím,“ potvrzuje Pilátová. Nejen proto si světová věda objev tolik cení. 

Poslechněte si celou Laboratoř o skvělé zprávě po velkém vymírání druhů,  prvocích, kteří nám pomáhají číst dějiny klimatu, a objevu virožravosti. Debatují bioložka Jana Pilátová, chemik Petr Cígler a herec Kajetán Písařovic.