Vědci důkladně zkoumají největší hloubky oceánu

12. květen 2014

Přední světové vědecké instituce nyní provádějí nebývale rozsáhlý a velmi důkladný průzkum některých hlubokomořských příkopů. Podmořské přístroje se v jeho rámci podívají do hloubek až 10 kilometrů.

Výzkumný projekt se jmenuje HADES, což je zároveň zkratka delšího názvu Hadal Ecosystem Studies Project. Tzv. hadální zóna přitom v oceánografické terminologii označuje oblast těch největších hloubek v oceánech, typicky od hranice zhruba 6000 metrů níže. O poměrech v těchto hloubkách víme dosud jen velmi málo a ambicí projektu HADES je objem znalostí o této oblasti co nejvíce rozšířit. Půjde vlastně o první systematický průzkum životního prostředí v oblasti hlubokomořských příkopů v historii.

Hlavní cílovou oblastí projektu bude nejdříve Kermadecův podmořský příkop, který se nachází nedaleko Nového Zélandu v Tichém oceáně a je pátým nejhlubším hlubokomořským příkopem na světě, s maximální hloubkou přes 10 kilometrů. Panuje zde asi tisíckrát větší tlak než při hladině moře, což je zároveň zhruba desetkrát více než na povrchu Venuše. Díky přítoku studených vod od Antarktidy je tento příkop také poměrně chladným místem.

Hlubokomořské příkopy jsou dodnes v podstatě neprozkoumaným územím. Jde zpravidla o místa, kde spolu kolidují dvě sousední litosférické desky. Kupodivu i v těchto hloubkách existuje život, který má poměrně exotické formy a je až překvapivě bohatý a rozmanitý. Průzkum Kermadecova podmořského příkopu potrvá asi 40 dní.
Hlavním prostředkem výzkumného projektu HADES je dálkově ovládaný ale i částečně autonomní podmořský robot Nereus. Nereus totiž může, ale nemusí být připojen k mateřské lodi napájecím a řídícím kabelem. Nereus váží na suchu asi 3 tuny, je dlouhý 4,25 m a široký 2,3 m. Je poháněn čtyřmi tisíci lithiovými akumulátory. Technologickou inovací Nerea je nejen autonomní řídicí systém, ale také lehký a jako lidský vlas tenký spojovací optický kabel, který umožňuje přenos videa v reálném čase, čili vlastně i funkci teleprezence. Jeho mateřská loď nese celkem 40 km tohoto kabelu, který se díky své subtilnosti vejde do dvou větších plechovek.
Nereus je využíván hlavně výzkumnou institucí Woods Hole Oceanographic Institution (WHOI), která provozuje i mnoho dalších výzkumných ponorek a robotů (například slavný Alvin). Nereus může díky své mechanické ruce odebírat hlubinné geologické a biologické vzorky a dopravovat je na mateřskou loď k dalšímu zkoumání. Zvláštností Nereových výletů je také přímá účast veřejnosti. Lidé z celého světa mohou poprvé v historii sledovat dění v hloubkách v přímém přenosu na webu, komentované členy vědeckého týmu.

Hlavním prostředkem výzkumného projektu HADES je dálkově ovládaný a částečně autonomní podmořský robot Nereus

Kromě výzkumných výletů Nerea mají vědci k dispozici také měření z řady nehybných či volně padajících stanic v jiných místech mořského dna, včetně oblastí ležících v poněkud menších hloubkách. Jedním ze záměrů projektu je totiž právě porovnání dat z hlubokých příkopů s těmi, která budou naměřena na o něco výše položených hlubokomořských plošinách.

Výzkumný tým je tvořen vědci z řady významných institucí, jakými jsou například Woods Hole Oceanographic Institution, Havajská univerzita nebo další výzkumné týmy ze Spojených Států, z Nového Zélandu, Japonska či Velké Británie. Finančně projekt HADES zajišťuje americká Národní vědecká nadace, National Science Foundation (NSF).


Zdroje: Phys.Org, TG Daily, Kansas City InfoZine, WHOI HADES

autor: Pavel Vachtl
Spustit audio