Věda často zpochybňuje zaběhnuté pořádky. Absolutní pravdy neexistují, říká filmová producentka

Jessica Harrop je zároveň spoluzakladatelkou nezávislé produkční společnosti Sandbox Films, která se zaměřuje na inovativní vědecké dokumenty. Do Olomouce na festival Academia Film Olomouc (AFO) zavítala v roce 2026 už pošesté.

Čtěte také

Potřebujeme být v kontaktu s realitou, ale vnímat, že svět je stále krásný, míní esejista Borzič

„AFO je podle mého názoru výjimečný festival a má skvělé diváctvo. Tolik se zabývají vědeckými filmy, a to je to, čím se zabýváme i my v Sandbox Films. Od té doby, co jsme před sedmi lety tuto produkční společnost založili, naše filmy tým festivalu přijal. Vlastně je promítal skoro všechny. Letos představujeme pět celovečerních a jeden krátký film,“ říká Harrop.

Na festivalu představila nový snímek O času a vodě, který na environmentální krizi nahlíží jako na osobní ztrátu. „Autorkou tohoto filmu je režisérka Sara Dosa, která před několika lety natočila snímek Oheň lásky. O času a vodě je krásný příběh o ledovcích na Islandu, kde si klademe otázku, jak se loučíme s věcmi, o kterých jsme si mysleli, že je nikdy nemůžeme ztratit. Jedna z postav filmu, islandský spisovatel Andri, má za úkol napsat smuteční řeč pro ledovec, který zanikl kvůli změně klimatu způsobené člověkem. To je ústřední téma filmu,“ vysvětluje producentka.

Po projekci měli diváci prostor položit otázky, které je při sledování napadaly, a okomentovat, co právě viděli. „Lidé mluvili o tom, jak je to dojalo. Jedna paní říkala, že ještě nikdy necítila takový smutek nad ztrátou životního prostředí. Padlo i několik otázek, jak mohou lidé tady v České republice pomoci zachránit ledovce. To mi přišlo zajímavé. Myslím, že to znamená, že se díky filmu cítili do problematiky zapojeni,“ dodává.

Od biologie k filmu

Jessica Harrop studovala na Princetonské univerzitě ekologii a evoluční biologii. Filmem se pokouší zprostředkovat vědecké poznatky veřejnosti.

Čtěte také

Generační debata: Klimaskeptik je dobrý partner do debaty. Motoristé na klima nasvěcují reflektory

„Když jsem končila univerzitní studium biologie, jako vedlejší obor jsem studovala divadlo a herectví, protože jsem vždycky milovala vyprávění příběhů a umění a zároveň vědu. A vedoucí mé absolventské práce měl nápad, abych místo doktorátu z vědy věnovala svůj čas komunikaci vědy. A pak jsem dostala svoji první práci v malé firmě, která komunikovala témata související se změnami klimatu. A právě tam jsem se učila točit krátké filmy,“ vzpomíná.

„Tehdy byla myšlenka informovat o změně klimatu vlastně inovativní. Hodně se mluvilo o tom, jak komunikovat vědu tak, aby lidé pochopili, že věda často zpochybňuje zaběhnuté pořádky, že neexistují absolutní pravdy a že data nás přibližují k podstatě problémů. Postupem času jsem se začala pokoušet vědu proměňovat v příběhy, které se víc zaměřují na emoce a lidskost vědy a snaží se přimět lidi, aby víc přemýšleli jako vědci. Tedy aby mysleli kriticky,“ vysvětluje Jessica Harrop.V dnešní době vidí v dokumentárním filmu důležitý nástroj pro spojování společnosti.

Čtěte také

Společná řeč dnes není samozřejmostí, i proto je tématem 61. ročníku festivalu AFO, říká jeho programový vedoucí Dominik Vontor

„Kinematografie je forma, která vám dává prostor – hodinu a půl sedíte v kině, všichni prožíváte totéž a potom můžete o této vzájemnosti mluvit, mít něco společného, o čem můžete diskutovat. Je to stále vzácnější, protože lidé sledují jen třicetisekundové klipy na sociálních sítích a nevěnují čas tomu, aby se skutečně ponořili do jiného světa,“ upozorňuje producentka.

Co si Jessica Harrop myslí o umělé inteligenci ve filmovém průmyslu? Co radí mladým lidem, kteří chtějí zprostředkovávat vědu? A co plánuje se Sandbox Films v nejbližší době uvést do kin? Poslechněte si celý díl pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Audio je nahoře v článku.