Včerejší poselství ruského prezidenta Vladimira Putina o stavu Ruské federace

27. květen 2004

Reforma daňové soustavy. Lepší zdravotnictví a školství. A konečně slavnostní prezidentovo konstatování, že po desetiletce postsovětského chaosu a čtyřech letech jeho blahodárného panování Rusko konečně překročilo práh kýžené stability. Ta by podle Vladimira Putina měla už do roku 2010 zdvojnásobit výkony i dnes utěšeně rostoucí ruské ekonomiky, která v loňském roce vykázala růst ve výši 7,3 %. A to je téměř všechno.

Dále ruský prezident využil svého prvního velkého vystoupení před národem od drtivého volebního vítězství před dvěma měsíci k tomu, aby téměř bez emocí vytyčil další dlouhodobé cíle. Připustil, že více než pětina národa žije pod oficiálně uznanou hranicí bídy a že s tím je třeba něco udělat. Stejně tak konstatoval, že Achillovou patou ruské ekonomiky, ale koneckonců i životního stylu, jaký tato ekonomika umožňuje, je nuzné bydlení dalších desetimilionů občanů. Také s tím by si prezident rád nějak poradil. Stejně jako v řadě dalších již zmiňovaných bodů však neřekl, jak to hodlá udělat.

Rozporuplné reakce na tento jistě důležitý Putinův projev jsou proto zcela přirozené. Prezident prakticky vůbec nemluvil o zahraniční politice a téměř se nezmínil ani o irácké krizi. Možná i proto, že většinu Rusů v tuto chvíli zajímá spíš situace doma. Maxim Glikin, komentátor listu Nězavisimaja gazeta ale víc než oprávněně říká: "Neslyšel jsem v tom projevu nic podstatného ani o politických reformách, ani o sdělovacích prostředcích, ani o problémech regionů, ani o výstavbě profesionální armády. Hlavním sdělení tohoto projevu je jediné: Zvítězil jsem, vítězím i nadále a všechno tu mám pod kontrolou. Konec citátu.

Ani tento výčet nevyřčeného však není úplný. Putin ve svém projevu nemluvil také o pokračujícím boji proti oligarchům či o čečenském problému, který dále prohloubil nedávný úspěšný atentát na tamního moskevského místodržitele Achmatra Kadyrova. Jak říká moskevská analytička Lilija Švecovová, Putinův projev byl tentokrát vyveden v mírných a měkkých barvách, jako by měl prezidenta představit tak, aby se líbil všem. "Čečenská otázka je neřešitelná, proto pro prezidenta v této chvíli není taktické, aby na ni při podobných příležitostech příliš tlačil." Konec citátu.

Známí komentátoři listu Izvěstija Georgij Bovt a Světlana Babajevová již počátkem tohoto týdne konstatovali, že Vladimir Putin vše opravdu podstatné řekl ve svém inauguračním prezidentském projevu. Zajímavé podle obou autorů bylo, jak akcentoval potřebu vybudování občanské společnosti v Rusku. To je totiž podle něj vedle zvelebení devastované ruské ekonomiky další nesmírně důležitý úkol, úkol o to důležitější, že bez jeho naplnění nebude možný ani onen tolik potřebný hospodářský růst.

Putin řekl: Často opakujeme, že hlava ruského státu vždy odpovídala za všechno a za všechno bude odpovídat i nadále. Tak tomu opravdu je. Protože však velmi přesně chápu míru své vlastní, osobní odpovědnosti, chci zdůraznit: Úspěch a prosperita Ruska nemohou být závislé na jediném člověku či jediné politické straně. Mají-li přeměny v naší zemi pokračovat, musíme mít mezi lidmi širokou podporu. Jsem přesvědčen, že nejlepší zárukou takovéhoto stavu je zralá občanská společnost. Jen svobodní lidé ve svobodné zemi mohou být doopravdy úspěšní. Konec citátu. Ve skutečnosti však Putin stále je a hlavně bude jediným člověkem, na němž všechno závisí, a na pomoc si pořídil dokonce i právě zmiňovanou jedinou stranu, tedy proprezidentské Jednotné Rusko. Právě představitelé této Putinovy partajní kohorty přijali jeho včerejší poselství naprosto bezvýhradně. Ruský prezident tedy svou vizí svobodné občanské společnosti volá po něčem, čemu na druhé straně ve zrodu sám brání. Je dost pravděpodobné, že to netuší.

Zajímavé při tom všem je, že celých 11 % Rusů by souhlasilo či si dokonce přálo, aby v jejich městě či vesnici stála Putinova socha. Drtivá většina ruských občanů sice tuto myšlenku odmítá, ale počet příznivců podobného prezidentova zvěčnění neustále roste, a to především mezi mladými lidmi ve věku 16-24 let. Putin je pro ně zárukou dynamiky a jasnější perspektivy, než jakou skýtalo Rusko Jelcinovo. Známý ruský sociolog Jurij Levada se však domnívá, že vznik nového kultu osobnosti nehrozí. Podobný jev podle něj vyžaduje vybudování celé soustavy, která se pak systematicky věnuje propagandě a agitaci ve prospěch vyvolence, jakým se ve 30.-50. letech stal Josif Stalin. V současném Rusku podle Levady zatím nic takového nevzniká. Doufejme, že má pravdu a že to tak zůstane i nadále.

autor: ldo
Spustit audio