Vatikán natočil 3D film o svých muzeích
Když se díváte na nový trojrozměrný film o vatikánských muzeích, můžete si prohlížet zdi a strop Sixtinské kaple z pohodlí svého sedadla v biografu.
Je to určitě velká vymoženost, ale jak píše výtvarný recenzent anglického deníku Daily Telegraph, něco z nesmrtelné krásy vatikánských sbírek vám uniká.
Na katolickou církev se lidé často dívají jako na instituci, která je věčně ve sporu s modernitou. Církev lpí na latině jako svém oficiálním jazyku a udržuje hierarchii, kterou tvoří jen muži, a na jejím vrcholu je po celá staletí absolutní monarcha v podobě papeže.
Takový styl vlády už ve všech jiných zemích dávno vyšel z módy. A přesto se čas od času jasně ukáže, že církev dovede držet prst na tepu doby.
V nynější době se k nezbytným doplňkům jakéhokoli významnějšího muzea na světě počítá jeho vlastní film – výpravný příběh pro návštěvníky kin, kde v doprovodu působivé hudby a s pomocí podivuhodných záběrů, nejlépe v trojrozměrném podání, muzeum ukazuje své největší poklady globálnímu obecenstvu, které má mít pocit, že nic takového do té doby nevidělo.
A tak je se nyní do 250 britských a irských kin dostává s pomocí nejlepší dostupné technologie a pod názvem Vatikánská muzea 3D předpokládaný trhák v podobě 70minutové procházky mezi poklady shromážděnými v římském sídle katolické církve.
54 výstavních síní a sálů vás vede do nádherného finále, Sixtinské kaple s Michelangelovým Posledním soudem. Deník Daily Telegraph podotýká, že film italského režiséra Marka Pianigianiho je až nestydatě krásným výběrem největších hitů z vatikánských pokladů.
Když přijdete do kina, nasadíte si brýle pro sledování trojrozměrné podívané, a za nimi vás už čeká velmi osobní zážitek s obrazy Giotta, Van Gogha, Caravaggia, Rafaela, Leonarda da Vinci, Marka Chagalla a Salvadora Dalího.
Jako pozvánka do vatikánských muzeí to působí jako běžná lesklá reklama, ale je to vlastně pokus přilákat další davy turistů a milovníků umění. Vstupné je významným příspěvkem do rozpočtu církve.
Využití vyspělé snímací technologie a techniky budící dojem trojrozměrného prostoru znamená, že vás v kině čeká mnohem lepší a důvěrnější pohled na výtvarná díla než jakéhokoli návštěvníka, který se vypraví do vatikánských muzeí osobně.
Zdi a stropy Sixtinské kaple uvidíte daleko více zblízka než asi stovka kardinálů, kteří se tam shromáždili loni v březnu a za zavřenými dveřmi zvolili papeže Františka.
Recenzent listu Daily Telegraph byl v pokušení vnímat film jako další projev „Františkovy revoluce“ a jeho snahy rázem otevřít dveře církve a umožnit světu, aby do nich vstoupil. A přesto je tu problém.
František chce, aby katolictví bylo chudou církví pro chudé lidi, ale film ukazuje, že církev spravuje jednu z nejkrásnějších uměleckých sbírek na světě. Jednoduché řešení tohoto rozporu by bylo sbírku rozprodat a dát peníze chudým, ale takový postup by byl velmi nepraktický a vyvolal by spory, v nichž by se papež mohl utopit.
A tak tu máme papeže, který se jako člověk vyhnul bydlení ve zdobném papežském sídle, a zároveň se snaží vyváznout z bludného kruhu tím, že otevře studnici vatikánských pokladů každému, kdo si může dovolit koupit lístek do kina. Tato logika působí v teorii přesvědčivě, ale v praxi tak úplně neplatí, protože celý projekt byl hotov, ještě než se na scéně objevil papež František.
A tak nám podle deníku Daily Telegraph zůstane otázka, proč to Vatikán vlastně dělá. Zdá se, že hlavně proto, že může. V digitálním věku je dobré vidět církev, jak se připojuje k hlavnímu proudu a vrhá na trh něco opravdu prvotřídního.
Jenže papežská sbírka není jen nějaké, byť nádherné muzeum. Za nepřekonatelnou uměleckou hodnotou i historickým významem je ještě jiný, duchovní rozměr. Je tu krása, která vznikala k větší slávě Boží. Právě takový byl záměr zakladatelů vatikánské sbírky a lidí, kteří do ní objednávali umělecká díla.
Něco takového ani ta nejlepší kamera asi nezachytí, a právě proto nelze ničím nahradit pouť do Říma, kde stanete před jeho uměleckými poklady naplněni úctou a obklopeni jinými poutníky, a necháte to všechno působit na svou duši. A k tomu žádné 3D brýle nepotřebujete.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
