Varga: Slovenští Maďaři v roce 1968 nevítali invazní jednotky jako osvoboditele. Za článkem Magyar Nemzet je Orbánova uraženost
Podle jednoho z maďarských deníků příslušníci maďarské menšiny na jižním Slovensku vítali v srpnu 1968 jednotky Maďarské lidové republiky na československém území jako osvoboditele. „Pravý opak je pravdou. Maďaři házeli kameny po maďarských vojácích a rozdávali letáky, v nichž je vyzývali, aby neposlouchali rozkazy,“ upozorňuje bývalý diplomat a bohemista Gyorgy Varga.
Maďarská menšina na Slovensku podle něj ve druhé polovině 60. let prožívala uvolnění i v národnostním smyslu a také životní úroveň byla na Slovensku v průměru vyšší než v Maďarsku.
Čtěte také
„Maďaři a jejich legitimní organizace jako Csemadok tu invazi přijali velice negativně a cítili se ohroženi. Neviděli v ní, že se vrací nějací Maďaři, ale tvrdý způsob komunismu a že autonomie, kterou formálně i neformálně vybudovali v 60. letech, bude zase odvolaná,“ vysvětluje Varga.
Veřejné mínění v Maďarsku prý navíc bylo jednoznačně na straně Československa. „Informovanost byla nízká, ale drtivá část vzdělanějších lidí, kteří se informovali jinými cestami, byla jednoznačně pro Československo a reformy. Tím spíš, že podobné reformy v Maďarsku probíhaly od začátku 60. let a představitelé reforem spolupracovali,“ popisuje.
Ostrov pravdy
Konzervativní deník Magyar Nemzet, v němž byl esej otištěn, je dnes součástí mediálního konglomerátu, v němž je směřování jednotlivých titulů řízeno ústředně vládou. Podle Vargy je cílem domácí publikum, přičemž kterýkoli stát, se kterým nemá maďarský premiér Viktor Orbán dobré vztahy, může být terčem podobných falzifikátů.
„Nejen tisk, ale i to, jak k domácímu publiku mluví politici. Je to promyšlený narativ, který ukazuje Maďarsko jako ostrov pravdy. Že musíme proti svému okolí bojovat, protože našim konzervativním a křesťanským záměrům nerozumějí,“ dodává s tím, že se tak odvádí pozornost od hospodářských a sociálních problémů.
Čtěte také
Příkladem jsou prý nedávná Orbánova slova o tom, že Češi v Evropské unii přešli na stranu federalistů a nehájí národní suverenitu. Roli prý ale hraje i Orbánova osobní uraženost. Impulzem pro nejnovější článek mohla být slova slovenského premiéra Ludovíta Ódora, který řekl, že Orbán je se svými názory sám.
„Je to takové píchnutí od slovenské vlády, v níž je maďarského původu premiér a dva další ministři, ale neuznávají toho skutečného premiéra všech Maďarů. Jednak je to velmi racionální a promyšlené, ale na druhou stranu je v tom i spousta emocí,“ míní Varga.
Orbán si prý je dobře vědom, že hranice se nedají změnit, ale snaží se rozšířit svůj vliv skrze maďarské komunity v zahraničí. Hlavním cílem je ovšem udržet si moc – a udržet u ní i své lidi a podnikatele.
„Oligarcha je v Maďarsku jen jeden – on určuje, kdo může a nemůže být velkopodnikatel. A je to proces, který generuje další kroky – a už nejste pánem toho, co jste určil. Najednou se propaganda a veřejné mínění utrhne ze řetězu a dostane se do samovolného pohybu, jako jsme to v maďarské společnosti viděli před světovými válkami,“ uzavírá.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.
Související
-
Karel Hvížďala: Viktor Orbán – nebezpečný příklad
Viktor Orbán, maďarský premiér, jako jediný z šéfů vlád v EU chce do konce roku zrušit sankce na Rusko, neuznává zatykač na Putina, neratifikovali přijetí Švédska do NATO.
-
Orbánova šála s mapou Velkého Maďarska je součást jeho nacionalistických šaškáren, píše Bloomberg
Podobné mapy se objevují všude, kam Orbán vkročí; jednu má na zdi své kanceláře i mluvčí jeho vlády. Znázorňují země koruny Království Uherského až do Trianonské smlouvy.
-
Orbán provokuje Evropskou unii. Nejde mu o Velké Maďarsko, ale o peníze a moc, míní exvelvyslanec
Maďarský premiér Viktor Orbán se objevil na veřejnosti se šálou ozdobenou mapou takzvaného Velkého Maďarska, což v zemích sousedících s Maďarskem vyvolalo pobouření.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.