Války taxikářů i násilí, to byl zločin v 90. letech. A policie měla cejch totality, říká historik

„Těsně po revoluci mafiánská scéna téměř neexistovala, ta teprve přicházela,“ nastiňuje policejní historik. Porevoluční kriminalita byla zejména násilná a majetková.

Trestnou činnost s sebou přineslo celkové uvolnění morálky a etiky a rozšířila se mimo jiné také v souvislosti s amnestií, kdy se z vězení dostalo 23 tisíc lidí. „Celá řada propuštěných vězňů celé roky nežila v ničem jiném než v prostředí, kde vládne právo silnějšího,“ vysvětluje policista. „A tahle skupina lidí se dostala mezi běžnou veřejnost.“

„Divoký západ“

Kosovská, ruská nebo třeba italská mafie a organizované skupiny se v Česku začaly etablovat později. Právě Praha se podle Galaše stala kolbištěm organizací, které do té doby nebyly běžné.

Čtěte také

Té noci pes neštěkal. Poslechněte si oceněný dokument o smrti mafiánského bosse z divokých devadesátek. Příběh vypráví jeho manželka

„Byl to takový Divoký západ, jako když se kolíkoval Klondike. Přestřelky, násilí, celá řada mrtvých, nikdy neobjasněných, většinou cizojazyčných obětí, války taxikářů,“ vyjmenovává tehdy typické kriminální zločiny.

Devadesátá léta podle něj představovala pro policii divokou dobu, kdy stála před obrovským úkolem a řadou překážek. Na rozdíl od zločinců měla omezené finanční zdroje a potýkala se i s nenávistí společnosti.

„Měli cejch totalitní policie a jen malá část veřejnosti chápala její význam a snažila se s ní spolupracovat. To všechno samozřejmě otevíralo pole pro působení organizovaných zločineckých struktur,“ poukazuje ředitel muzea policie.

Čtěte také

Podsvětí devadesátek: Mrázek, Běla, Polgári a Markovič. Zločinci, policisté a nový svět po sametové revoluci

První organizované skupiny se podle kriminalisty soustředily na obchod s bílým masem, drogami, motorovými vozidly a prováděly i nájemné vraždy. Existují i dnes, i když se kriminalita proměňuje, poukazuje.

„Organizované struktury tady určitě jsou, tomu se nevyhne žádná demokratická země. Typ kriminality se ale mírně mění,“ upozorňuje. „Přesouvá se především do virtuálního prostředí, které je naprosto neomezené a nesmírně nebezpečné pro všechny oběti. Je jedno, jestli je oběti devět, nebo děvětadevadesát let. Tam vidím to největší nebezpečí.“

Objasněné případy  

Ve své praxi se vrací i k nevyřešeným případům. Po devadesáti letech se tak podařilo objasnit například případ Otýlie Vranské, kterou vrah rozčtvrtil a odeslal ve dvou kufrech. Zásadní byl pro policii skutečný pitevní protokol, který vraždu nastínil v novém světle.

Čtěte také

Otýlie Vranská. Rozřezané tělo dívky v kufru je nejznámějším nevyřešeným případem české kriminalistiky

„Ta zranění, jak byla popsána, ukazovala úplně jinak fungování pachatele. A pak už si začnete dávat střípky dohromady – jestliže byla podřezána od ucha k uchu, tak to normálně neuděláte.“

Podle kriminalistů a historiků byl vrahem Josef Pěkný, který měl zkušenosti se zákopovou válkou a působil v těch nejdrsnějších jednotkách. „V rodině Pěkných tomu nikdo nevěřil, protože tatínek byl prý hodný člověk. Vůbec ale netušili, že měl ještě jedno dítě z prvního manželství, protože o tom manželství nikdo nevěděl,“ uzavírá Galaš.

Co je největší nevyřešená záhada české kriminalistiky? Proč zabíjela Olga Hepnarová? A jakou roli sehrála v objasnění případu DNA? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.