Válka neválka, fotbal a hokej se na Ukrajině hrát nepřestane

Teď jeho hráči trénují v Kyjevě a zápasy jezdí hrát do Lvova. Hokej trpí konfliktem mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty ještě víc. Letošní mistrovská soutěž se možná vůbec nerozběhne, protože na sestavení turnajového pavouka je málo klubů. Ty z východu Ukrajiny rozpustily týmy. Hráči z Doněcku nebo Luhansku se rozprchli do hokejových lig do okolních zemí.

Na východě Ukrajiny sice zavládlo křehké příměří, ale stále se ozývají střelba a výbuchy. Lidé se ve strachu skrývají ve sklepech autíkají z domovů do vnitrozemí Ukrajiny nebo do Ruska. Utichly ochozy stadionů a sportovních hal. Válka ukrajinské armády s proruskými separatisty tvrdě dopadá na profesionální sport.

Mohl by to být trénink jako každý jiný. Kdyby ovšem hráči Šachtaru Doněck hráli na vlastním hřišti. Tady jsou hosté. Hřiště Banikova v Kyjevě jim nepatří. Jen na něm trénují a svá utkání hrají na hřišti ve Lvově. To, že nejsou doma kvůli nebezpečné situaci na východě Ukrajiny, jim nebrání, aby stále vyhrávali.

„Je to pro nás rozdíl oproti tomu, když trénujeme a hrajeme doma. Taky by vám bylo lépe doma, kdybyste byl v naší kůži,“ říká šéftrenér Šachtaru Mircea Lucescu.

Jsou to profesionálové. Trénují a dobře se připravují na zápasy. Většina hráčů, hlavně ti z Brazílie, bydlí v hotelu a ostatní si našli vlastní domy. Domácí zápasy hrají ve Lvově, protože tam je stadion podobný Donbas aréně, na kterou jsou zvyklí. Našli si tam hodně vděčných diváků, kteří na ně chodí, i když jsou to fanoušci klubu Karpaty Lvov.

„Je to pro nás těžká situace, ale máme na to, zvládnout to. Jsme dobrý tým s vlastním charakterem. Nezáleží na tom, kde budeme hrát. Jsme hráči Šachtaru. Musíme být nadále tím skvělým týmem, jak nás lidé znají,“ říká trenér.

Donbass Arena, Doněck|foto: licence Creative Commons Attribution 3.0 Unported, Alexander Iljin

Šachtar suverénně vede tabulku ukrajinské první ligy. Loni národní pohár vyhrál a má k tomu nakročeno i dnes, i když musí hrát mimo své domovské hřiště a bez věrných fanoušků. Mircea Lucescu věří, že závěr sezóny nejvyšší fotbalové soutěže Ukrajiny bude Šachtar hrát zase doma. Boje na východě podle něj musí co nejdřív skončit.

„Doufáme, že se brzy vrátíme. Takhle to nemůže jít dál. To nemůže trvat dlouho. Jestli bude tahle situace pokračovat, bude to pro všechny katastrofa.“

Na trénink hráčů Šachtaru se zpoza plotu dívá Sergej. Je z Kyjeva. Není přímo fanoušek doněckého klubu, ale jeho hra se mu líbí. Může se podívat, jak klub trénuje a nemusí za nimi jezdit na Donbas. Bylo by podle něj lepší, kdyby ho do Kyjeva přivedly jiné důvody, než ty, kvůli kterým musel opustit Doněck.

Také hokej trpí tím, že se na východě Ukrajiny bojuje. Pohárová soutěž letos možná ani nezačne. Na sestavení tabulky utkání je málo klubů a problém jsou i peníze.

Na jednom ze dvou zimních stadionů v Kyjevě, ve sportovním komplexu ATEK proti sobě nastoupili mužstva Chefesu - tedy Hefaistosu Kyjev a Tornáda. Boj je to tvrdý a nelítostný. Je to amatérská liga. Osud té profesionální je zatím u ledu. A není to led na kluzišti.

Pohárová soutěž první ligy ukrajinského hokeje začne možná v říjnu, možná se vůbec hrát nebude. Majitel klubu Kiev Generals Denis Lobanovski věří, že se o trofej hrát bude.“Doufáme, že letos bude v první lize hrát tolik klubů, co v předchozí sezóně. Počítá se tak s 10 až 12 kluby.“

Mistrovství Ukrajiny zasáhne neúčast mužstev z východu v soutěži. Bude to ztráta. „My nechceme, aby se nám hrálo snáz. Chceme, aby to byla seriózní soutěž. Nepotřebujeme lehká vítězství.“

hokej|foto: Josef Adlt ČSLH

Lobanovski nečeká horší dopad na hospodaření klubů. Ani loni, když se soutěže účastnil klub z Doněcka, to nebyla pro sponzory uspokojivá situace. Na Ukrajině dnes hokej nemá podporu ze strany státu. Loni sponzoři klub příliš nepodporovali, ani letos to nebude lepší a hospodaření to neovlivní.

Boje na východě Ukrajiny podle majitele klubu mají dopad na kvalitu hráčské základny. Několik klubů letošní sezónu vypustilo a jejich hráči si našli práci jinde. „Ty kluby ztratily sezónu. Vůbec se domácího šampionátu nezúčastní. Kluci, co v nich hráli, budou hrát u vás v Česku, v Bělorusku nebo v ruské lize. Tam je úroveň hry vyšší, takže pro sebe udělají hodně, nasbírají zkušenosti. A ukrajinská pohárová soutěž, ta je na tom bitá.“

Přes nesnáze, které s sebou válka přináší, Denis Lobanovski doufá, že Ukrajinci nepřestanou mít hokej rádi. „To co se děje na východě, to je tragédie. Dotýká se to obchodu, sportu, běžného života lidí. Na fanoušky by to vliv mít nemělo. Jestli měl klub příznivce, měli by mu zůstat věrni bez ohledu na peripetie. Nezáleží na tom, jaká je situace. Jestli lidé na hokej chodili, budou chodit dál a bude se jim líbit.“

Na ledové ploše stadionu Atek se rozbíhá třetí třetina zápasu amatérské ligy. „Situace má nesporně negativní vliv na profesionální hokej. Neví se, kdy se začne hrát první liga,“ krčí rameny Alexej Černěnko, sportovní ředitel ukrajinské amatérské hokejové ligy. Mnohé zápasy amatérů začínají minutou ticha za bojovníky padlé na východě kvůli ostřelování z území Ruska. Amatérský hokej na Ukrajině žije a daří se mu. A ten profesionální? Uvidíme, snad se vše v dobré obrátí.

„Profesionální hokej u nás skončil. Všichni sponzoři byli z Donbasu,“ upozorňuje kapitán mužstva Tornado Kyjev Vitalij Jeremčuk. „Ta situace má obrovský vliv. Na náš amatérský hokej ne. My hrajeme za vlastní peníze. Ale amatérské kluby jsou v Kyjevě a profesionální na východě. Na naši ligu má dění na východě vliv z 90 procent. Účast v národní extralize potvrdily jen 3 týmy a se třemi se šampionát hrát nedá.“

Válka, neválka, hokej se na Ukrajině hrát nepřestane. Možná to nebude před plnými tribunami a o zlatý pohár, ale nadšení pro sport nesnáze, jakými země prochází, Ukrajincům nevezmou. Zatím.