Válce navzdory! V ukrajinské Vinnycji se každý snaží tím, co umí - průvodcováním, pečením, uměním

Před rokem přes město Vinnycja na středozápadě Ukrajiny prchaly tisíce lidí. Ze strachu, kam až ruské útoky můžou zasáhnout, odešli i někteří místní. 14. července do centra Vinnycje dopadly ruské rakety. Zabily asi třicet lidí, včetně čtyřleté Lízy. Dalších větších úderů bylo město zatím uchráněné. Lidé, kteří z něj utekli, se postupně vrátili a nový domov v něm našlo i přibližně 40 tisíc běženců z východu Ukrajiny. Chuť poznat město, ve kterém žijí, lidem válka nevzala.

Nový podcast

Rok ve válce

Unikátní svědectví o konfliktu na Ukrajině. Čtyřdílné vyprávění, na jehož počátku byly telefonické hovory Jana Pokorného a Martina Dorazína.

Rok ve válce
Přehrát

Hodiny na staré vodárenské věži v centru Vinnycje hrají několikrát denně známé ukrajinské písně. A když zrovna nehrají, turistická průvodkyně Tatiana Rybaková je dokáže návštěvníkům zazpívat sama. A stejně poutavě Tatiana vypráví i o historii a současnosti města. Na začátku války z něj ale na několik měsíců s dcerou a synem utekla.

„Dostali jsme se do Krakova a tam nám pomohli koupit lístky do Německa. Přijeli jsme do cizí země a můj jedenáctiletý syn mi říká „Mami, co když pro nás nikdo nepřijede? Co tu budeme dělat?“. Ale přijela pro nás jedna žena, se kterou jsem se seznámila na Instagramu. Sama má tři děti a žili jsme s nimi společně v jednom domě.“

Rovnýma nohama zpět do práce

V polovině května se ale Tatiana do Vinnycje vrátila a od té doby má plné ruce práce s průvodcováním.

„Moje práce v loňském roce byla ještě intenzivnější než před válkou. V roce 2021 jsem provázela zhruba 500 lidí měsíčně a minulý rok 800 až tisíc lidí za měsíc,“ přiznává Tatiana.

Čtěte také

S kamarádkou výtvarnicí dokonce vydává i vlastní pohlednice. Na té nejnovější je právě tamní vodárenská věž, před ní se objímají dva králíci. Nezdá se to, ale inspirací pro novou pohlednici je válka.

„5. prosince na Vinnycji znovu mířily rakety. Dopadly zase nedaleko centra. Ozývaly se opravdu silné výbuchy. V tu chvíli jsem byla se svým kamarádem v kavárně. A když jsem ty výbuchy slyšela, objal mě a já opakovala, že se bojím. Pak jsme s kamarádkou nakreslily tento pohled. Ti dva králici se objímají, tak jako jsme se objímali my, a za nimi je vinnycká věž. Je to symbol toho, jak se lidé ve Vinnyjci dokážou v těch nelehkých časech vzájemně podpořit.“

Rakety, které znamenají smrt

Ruské rakety se sice Vinnycji nevyhnuly, i tak město patří k těm klidnější a bezpečnějším. Některé hotely jsou teď ve městě úplně vyprodané. Hostí totiž různé odborné kongresy. Dřív byl kongresovým centrem Krym. Jenže ten už několik let okupují Rusové. Krym tak nahradila ukrajinská Oděsa na pobřeží Černého moře. Tu teď ale mají na dostřel ruské válečné lodě a kongresy se přesunuly právě do Vinnycje.

A údajně sem občas zamíří i zahraniční turisté. Muzea a galerie pro ně ale i pro místní zůstala otevřená skoro celý uplynulý rok. Na výstavy přichází i lidé, kteří do Vinnycje utekli z oblastí bojů.

„Z Charkova, Luhansku, Kramatorsku, i z Kyjeva. Hodně běženců se přišlo podívat i s celými rodinami,“ vypráví mi jedna z pracovnic galerie a další dodává, že všechny obrazy tu teď ale lidé kvůli válce neuvidí.

„Ty staré jsou zakonzervované, schované ve sklepě. Teď tu vystavujeme současné vinnycké autory.“

Čtěte také

Lidské příběhy

Válka v Ukrajincích podle turistické průvodkyně Tatiany znovu probudila zájem o historii i kulturu. Po Vinnycji provází nejčastěji místní lidi. S městem ale za uplynulé měsíce seznámila i několik skupin běženců. Je mezi nimi i Olga. V jihoukrajinském Chersonu, který až do listopadu okupovali Rusové, vedla síť cukráren.

„V Chersonu jsme byli oblíbení. Všechno si totiž vyrábíme sami. Vyhráli jsme dokonce soutěž o nejlepší dort Chersonu. Musel být upečený z místních surovin. Je bez mouky, jsou v něm ořechy, sušené meruňky, krém s bílou čokoládou. Teď ale v Chersonu žádnou cukrárnu otevřenou nemáme. 24 hodin denně město ostřelují,“ popisuje Olga.

Ve Vinnycji si Olga pro cukrárnu vybrala jeden z historických domů, poznamenává jako správná turistická průvodkyně Tatiana. A jen tak mimochodem při pohledu na dorty, které přežily válku, dodává, že před pár dny mobilizovali jejího manžela.

„Nikdy v armádě nesloužil a nemá bojové zkušenosti. Je to pro mě strašný šok. Mám dvě děti, jedenáctiletého syna a čtyřletou dceru. Vymýšlím teď, jak zorganizovat svůj život, práci, péči o děti,“ svěřuje se Tatiana.

Průvodcování se ale vzdávat nechce. Exkurze po Vinnycji podle ní lidem dodávají naději, že život i navzdory válce pokračuje.

autoři: Jana Karasová , aka | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související