Václav Havel by v pandemii nezastrašoval. Když se lidé bojí, líp se manipulují, uvažuje chartistka Věra Roubalová Kostlánová
Když signatářka Charty 77 a psychoterapeutka Věra Roubalová Kostlánová vzpomíná na Václava Havla, říká jednoduše: „Hrozně mi chybí, už deset let.“ A ohrazuje se proti označení za bývalou mluvčí Charty 77. „Je to takové už mé prokletí – já jsem mluvčí byla, ale až v roce 1992, takže tomu říkám ,dávno po válce‘. To už nebyla potřeba žádná statečnost, a to na rozdíl od mluvčích, kteří byli před rokem 1989, kde naopak byla potřeba statečnost velká,“ upřesňuje.
„Václav Havel mi chybí v dnešní době jako osobnost, která se nebála. Která měla své hodnoty, jako je pravdomluvnost, poctivost, slušnost, laskavost,“ přiznává.
Čtěte také
„Ty věci by byly velmi potřeba. Aby byly prezentovány osobností, která se nejen tak chová, ale která to i tak umí říct a vlastně se tím stává vzorem. Je to prostě věc, která mizí, a je to strašná škoda zejména pro mladou generaci, která by teď, doufejme, měla jít k volbám. Aby měla nějaký vzor slušnosti, pravdomluvnosti. Bohužel v premiérovi má vzor úplně opačný.“
Po smrti našeho prvního porevolučního prezidenta, kterému ve stoje tleskal nejen americký Kongres, se česká společnost tak trochu od jeho odkazu odtahuje, míní Roubalová Kostlánová.
„Nemám pocit, že by to ale někdo dělal záměrně – tedy asi jen ti, kteří to dělali vždy, tedy komunisté a tak dál,“ uvažuje.
U ,obyčejných lidí‘ mám spíš pocit, že je jim raději bližší někdo, kdo říká ‚čau lidi‘, než člověk, který má na mě nároky v poctivosti a slušnosti.
Věra Roubalová Kostlánová
„U ,obyčejných lidí‘ mám spíš pocit, že je to daleké měřítko. Že je jim raději bližší někdo, kdo říká ‚čau lidi‘, než člověk, který má na mě nějaké nároky v poctivosti a slušnosti – anebo jaké by měl dnes, kdyby mohl mluvit.“
Ekonomický růst? A kam?
Společnost na Havla podle bývalé disidentky pomalu zapomíná. „Je to obrovská škoda. Mé velké téma je teď životní filozofie skromnosti. A myslím – a je to už jen má představa –, že by to Havel a podobné osobnosti mohly uchopit. V tom smyslu, že není pořád potřeba zvětšovat spotřebu energie, není se potřeba pořád nechat honit se třeba reklamou.“
Čtěte také
Havel se totiž už jako prezident ptal, proč máme pořád někam růst, proč taky někdy nezůstat stát na místě.
„Ty jeho pravdy by se ještě rozrostly díky pandemii a tomu, co se dnes děje. Jestli opravdu chceme pořád růst nevím až kam. A přitom se uhoníme, nezastavíme se a neužijeme si život, který tu máme. Ten normální, skromný a s chutí řeknu přízemní život.“
„Havlova filozofie byla krásná v tom, že nebyla jen o penězích, o ekonomii, že to byly jiné hodnoty, o kterých se nemluví vůbec dostatečně, u nás skoro vůbec. A je to protipól, který je vždy slyšet míň. A to i za normalizace.“
Václav Havel by ocenil, že lidi mají zájem.
Věra Roubalová Kostlánová
Když Věra Roubalová Kostlánová přemýšlí o tom, jak by asi Havel reagoval na pandemii, tak jí napadá, že by veřejnost nestrašil.
„On by nezastrašoval. To, co se tady dělo, kdy naši vrchní činitelé intenzivně zastrašovali – tak že by Václav Havel dávno prokoukl, nebo to i dávno věděl, že když se člověk bojí, tak se s ním líp manipuluje.“
Její další představa pak je, že když se tady šily roušky a lidi se starali o své sousedy, tak by to ocenil. „Ocenil by, že lidi mají zájem. A je to zase moje představa, že když si umíme ušít roušky, tak pojďme se postarat o to i my tady, lokálně a využít chytré hlavy, které máme. Tak, abychom byli nezávislí a žili, jak nejlépe umíme. A neklaněli se nějakým čínským rouškám.“
Abychom se chovali lidsky
Havel měl podle Roubalové Kostlánové i velký cit pro uprchlíky a velmi sledoval místa, kde se porušují lidská práva, takže by například dění na bělorusko-polských hranicích velmi sledoval.
Čtěte také
„To je něco tak nehumánního, strašného, že si myslím, že bychom měli každý za sebe říct, že se na to nemůžeme dívat. Byla bych pro to, abychom uprchlíky přijali. Abychom se chovali lidsky, a to tak jak už jsme dřív dokázali. Měli jsme tady tisíce uprchlíků a nic z toho nebylo, žádný problém. Taky se o tom nepsalo, ale žádné teroristické akce nebyly,“ uzavírá.
Celý rozhovor pořadu Osobnost Plus najdete v audiozáznamu, ptala se Barbora Tachecí.
Související
-
Mělo by se hodně mluvit o tom, že v zemi vládne člověk, který spolupracoval s StB, říká chartistka
Psychoterapeutka Věra Roubalová Kostlánová zažila totalitní padesátá léta i normalizaci. Vstoupila se svým mužem do disentu.
-
Věra Roubalová Kostlánová: Dnešní doba má někdy prvky autocenzury
Podle psychoterapeutky se autocenzura objevuje i v médiích. A důvody nejsou zas tak odlišné od těch za komunismu. Dodnes nám chybí hodnoty. „Protože bát se bylo normální.“
-
Věra Roubalová Kostlánová: Situace v roce 1977 byla podobná jako dnes. Opět tu je strach
Česko si připomíná 40 let od vyhlášení Charty 77. Skupina disidentů v něm vyzvala komunistický aparát, aby přestal porušovat lidská práva. V čem byla jeho jedinečnost?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.