Václav Havel nebyl křesťan, ale byl hluboce věřící, milující a plný naděje, míní Pintířová a Rejchrt
Václav Havel by oslavil 90. narozeniny. V jeho posledních dnech o něj pečovala boromejka Angelika Pintířová. „Velmi často, když jsme někam odcházeli, říkali jsme větu Pán Bůh s námi. To byla i poslední věta, se kterou jsme pak zavřeli rakev,“ vzpomíná ve Vertikále. „Václav Havel vynikal třemi kardinálními ctnostmi – měl víru, naději i lásku. Ale nebyl křesťan, nepotřeboval k tomu pojem Boha,“ shrnuje evangelický farář Miloš Rejchrt.
„Byl to člověk hluboce věřící, milující a plný naděje. Ale postavě Ježíše a jeho učení se nevěnoval. Přitom měl rád ten náboženský pohled na svět, ten komplikovaný, který ví, že věci jsou i jinak, než se jeví. A že skutečnost je silnější, než vypadá,“ charakterizuje ho Rejchrt.
Havel se podle něj nesnažil své přesvědčení propojit s žádnou současnou církví.
„Když měl 50. výročí kněžství Josef Zvěřina, politický vězeň, tak se sešla taková společnost. A Josef Zvěřina na závěr toho milého posezení uspořádal eucharistii, lidé se houfovali, stáli frontu na chléb a vínu. Byl to tak silný moment, který naplnil celou místnost, že i já jsem poprvé v životě zradil své evangelictví. A jediný, kdo seděl v koutku na židli – seděl a držel se židle, aby ho to náhodou nevzalo s sebou – byl Václav Havel,“ vypráví Rejchrt.
„Je otázka, jestli má víc víry a spirituality ten, kdo pravidelně nábožensky žije, anebo ten, kdo žije to, co křesťanství je,“ doplňuje boromejka Pintířová. „To, co on vnitřně žil, bylo křesťanské.“
Připomíná, že to byl právě Havel, kdo v devadesátých letech pozval do Česka papeže Jana Pavla II. i tibetského dalajlámu. „Řekl mi k tomu, že podle něj potřebovala revoluční atmosféra duchovně pozvednout, abychom neseděli v tom hmotném,“ říká.
Poslechněte si celou vzpomínku na Václava Havla. Moderuje Eva Hůlková.
V první části Vertikály uslyšíte shrnutí cesty papeže Lva XIV. po Francii. Svět si připomíná 800 let od smrti svatého Františka. A pražská arcidiecéze pořádá v pondělí kající pouť do Hájku kvůli „hříchům spáchaným na církevní půdě“.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
