V Turecku soudí pučisty. Bude proces pouhá fraška?

26. červen 2017

V Turecku probíhá soudní proces s více než dvěma stovkami lidí, obviněných z podílu na přípravě loňského pokusu o státní převrat.

Dopisovatel švýcarského listu Der Tages-Anzeiger v Ankaře se snaží odpovědět na otázku, zda se soud skutečně snaží objasnit události z loňského 15. července, nebo jestli celý proces slouží spíše jen k demonstraci vládní moci.

Uprostřed soudní síně je schodiště, obžalovaní do místnosti přicházejí jako by odnikud. Když soudci ráno o půl desáté otevírají sál, obvinění tam zkrátka sedí.

K soudu přicházejí bez povšimnutí veřejnosti, popisuje komentátor atmosféru soudu a dodává, že v den zahájení řízení byla nálada napjatější. Obžalovaní museli pod vedením bezpečnostních jednotek projít davem, který skandoval: „Zrádci!“ a požadoval pro ně trest smrti. Autor článku se proto ptá, zda je to spravedlivý soudní proces, nebo pomsta ze strany vlády.

Noc, po které se nerozbřesklo

Večer 15. července 2016 zahájila skupina osob převážně z armádních kruhů povstání. V noci vyjely do ulic Ankary a Istanbulu obrněné transportéry a nad městy létaly stíhací letouny. Prezident Recep Tayyip Erdogan následně vyzval své sympatizanty k zahájení masových demonstrací a během několika hodin se mu podařilo znovu převzít kontrolu nad zemí. Té noci zemřelo skoro 300 lidí a v Turecku se vlastně dodnes nerozbřesklo.

Vzápětí bylo obviněno z vlastizrady 221 osob, mimo jiné mnoho příslušníků armády. Právě armáda byla svého času v Turecku mocnou institucí, která určovala, kdo bude v zemi vládnout. Dnes stojí armádní příslušníci před soudem v tričkách a svetrech. „Uniformy nám servali kolegové s nižší hodností,“ vypráví jeden z obviněných.

Logo

Vláda se domnívá, že za pokusem o puč stojí hnutí islámského duchovního Fethullaha Güllena. Erdogan ještě na počátku svého mocenského vzestupu využíval rozsáhlou síť Güllenových lidí, která sahala hluboko do státních, a především pak armádních institucí. Mocenský boj vyvrcholil pokusem o puč. V tom měl podle vlády sehrát hlavní roli právě Güllen. Ten to ale popírá.

Kontrolovaný pokus o převrat

Hicabi Durmuş obhajuje muže, který v den zahájení procesu musel jít v čele skupiny obviněných, Akına Öztürka. Tohoto bývalého generála letectva považuje státní zastupitelství za vůdce povstání.

Öztürk se podle obžaloby během povstání snažil přesvědčit uneseného náčelníka generálního štábu Hulusiho Akara, aby se připojil k pučistům. „Můj národe, moji velitelé, vy všichni víte, že s pokusem o puč nemám nic společného,“ řekl soudu Öztürk. Jeho obhájce tvrdí, že se stal obětí spiknutí.

V noci, kdy došlo k pokusu o převrat, mluvil Erdogan o božím daru. Co tím myslel, jsme se dozvěděli o pár hodin později, pokračuje Der Tages-Anzeiger. Pod záminkou převratu prezident odstranil všechny své nepřátele ze státní a vojenské sféry.

Toto jednání si mnozí vykládají tak, že celý puč byl zinscenovaný jen proto, aby Erdogan surově získal větší podíl na moci. „Puč je realita,“ říká obhájce Durmuş. Jak dodává, otázka zní, kdo a do jaké míry se na něm podílel. Sám je toho názoru, že se na pokusu o puč podílel i Güllen.

Někteří armádní členové před soudem mluví o kontrolovaném pokusu o převrat. Plukovník Muzaffer Düzenli, který podle žalobců řídil puč v Istanbulu, je přesvědčený o tom, že vojenské špičky a vláda věděly, co se děje. Podle jeho slov měly bezpečnostní složky státu šest hodin před vypuknutím vzpoury podezření, že armáda se chová podivně. „Místo toho, aby puč odvrátily, situaci neřešily,“ říká Düzenli a dodává, že takový postup je v rozporu s tvrzením vlády obviňující Güllena.

Vynucená přiznání

Téměř všichni obvinění popírají účast na pokusu o převrat, včetně spolupráce s Güllenem. Obhájce Durmuş říká, že všichni obžalovaní jen vykonávali rozkazy shora. Bylo jim prý řečeno, že země byla napadena. „Jedni věřili tomu, že Turecko napadl takzvaný Islámský stát, druzí se domnívali, že Kurdové,“ říká Durmuş.

Islámský duchovní Fethullah Gülen

Soudní zapisovatelka, která nechtěla zveřejnit své jméno, vypráví o tom, jak učitel její dcery před celou třídou prohlásil, že dívčin otec je vlastizrádce. Manžel zapisovatelky byl také obviněn, pokračuje Der Tages-Anzeiger.

V noci, kdy došlo k pokusu o převrat, žena se svým mužem krátce telefonovala. Poté ho několik dní neviděla. Když se manžel znovu objevil, měl krvavé rány na krku a sotva mohl mluvit. Podle obžaloby měl té noci do ulic vysílat obrněné transportéry a v případě nutnosti vydávat rozkazy k zabíjení civilistů.

Sama zapisovatelka si myslí, že její muž se chytil do pasti. K procesu se vyjadřuje následovně: „Nejde o objasnění, ale o zachování dojmu, že za pokus o převrat mohou obvinění.“

Autor komentáře pokračuje, že obžalovaní mají možnost se během procesu vyjádřit. Soudci je občas nechávají mluvit celé hodiny. Obvinění si často stěžují na nelidské zacházení ze strany policie. Jeden z generálů soudci řekl, že po výslechu musel podepsat výpověď, přestože u sebe neměl své brýle. Jiný si stěžoval na poranění pod okem, které mu prý ve vazbě způsobili policisté. Obvinění působí dojmem vojáků, kteří se nechali podvést. V obžalovacím spisu se o nich píše jako o chladnokrevných pučistech, čteme v listu.

„Je tento proces pouhá fraška jen tak na oko? Kdyby bylo Turecko v Evropské unii, soud by takto nepostupoval,“ řekl komentátorovi nejmenovaný obhájce a dodal, že takové jednání by muselo národ pobouřit. Autor článku ale dodává, že v některé dny je během líčení přítomno pouze šest novinářů. Zdá se, jako by Turecko v proces přestalo věřit, uzavírá komentář švýcarský list Der Tages-Anzeiger.

autor: rer
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.