V tanzanských třídách sedí stovky dětí a i navzdory těmto počtům je tam ticho a disciplína
Michaela Gongolová už 15 let každý rok odjíždí na několik měsíců do Tanzanie. Spolu s manželem Tomášem vede organizaci Bez mámy, která pomáhá dětem a školám v regionech na jihu Tanzanie. Začínali s pomocí malému sirotčinci, nyní podporují desítky škol. „Když se na vesnici proslechne, že tam někdo něco buduje, přináší to větší důvěru obyvatel v to, že se na vás mohou s něčím obrátit,“ říká v pořadu Hovory.
„Zakladatel Ondřej Horecký reagoval na potřebu místních lidí, kteří mu ukázali, jak vypadá pravý tanzanský venkov,“ vzpomíná na začátky Bez mámy.
„Náš osobní důvod byla kombinace zvědavosti a touhy pomáhat. Rozhodli jsme se, že o prázdninách využijeme čas a kontaktovali jsem tuto organizaci, s čím jí můžeme pomoct, jak můžeme být prospěšní,“ doplňuje, jak se k projektu dostala ona s manželem.
Čtěte také
Organizace Bez mámy se původně zaměřovala na pomoc pouze osiřelým dětem. Těch je v Tanzánii celá řada kvůli epidemii AIDS, ale stát se o ně nedokáže postarat, protože nemá vybudovaný žádný sociální systém na jejich podporu.
„Onemocnění AIDS je v Tanzanii velké tabu. Veřejně se o něm nemluví, a i když se zeptáme příbuzných, proč rodiče zemřeli, tak nám neodpoví,“ přibližuje Gongolová.
„Stát tam nezřizuje žádná zařízení pro sirotky, byť mají sociální terénní pracovníky. Místo toho, aby dítě umístili do státního zázemí, tak hledají dobrodince, který už se o nějaké děti stará a umístí ho tam. Je to iniciativa dobrých lidí a neziskových organizací.“
Parťák z Česka
Vedle podpory osiřelých dětí podporuje Bez mámy i rozvoj tamního vzdělávání. Školní docházka je v Tanzanii povinná, její podoba se od té české ale výrazně liší.
„Tanzanské základní školy mají sedm tříd, ale klasicky tam bývá 1000 až 1200 žáků. Ve třídě sedí stovky dětí. Je to obrovský chaos, kdy učitelé musí velmi apelovat na to, aby byla ve třídách velká disciplína,“ popisuje Gongolová. „Žáky motivuje zvídavost, protože pouze ve škole mají možnost dozvědět se něco víc. Doma rodiče nemají na děti tolik času a nevěnují jim tolik pozornosti a těžko jim něco takového budou vykládat.“
Zlepšit školní prostředí a dostupnost vzdělání se dá mnoha cestami. V posledních letech se organizace Bez mámy soustředí hlavně na wellbeing jak žáků, tak učitelů. U škol proto navrtávají studny, do tříd dokupují potřebné vybavení a vybraným žákům pomáhají s hrazením nákladů na vzdělání.
Čtěte také
„Jsou i děti, které mají oba rodiče, ale rodina nemá peníze na školní uniformu, aby dítě mohlo nastoupit do školy a ono splnilo svoji zákonnou povinnost,“ vysvětluje Gongolová. „Někdy je zakopaný pes v tom, že se dítěti nedostávají pomůcky, což jsou v Tanzanii typicky pouze sešity a tužky.“
S výdaji na vzdělání tamním dětem mohou pomáhat i české rodiny a dobrovolníci prostřednictvím adopce na dálku.
„Občas se nám stává, že nás lidi osloví, jestli jim nedovezeme černouška. Ale ve skutečnosti je to podpora. Jsme parťákem a pomáhám dítěti na cestě za vzděláním a tím mu dáváme šanci,“ uzavírá Gongolová. „Školní pomůcky, ošacení, jídlo, doprava, ubytování – to všechno stojí peníze. A parťák z Česka dítě podporuje, aby to vůbec bylo možné uhradit.“
Čím jsou Tanzánci inspirativní? A proč se tamní děti těší do školy? Dozvíte se v Hovorech Tatiany Čabákové.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
