V případě souzení ruských zločinů na Ukrajině bude muset vzniknout úplně nový mezinárodní tribunál

Když ukrajinské síly začaly znovu dobývat města od ruských okupačních jednotek, objevily masové hroby a rozsáhlé důkazy o dalších zvěrstvech. Mezinárodní instituce a koalice států už podnikly první kroky k tomu, aby se Rusko z těchto válečných zločinů zodpovídalo.

Trestný čin agrese se významně liší od válečných zločinů.

Mezinárodní trestní soud už zahájil vyšetřování a vysílá na Ukrajinu své zástupce, aby shromáždili důkazy. Hathawayová ale také upozorňuje, že pokud jde o stíhání těch, kteří jsou nejvíce odpovědní za vedení agresivní války, neexistuje k tomu potřebný mezinárodní tribunál.

Čtěte také

Rychetský: Putin je válečný zločinec a musí být postaven před Mezinárodní trestní tribunál

To může znít překvapivě vzhledem k tomu, že právě zločin agrese byl hlavním obviněním v Norimberském procesu, kde byli po druhé světové válce souzeni nacističtí představitelé.

Mezinárodní vojenský tribunál tehdy v rozsudku prohlásil zahájení útočné války za nejvyšší mezinárodní zločin. Podle autorky komentáře pro Foreign Affairs ovšem bude v případě Ruska třeba vytvořit zcela nový soud.

Nový tribunál

Americká expertka na mezinárodní právo upozorňuje, že od Norimberského procesu se už u mezinárodního soudu neobjevily žádné další případy obvinění ze zločinu agrese. To má podle Hathawayové dva hlavní důvody.

První ukazuje, že Charta OSN byla do značné míry úspěšná přinejmenším v tom, že výrazně omezila agresivní války mezi suverénními státy, i když je zcela neodstranila.

Čtěte také

Joe Biden: Putin je válečný zločinec

Druhý důvod spočívá v tom, že po rozpuštění norimberského a tokijského tribunálu neměl žádný mezinárodní soud nad takovým zločinem jurisdikci. A nebyla to náhoda.

Nejmocnější země světa, včetně Spojených států neměly velký zájem na zřízení soudu, který by mohl podrobit kontrole jejich vlastní vojenské nebo civilní představitele.

V současnosti tak podle autorky komentáře Foreign Affairs není pochyb o tom, že Rusko vede na Ukrajině nezákonnou útočnou válku. Není ani pochyb o tom, že ti, kdo ji plánovali, připravovali a zahájili, se provinili zločinem agrese.

Přesto tento zločin nemůže být předmětem obžaloby u Mezinárodního trestního soudu. Důvodem je, možná paradoxně, zmíněný ústupek učiněný vůči Spojeným státům před 12 lety v Kampale.

Čtěte také

Kdo bude pykat za válečné zločiny v Buči? Vinu musí prokázat každému jednotlivci, upozorňuje bývalá soudkyně v Haagu

Mezinárodní trestní soud tedy nemůže obvinit Rusy ze zločinu agrese a neexistuje žádný jiný justiční orgán, který by měl pravomoc tento zločin projednávat. Je tedy otázkou, jestli a jak by bylo možné vyvodit odpovědnost za jedno z nejzávažnějších a nejnebezpečnějších porušení Charty OSN v moderní historii.

V roce 2010 sice byly na konferenci Římského statutu v Kampale konečně stanoveny podmínky, za kterých Mezinárodní trestní soud může stíhat jednotlivce i za spáchání zločinu agrese.

Ale i díky iniciativě Washingtonu byla stanovena podmínka, podle níž nelze pro tento trestný čin stíhat státní příslušníky zemí, které se k dohodě nepřipojily. To se týká Spojených států i Ruska.

V tomto ohledu se tak trestný čin agrese významně liší od válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy, které také spadají pod Mezinárodní trestní soud.

Cestou vnitrostátních stíhání?

Cest se teď podle Hathawayové nabízí víc. Jednou z nich je spoléhat se na vnitrostátní stíhání u ukrajinských soudů jako tomu bylo v případě někdejšího ukrajinského prezidenta Viktora Janukoviče. Ten byl v nepřítomnosti odsouzen za vlastizradu a trestný čin agrese kvůli tomu, že požádal ruského prezidenta o vyslání ruských vojsk na Ukrajinu.

Tento přístup však naráží na dva problémy: Mezinárodní právo stanoví imunitu pro zahraniční hlavy států a zahraniční úředníky. To brání jejich stíhání před vnitrostátními soudy cizích zemí. 

Čtěte také

Rusko páchá válečné zločiny, shodli se lídři EU. Spolu s USA slíbili další sankce i pomoc Ukrajině

Druhým zádrhelem je, že Ukrajina umožňuje soudní procesy v nepřítomnosti. Ty jsou obecně považovány za neslučitelné s mezinárodními zásadami lidských práv, které vyžadují, aby se obžalovaní měli možnost hájit.

Souzení v nepřítomnosti rovněž umožňuje lidem, kteří byli shledáni vinnými, vyhýbat se spravedlnosti tím, že zůstanou mimo zemi. Odsouzený Janukovyč je konec konců nadále na svobodě a pobývá v Rusku.

Jako alternativa se podle autorky nabízí vytvoření mezinárodního soudu ad hoc skupinou států, včetně Ukrajiny. Zastánci této myšlenky uvádějí jako precedens Norimberský tribunál, ale zapomínají na podstatný rozdíl. Dnes už totiž existuje OSN.

Pokud by teď soud vytvořila samozvaná skupina států, byl by pravděpodobně vnímán jako akt selektivní spravedlnosti a odpovídala by tomu i malá legitimita.

Čtěte také

Ne všechny válečné zločiny byly potrestány. Velitel, který dal zastřelit americké letce, zmizel

Precedens, který by vznik takového soudu vytvořil, by patrně znepokojoval americkou vládu. Pokud může malá skupina zemí vytvořit soud, který bude soudit vládní představitele jiného státu, co potom zabrání Rusku a jeho spojencům, aby vytvořili svůj vlastní mezinárodní soud, který by soudil vládní představitele USA, ptá se Hathawayová.

Autorka se přiklání k variantě vytvoření nového soudu na základě dohody mezi Ukrajinou a OSN se souhlasem Valného shromáždění.

V komentáři připouští, že by to nebylo vůbec snadné. Z velké části proto, že by to vyžadovalo dosažení celosvětového konsensu. Přesto je to podle Hathawayové nezbytné pro udržení poválečného mezinárodního právního řádu založeného na zákazu války.

Poslechněte si celý výběr z komentářů, analýz a reportáží zahraničních médií, který připravil Štěpán Sedláček.