V polské duši je díra ve tvaru Žida, tvrdí wroclavský rabín Herberger

Vztahy Poláků k židovské komunitě se během posledních desítek let proměnily. Faktem je, že mezi nositeli ocenění izraelského památníku obětem holocaustu Jad Vašem, Spravedlivý mezi národy, je třetina lidí z Polska.

Wroclawský rabín Tyson Herberger vchází do malé místnosti v synagoze U Bílého čápa. „Slavíme tu šabat, tady se modlíme. Na stropě vidíte, že prosvítá starší výmalba z doby před druhou světovou válkou. Rádi bychom ji obnovili, ale musíme na to získat peníze.“

Komentuje rabín skromné vybavení malé místnosti, vzápětí ukazuje hlavní sál wroclawské synagogy U Bílého čápa. Židé se tu scházejí na hlavní svátky. Sál se v současnosti používá při hudebních koncertech.

„Hraje se tady ledacos. Rock, jazz, všechno. Vím, co se tu nikdy nehrálo. Death metal,“ usmívá se rabín Tyson Herberger a míří na ochoz do prvního patra, kde byla původně ženská galerie. Dnes je tu expozice o historii wroclawské židovské obce. Jeden z panelů je o takzvané nové synagoze.

Tyson Herberger, expozice o historii židovské obce ve Wroclavi|foto: Dominik Čejka

„Na místě největší nové synagogy z roku 1872 je památník. Novou synagogu zbořili při tzv. Křišťálové noci v roce 1938. Synagogu U Bílého čápa navrhl architekt Carl Gotthard Langhans, který je autorem Braniborské brány v Berlíně.“

Synagoga U Bílého čápa plní funkci židovské modlitebny a centra židovského vzdělávání a kultury. Letos na podzim ožila. Byli v ní slavnostně uvedeni do funkce 4 rabíni a 3 synagogální kantoři. Tento obřad se tu konal poprvé od druhé světové války. Tolik návštěvníků zažila synagoga U Bílého čápa naposledy při svém slavnostním znovuotevření v roce 2010.

Ve Wroclawi byla před válkou třetí nejpočetnější židovská obec v Polsku. Před 10 lety byl průměrný věk aktivních wroclawských Židů 73 let. Situace se změnila s příchodem amerického rabína Tysona Herbergera v roce 2010, který působil ve Spojených státech a Norsku.

„Většina příslušníků komunity vyrostla, aniž by věděli, že jsou Židé. Někteří jsou konvertité. Někteří se jako Židé narodili a dlouho nevěděli, že mají židovské prarodiče. Jejich prarodiče přežili válku tak, že říkali, ne, nejsem Židovka Hana Goldstein, jsem polská katolička Katarzyna Kowalska. Chodím do kostela a jím vepřové.“

Tyson Herberger se na mnoha místech světa setkal s antisemitismem. „V Jeruzalémě po mně házeli kameny. V Montrealu jeden člověk křičel, ať vypadneme. V Polsku parta opilých lidí šla z fotbalu. Chtěli někoho šikanovat. Když zjistili, že jsme Židé, tak se toho chytili. Myslím, že si nás nevybrali cíleně. V Polsku jsou běžné antisemitské nadávky proti fotbalovému týmu, který nemáte rádi.“

Michael Schudrich|foto: Dominik Čejka

Někdy se mluví o antisemitismu bez Židů. Rabín používá podobně paradoxní termín, antisemitský filosemitismus. Před válkou bylo v polských městech průměrně 30 procent Židů. „Znamená to, že 30 procent polského kulturního dědictví té doby pochází od Židů. A to tu teď chybí. V polské duši je díra ve tvaru Žida. Ta díra potřebuje zaplnit a lidé ji zaplňují věcmi.“

Tyto věci chápe Tyson Herberger jako antisemitské. Jde například o sošku Žida s černým kloboukem, plnovousem, obrovským nosem, knihou a pytlem s penězi, nebo s mincí nebo bankovkou přilepenou k ruce. „Člověk si to doma vystaví, aby to všichni viděli. Obraz Žida jako zaostalého lichváře, to je antisemitská propaganda 30. let.“

A jak vidí budoucnost wroclawské židovské obce její rabín? „Židé tu budou vždycky. Když přijdu do synagogy, jsou tam vždycky děti. Máme budoucnost. Do synagogy chodí čím dál víc mladých lidí. Pokud se průměrný věk snižuje, máme budoucnost.“

V čele Židů v Polsku stojí americký rabín Michael Schudrich, který má polské kořeny. V zemích střední a východní Evropy se pohybuje už od 70. let 20. století. Domnívá se, že mezináboženský dialog má pro židovskou komunitu v Polsku stejný přínos jako pro kteroukoliv jinou náboženskou menšinu.

Rád odkazuje na polského papeže Jana Pavla II. a jeho názor, že čím pevněji je člověk zakořeněn v náboženské tradici, tím umí být otevřenější vůči jiným náboženstvím. Kontakt s nimi posiluje jeho vlastní víru. I rabín Schudrich vidí, že to funguje. Čím víc mluví s lidmi a poznává je, tím víc to posiluje jeho víru.

Menora ve výzdobě aronu ha-kodeš|foto: Jana Šustová

Bůh po nás nechce, abychom věřili všichni stejně. Chce po nás, abychom všichni věřili v něj. To se dá dělat různě. Papeže Jana Pavla II. vzpomene rabín Schudrich ještě jednou. Byl to polský papež, který označil antisemitismus jako hřích a Židy nazval staršími bratry ve víře. Papež Jan Pavel II. udělal z neutrálních pozitivní Židy. Proměnil tím římskokatolickou církev a samotné Polsko.

V souvislosti s dnešním rozšířením antisemitismu v Polsku i v Evropě, se lidé ptají na procentuální zastoupení antisemitů v populaci. Rabín se domnívá, že stejně důležité je to, co si myslí ti, kdo nejsou antisemitští. A právě o nich se má mluvit.