V osmitisícovkách rozhodně ticho není. Ta hora nad vámi žije, říká horolezec a lékař Kozák

Každý horolezec má podle Kozáka v životě zlom, u většiny jde o rozmezí mezi 25. a 30. rokem života, kdy přemýšlí, jestli horám obětuje kariéru, nebo ne.

Mluvím o sobě jako o průměrném lezci – a doufám, že v medicíně to průměrné není.
Tomáš Kozák

„Mnoho z mých kamarádů řešilo, jak to bude dál s jejich civilní profesionální kariérou. Bylo nasnadě, že pokud se člověk chce lezení věnovat profesionálně, musí na jinou kariéru, na kterou třeba i léta studoval, lehce anebo úplně rezignovat.“

Čtěte také

Adam Ondra je takový Usain Bolt a já keňský vytrvalec, který běhá maraton, přirovnává vrcholový horolezec Radek Jaroš

„V mém případě to bylo vcelku snadné, protože jsem si zvolil medicínskou kariéru a lezení jsem dělal spíš ,k tomu‘. Proto o sobě mluvím jako o průměrném lezci – a doufám, že v medicíně to průměrné není,“ uvažuje.

Když člověk leze do výšek, musí počítat s aklimatizací. „S každým organismem to dělá zajímavé věci, kterým říkáme výšková nemoc. V akutní i chronické formě, vážné i méně vážné, ale zažije to každý.“

Bolest hlavy a poruchy spánku trápí všechny.
Tomáš Kozák

„Hodně záleží na individuálních vlastnostech horolezce, ale i na klimatických podmínkách, které zrovna panují. Většina lidí má alespoň lehké obtíže, jako je bolest hlavy a poruchy spánku. To, že jste malátní, dušní, unavení často po čase vymizí. Bolesti hlavy, hlavně večer nebo vleže – když už máte to štěstí a máte stan a můžete si lehnout –, vás taky můžou pěkně potrápit.“

Čtěte také

V horách musíte počítat s tím, že se všechno pokazí, ví horolezec Marek Holeček

Hodně podle lékaře znamená i rychlost, s jakou se do výšek dostanete – čím pomaleji, tím je to pro organismus lepší. „Asi nejhůř jsem se cítil, když jsme vyletěli vrtulníkem do výšky 4,5 tisíce metrů – věděli jsme, že nám bude špatně a že do hodiny musíme postavit celý tábor,“ vzpomíná Kozák.

„Pak jsme lehli a ne že bychom se nezvedli, ale týden jsme se aklimatizovali. To asi byla ta nejhorší pecka, kterou jsem na sobě sám pozoroval,“ uzavírá.

Skála nad vámi praská, žije, neustále z ní něco padá.
Tomáš Kozák

Když se díváte na sluníčko z osmitisícovky, má podle Kozáka úplně jinou barvu. „Nejsem zrovna dobrý fyzik, ale tam asi ty fyzikální optické zákony pracují. Lidské oko pak vnímá barvy asi trochu jinak… A ani si nemůžete sundat sluneční brýle, protože byste se vystavili riziku ztráty zraku.“

Čtěte také

Horolezec Honza Trávníček: Doufám, že důchod strávím v Nepálu

A není tam ani ticho, jak by se mohlo zdát. „Zejména v noci, když bivakujete, tak kromě toho, že vás bolí hlava, nemůžete spát, tak jste navíc ve střehu, protože posloucháte, kde co spadne. Ta hora nad vámi žije i kvůli změnám teplot a větru a teplotní rozdíly jsou opravdu extrémní. Skála praská, žije, neustále z ní něco padá – ať už kusy kamení, nebo ledu. Takže úplné ticho tam rozhodně není,“ dodává Tomáš Kozák.

Celé Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu, poslechněte si.