V Ománu usilují o postupné snížení počtu imigrantů

Na území dnešního státu žily původně kočovné kmeny v několika málo stálých osadách. Do příchodu islámu v 7. století byl Omán dlouho pod kontrolou perských vládců, kteří chtěli ovládat důležité obchodní trasy po okolních mořích. Na konverzi zdejšího obyvatelstva k islámu dokonce došlo ještě za života proroka Mohammada. Místní vládci totiž přijali novou víru dobrovolně už kolem roku 630. Podstatné to bylo pro první velké migrace místních Arabů, Omán totiž hrál důležitou roli během prvních misií oddaných muslimů. Ibádíjská země s vyvoleným imámem podpořila víru i své rozsáhlé obchodní aktivity v mnoha oblastech u východního pobřeží Afriky, ale někdy i ve vnitrozemí té střední. Migrace nepočetných obyvatel Ománu vedla k budování velké říše a tím byly třeba ovlivněny i nám známé příběhy Pohádek Tisíce a jedné noci. Islám Ománci dokonce později rozšiřovali i na cestě do Číny, Indonésie a dalších území daleké Asie.

V 16. století na území Ománu ale vznikaly opěrné body dobrodružných Portugalců. Ti potřebovali základny k ochraně svých námořních tras hlavně směrem do bohaté Indie. Ruiny opevněných měst v koloniálním stylu zůstaly v zemi dodnes. Už koncem 17. století ale ománští sultáni znovu dobývali východní Afriku. Roku 1741 přišla na území silná vládnoucí dynastie z Jemenu. Jimi získané pobřežní oblasti vedly až k Mozambiku a Zanzibaru, tedy hlavnímu tržišti s otroky z afrického pobřeží, odkud museli migrovat většinou na ostrovy v Indickém oceánu a na různé oblasti afrického, i asijského pobřeží. Ománská říše si zde od roku 1837 dokonce vytvořila své hlavní sídlo. Zanzibar, i Omán byl ale díky schopné britské diplomacii brzy částečně britský. Od roku 1891 si tu největší říše světa zajišťovala bezpečné spojení z Indie směrem na Jemen a Rudé moře. Pouštní Omán i přes silný vliv přesto vydržel jako nezávislý a roku 1977 ze země odešla poslední britská vojska.

Ománci se s migranty setkávají hlavně v mešitách|foto: Fotobanka stock.xchng

Dnes v Ománu existuje pestrá národnostní směsice. Ve městech žijí po velkých skupinách jako pracovníci služeb a průmyslu imigranti, tedy Indové, Pákistánci, Balúčové z Íránu, i černoši. Oficiálním jazykem zůstává arabština, i když angličtina je obecně rozšířená, podobně jako jazyky přistěhovalců, třeba balúčština nebo urdština. Populační růst přesto u místních Arabů přesahuje hranici tří procent a průměrný věk celkově klesl na 19 let. Na je dnu ženu tak v současnosti připadá 5,5 dítěte a obyvatelstvo do čtrnácti let dokonce tvoří až 43% populace. Gramotnost přitom přesahuje 81%, takže budoucnost místních se zdá být dobrá. Arabové různého původu díky rozvoji Perského zálivu patří k bohatnoucím vrstvám. Tři čtvrtiny místních obyvatel se hlásí k ibádíjské odnoži islámu a jako v jediném muslimském státu na světě zde tak nepřevládají sunnité 33 ani šíité. Ománci jsou tolerantní k vyznavačům těchto větví své víry, stejně jako k vyznavačům jiných náboženství, kteří smějí praktikovat svá vyznání ve svatyních.

Omán zůstává monarchií a sultán je zároveň předseda vlády. Hlavní ekonomickou jistotou je těžba a zpracování ropy a zemního plynu, i když suroviny není rozhodně tolik jako v Saúdské Arábii, nebo v Kataru a Dubaji. Různé projekty proto chtějí snížit závislost na ubývajícím nerostném bohatství. Ománský riál patří díky stabilitě k nejsilnějším měnám na světě. Místní podniky rozvíjejí svůj IT technologický potenciál prostřednictvím spolupráce se společnostmi z Japonska a Německa. Zemědělství však stále zaměstnává polovinu obyvatel, přitom ale tvoří jen kolem 2% HDP. K nejrychleji rostoucím odvětvím patří v současnosti rybolov a díky své poloze je země stále důležitým uzlem námořní dopravy. To by jistě přivítali i původní vyznavači islámu, kteří kdysi pluli do neznámých dálek.

Pro pákistánského migranta je pátek jediným volným dnem|foto: Fotobanka stock.xchng

Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.