V Německu se obnovuje staré rozdělení na východ a západ

14. září 2019

Bývalé východní Německo prožívá neklidné období. Na ulicích můžeme například vidět volební plakáty, na nichž kreslený čáp s Hitlerovým knírkem hajluje. A slogan zní: „Zamávejte náckům“.

Všímá si toho britský týdeník Sunday Times.

Nedělní poznamenává, že třicet let po pádu železné opony je někdejší hranice mezi západním a východním Německem více než patrná. Mezi oběma částmi země se prohlubuje propast, což se odráží nejen na ekonomickém postavení obyvatel, ale především na volebních preferencích.

Čtěte také

Před dvěma týdny uspěla ve volbách pravicová Alternativa pro Německo (AfD). Ve spolkových zemích Braniborsku a Sasku se AfD podařilo zdvojnásobit volební výsledek. Nebýt mobilizace starších voličů, kteří nakonec dotlačili hlavní středové strany k vítězství, mohla brát dokonce první místo.

Zvítězila ovšem v dolnolužickém městě Chotěbuz u polských hranic. Připsala si tam třetinu hlasů a připravila o práci dosavadního braniborského ministra kultury.

Třiasedmdesátiletá Marianne Springová-Räumschüsselová, jedna ze dvou nových poslankyň zemského parlamentu za Chotěbuz, v tom spatřuje zadostiučinění. „Tradiční strany měly od pádu zdi třicet let na to, aby nám nějak pomohly. Místo toho se odcizily voličům. Odmítají vše, co se jim ideologicky nezamlouvá,“ vysvětluje poslankyně.

Napětí je všudypřítomné

Jak ukazují průzkumy, v západní části Německa má AfD nízkou podporu, zatímco v někdejší komunistické NDR jde s třiadvaceti procenty o nejoblíbenější stranu. V Braniborsku brala 24 procent, v Chotěbuzi 27 procent a v Sasku 28 procent hlasů.

Stejně jako ve zbytku východních spolkových zemí, i v Chotěbuzi je její úspěch dvojznačný. Město má svou liberální tvář, antifašistickou divadelní scénu a všude vlají duhové vlajky, popisují Sunday Times.

Čtěte také

Na druhou stranu zde sídlí šéf xenofobního hnutí Pegida Lutz Bachmann, a také Björn Höcke z radikálního nacionalistického křídla AfD. Dvaapadesátiletý starosta Holger Kelch z křesťanské demokracie (CDU) kancléřky Angely Merkelové považuje vzestup AfD za důsledek uprchlické krize z roku 2015.

Východní Německo mělo v minulosti minimální zkušenost s evropskou i jinou migrací. Ovšem varovné signály tady zněly dávno před vlnou běženců ze Sýrie. V roce 1992 pravicoví extremisté v Chotěbuzi tři dny obléhali uprchlické centrum. Dnes ve městě žije 2 400 Syřanů, 550 Afghánců a 200 Íránců. Necelých šest set z nich má stálé zaměstnání.

Napětí je všudypřítomné. V lednu jeden Syřan pobodal Němce u nákupního centra. Jiný Syřan zavraždil v roce 2016 důchodce. „Nálada je velmi zatrpklá,“ říká Springová-Räumschüsselová. „Kdybych prchala před válkou, cítila bych vděčnost. Ale my jim platíme za vše, a ještě se nám tvrdí, že nás to nic nestojí. To je urážka naší inteligence,“ stěžuje si.

Ekonomické příčiny

Jinou příčinou nespokojenosti je podle Sunday Timesů hospodářská situace. Za časů NDR byla Chotěbuz a okolí těžařským a textilním centrem. Tisíce lidí se sice musely kvůli hnědouhelným dolům stěhovat, ale obyvatelé měli svá privilegia a přístup k relativně luxusnímu zboží.

Čtěte také

Po sjednocení země průmyslová báze zanikla. Chotěbuz přišla o 30 tisíc z původních 130 tisíc obyvatel. V roce 1998 byla nezaměstnanost třiadvacetiprocentní, dnes je bez práce 5,7 procenta místních. Ale i když z federální kasy dostala bývalá NDR dva biliony eur, spolkové země na východě nadále produkují na hlavu jen tři čtvrtiny toho, kolik vyrobí západ země.

Navíc vláda Angely Merkelové plánuje úplné odstavení hnědouhelné těžby, ačkoli ta ještě dnes zaměstnává v Dolní Lužici 15 tisíc lidí. AfD označuje odklon od fosilních paliv za ideologicky motivované šílenství.

Podle analýz voličských nálad se lidé obracejí k AfD hlavně tehdy, když vidí budoucnost pesimisticky. V Braniborsku se netají se skepsí 42 procent voličů této strany, zatímco v celé populaci této spolkové země je pesimistů jen 19 procent.

Vzpoura periferie

A je zde ještě třetí faktor, dodávají Sunday Times. Východní Němci si opakovaně stěžují, že je zbytek Německa považuje za druhořadé občany. Čtrnáct milionů východních Němců je v kabinetu zastoupeno pouze Angelou Merkelovou, která vyrostla v Braniborsku. Naopak Sársko s méně než milionovou populací má ve vládě hned tři ministry.

Čtěte také

Rodákem z Chotěbuze je například jednatřicetiletý Florian Prokop, který odešel do Berlína, aby se tam živil v rozhlase. Atmosféra v rodném městě je podle něj natolik toxická, že ho dnes nic netáhne zpět.

„Možná tam lidé dodnes zvlášť ostře cítí negativní dopady sjednocení Německa. Chotěbuz se tehdy doslova přes noc proměnila v periferii. Rodiny i přátelé se odcizili a vzrostla nezaměstnanost,“ říká Prokop.

AfD podle něj této nespokojenosti obratně využívá. Moc zkonsolidovala docela jednoduše – nasloucháním tomu, co si lidé doopravdy přejí. Politikům AfD skutečně nelze upřít, že jsou v kontaktu s obyčejnými lidmi. Poslancem AfD za Chotěbuz se stal například Lars Schieske, který pracoval pětadvacet let jako dobrovolný hasič.

Poslankyně Springová-Räumschüsselová se zase dávno před zvolením angažovala, když vandalové poničili místní park se sochami ještě z časů NDR. Město však nechtělo dát na obnovu ani potřebných deset tisíc eur, tak je žena dala z vlastní kapsy. „Je to maličkost, ale lidem na parku záleželo,“ řekla Sunday Timesům.

autor: Rostislav Matulík
Spustit audio

Související