V německé vládní koalici znovu ožily staré spory mezi sociálními demokraty a Zelenými

Nepřekvapuje proto, že po prvních měsících, kdy nová koalice dělala jednu chybu za druhou a své prokazatelné úspěchy naopak nedokázala dostatečně dobře prodat, klesla její obliba u veřejnosti na minimum.

Od té doby se zdánlivě leccos změnilo. Schröderova koalice prošla nejednou zatěžkávací zkouškou a především dokázala v roce 2002 znovu vyhrát volby. Navíc se dlouhou dobu zdálo, že spory uvnitř vlády, hlavně v souvislosti s reformami německého sociálního státu, nepramení ani tak z rozdílných přístupů obou vládních stran, jako spíš z vnitřní nejednoty její nejsilnější složky, německých sociálních demokratů. Zelení naopak působili jako klidný a především vypočitatelný partner, jimž sociální demokraté s pochopením tolerovali i jisté extravagance, jako byl třeba návrh na zavedení celostátního islámského svátku, který má podle představ Zelených přispět k integraci muslimských imigrantů do německé společnosti.

Příčinou aktuálního konfliktu mezi oběma koaličními stranami je návrh tzv. antidiskriminačního zákona, který má chránit specifické skupiny občanů před vyloučením ze společnosti, a to hlavně v případě, že si hledají práci. Jedná se přitom vlastně o směrnici Evropské unie, kterou musí Německo podobně jako ostatní členské země Unie začlenit do své národní legislativy. Problém nastal v okamžiku, když koaliční pracovní skupina přišla s návrhem, který byl daleko přísnější, než původní evropská směrnice. Především zásluhou vyjednavačů za stranu Zelených se tak do návrhu zákona dostala pasáž jakési pozitivní diskriminace, podle níž by každý občan, který se cítí být z nějakého důvodu, ať už kvůli svému věku, rase, nebo sexuální orientaci diskriminovaný, měl právo podat žalobu. Zaměstnavatel by byl ve značně nevýhodné situaci, protože by musel dokazovat, že se žádné takové diskriminace nedopustil.

V takovéto podobě odmítly zákon podpořit nejenom opoziční strany, ale s kritikou nešetřili ani mnozí vysoce postavení sociálnědemokratičtí politici. Podle jejich názoru zmíněný zákon povede k dalšímu nárůstu už beztak vysoké nezaměstnanosti a nebude motivovat podnikatele k příjímání nových pracovních sil, byť třeba jen na dobu určitou.

Sociálnědemokratická kritika zmíněného antidiskriminačního zákona je ovšem pouze pomyslnou špičkou ledovce, který se ve vztazích obou koaličních partnerů v posledních týdnech vynořil. Hlavně mnoha sociálnědemokratickým zemským premiérům je trnem v oku skutečnost, že Zelení stále důsledně lpí na zásadě, že velké investiční projekty - hlavně v oblasti průmyslu anebo dopravní infrastruktury - musí brát ohled i na ekologická hlediska, a to i za cenu, že to bude pro investory spojeno se zvýšenými náklady. Názor svých sociálnědemokratických kolegů nedávno vystihl předseda braniborské regionální vlády Matthias Platzeck, když prohlásil, že sice chápe potřebu smířit zásady investování a vytváření nových pracovních míst s principy ochrany životního prostředí, ale že se obává situace, kdy nebude co smiřovat, protože všichni investoři se budou Německu vyhýbat.

Takové a podobné argumenty nezaznívají v těchto dnech nikde silněji, než v západoněmecké spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, kde se budou v květnu konat parlamentní volby. Pokud by se výsledky posledních průzkumů veřejného mínění staly skutečností, tak potom by příští zemskou vládu s největší pravděpodobností sestavili opoziční křesťanští demokraté a liberálové, kteří by vystřídali úřadující rudo-zelený kabinet. Dopady na celoněmeckou politickou scénu a hlavně na budoucnost Schröderovy celoněmecké vlády by ovšem byly v takovém případě nedozírné.

Lidnaté Severní Porýní Vestfálsko s výrazným zastoupením jak tradičního těžkého průmyslu, tak i nových technologií je totiž tradičně považováno za jakousi laboratoř německé politiky. Řečeno jinými slovy: společenské anebo politické trendy, které se zde v minulých letech objevily, se dříve nebo později promítly i v celostátním měřítku. Když proto v Severním Porýní-Vestfálsku voliči před deseti lety oslabili do té doby samostatně vládnoucí sociální demokraty natolik, že museli vytvořit koalici se Zelenými, byl vznik tohoto politického spojenectví důležitým signálem i pro zbytek Německa. Tehdejší poselství bylo jasné: když už jsou opatrní a spíš konzervativně založení voliči průmyslového Porýní a Porúří připraveni přijmout ve vládě stranu, o níž si donedávna mysleli, že jsou skupinou snílků a anarchistů, proč by k něčemu podobnému nebyli ochotní také voliči ve zbývající části Německa? O tři roky později, tzn. v roce 1998, pak sociální demokraté a Zelení skutečně vyhráli i celostátní volby.

Od voličů v Severním Porýní-Vestfálsku tak může letos v květnu vzejít další poselství - i když zcela opačné: a to sice, že sociální demokraté ani Zelení nesplnili očekávání, která s nimi voliči spojovali měli by tudíž i na celoněmecké úrovní odejít do opozice.