V každé společnosti je část těch, kteří se lépe cítí ve vojenských holínkách. Otázkou je, jak velký mají vliv, říká expert na extremismus
Antisystémová hnutí nahradila během dekád u nás dříve rozšířená hnutí extrémně pravicová. Jejich představitelé nevěří v demokracii a vyjadřují obdiv autoritářským režimům jako tomu ruskému. Antisystém tak zcela zastínil tradiční extremistické a xenofobně populistické subjekty.
„V českém prostředí jsme si po roce 1989 zvykli na velmi specifickou podobu krajní pravice i krajní levice. Rasistická pravice v podobě skinheads existovala i na Západě, ale u nás to byl klíčový moment,“ připomíná v Osobnosti Plus expert na extremismus Jan Charvát z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Čtěte také
Zejména po teroristických útocích z 11. září v USA je patrná tzv. mainstreamizace krajní pravice. „Její pohledy a postupy jsou během posledních 20 let v euroamerickém prostoru stále úspěšnější. Ustupují od nejagresivnějších forem extremismu, vyhýbají se násilí, ale základní představy zůstávají podobné.“
„Od roku 1990 jsme žili ve světě, který byl poměrně přehledný a srozumitelný. Porazili jsme komunismus, většina lidí čekala, že nastane demokracie, všichni budeme chtít to samé, stát bude fungovat a všechno bude v pořádku.“
Ale po sérii krizí, počínaje tou v roce 2008, se situace mění, vysvětluje odborník. „Po první ekonomické depresi přišel začátek války na Ukrajině, řecká krize, migrační krize a obrovským zásahem byla pandemie covidu.“
Čtěte také
Každá z těchto situací narušila jistotu, že systém funguje správně a že všechno se děje, jak má. „A v každé společnosti je pět až deset procent lidí, kteří se lépe cítí ve vojenských holínkách, takže vždy existuje skupina těch, kteří nesouhlasí. Otázkou je, jak velká tato skupina je a jak velký vliv na společnost má.“
„Členové těchto skupin dávají najevo, že se stavem věcí nesouhlasí a jsou ochotni volit ve velmi širokém spektru. Osobně mě ale neděsí nějaká konkrétní skupina, spíš celkový vývoj,“ svěřuje se Charvát.
Podle něj se proměnil pohled běžných lidí na situaci, ti jsou pak ochotni tyto tzv. protestní strany volit. „Ale zároveň si nepřipouští, že tyto strany mohou znamenat ohrožení demokracie, ale i těchto voličů samotných.“
Krajní levice lépe komunikuje, pravice je politicky organizovanější
Své místo na scéně má i krajní levice, ta ale funguje spíše jinak a netvoří strany. „Otázka tedy je, kolik má krajní levice politických stran, zástupců v parlamentech a v Evropské unii.“
Čtěte také
„Začínáme si víc uvědomovat, že společnost není jednotná, nikdy jednotná nebyla, akorát to v minulosti nebylo tak vidět. Na jedné straně vidíme, že krajní levice umí poměrně dobře vstupovat do veřejného prostoru, zatímco krajní pravice se umí dobře organizovat v politických stranách.“
Zvláště téma migrace s sebou přináší celou řadu možných potíží. „Extrémem se protimigrační prostor stává v momentě, kdy je jen zástěrkou pro rasismus. Každá antimigrační vlna bude přitahovat lidi, kteří jsou rasisté, a zároveň ty, kteří věří na rasovou nadřazenost a budou antimigrační nálady využívat,“ předpovídá Jan Charvát.
Poslechněte si celou Osobnost Plus Barbory Tachecí v audiozáznamu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
