V Íránu už několik měsíců probíhají protivládní demonstrace doprovázené násilím. Provokují režim islámských duchovních, který veřejné projevy nesouhlasu zakazuje a vždycky je tvrdě potlačoval.
Uvádí to server stanice Rádio Svobodná Evropa – Rádio Svoboda.
Íránci požadují dodržování ústavního práva na svobodu pokojného shromažďování. V prosinci a lednu pochodovaly ulicemi měst desetitisíce lidí. Policie zasáhla a nejméně 25 jich zabila.
Aby si vláda nespokojené občany udobřila, schválila minulý týden návrh teheránské městské rady a vyčlenila v metropoli dvanáct míst, většinou v parcích, kde se smějí konat shromáždění povolená úřady.
Íránci to však považují spíše za opatření, které má režimu umožnit větší kontrolu nad demonstracemi. Článek 27 íránské ústavy stanoví, že občané se smějí shromažďovat, pokud u sebe nemají zbraně a jejich shromáždění „nepoškodí základní principy islámu“.
V praxi je však téměř nemožné povolení k demonstraci získat, protože vláda vyžaduje splnění komplikovaných podmínek. Každý, kdo je organizuje, musí například dlouho před akcí předložit seznam osob odpovědných za bezpečnost a kázeň účastníků a také přesný čas konání.
Při rekonstrukci šíitské svatyně nedaleko bývalé hrobky Rezy Šáha Pahlavího v Teheránu dělníci objevili mumifikované tělo. Spekuluje se o tom, že by se mohlo jednat o ztracené pozůstatky íránského monarchy, který zemřel v roce 1944.
A tak Íránci od prosince pořádají nepovolené pochody a protesty v desítkách měst proti rostoucí nezaměstnanosti a za větší společenské a politické svobody. Dokonce na nich vyzývali prezidenta Hasana Ruháního a nejvyššího duchovního vůdce Alího Chameneího k demisi.
Ruhání už v prosinci řekl, že „lidé mají naprostou svobodu kritizovat vládu a protestovat, ale tyto protesty musí směřovat ke zlepšení situace v zemi“. Hlava státu rovněž dodala, že „kritika neznamená násilnosti a ničení veřejného majetku“. Navzdory prezidentovu prohlášení však policie proti demonstrantům tvrdě zasahuje a zatýká nejhlasitější vládní kritiky.
Naposledy v květnu bylo zabito několik lidí v jihoíránském Kázerúnu při protestech proti rozhodnutí místní vlády rozdělit město na dvě části. V březnu bylo zadrženo několik žen na shromáždění na oslavu Mezinárodního dne žen v Teheránu. A v únoru bezpečnostní složky zatkly v metropoli desítky žen, které protestovaly proti povinnému nošení hidžábu na veřejnosti, připomíná Rádio Svobodná Evropa.
Protesty by mohly posloužit zdiskreditovanému bývalému prezidentovi Mahmúdu Ahmadínežádovi, který usiluje o návrat na politickou scénu, dodává na svých stránkách americký think-tank Atlantická rada.
Až donedávna se přitom zdálo, že Ahmadínežád je definitivně vyřazený z politického života – volební komise mu vloni zakázala kandidovat na prezidenta, stejně jako jeho spojenci Esfandjáru Rahímu Mašáímu. Úřady následně Mašáího a někdejšího viceprezidenta Hamída Baghaího zatkly kvůli korupci a zneužití státních prostředků.
Čtěte také'Pryč s islámskou republikou!' Íránci překypují frustrací, ale v ulicích selžou, obává se expert
Současné protivládní demonstrace proti rostoucím životním nákladům, korupci a nezaměstnanosti jsou však ozvěnou Ahmadínežádovy vlastní politické propagandy a nahrávají jeho předstírané roli obhájce chudých, uvádí Atlantická rada.
I když bývalý prezident protesty neinicioval, odrážejí prý posun ve složení vedení íránské opozice, kde intelektuály, střední třídu a městskou buržoazii nahrazují dělníci s nízkými příjmy a nezaměstnaná mládež.
Lze proto předpokládat, že Mahmúd Ahmadínežád by ještě pořád mohl v íránské politice hrát určitou roli, přestože Íránci si dobře pamatují, jak brutálně dal v roce 2009 potlačit protesty proti volebním podvodům. Teď stojí v čele takzvaného „hnutí jarní vlády“, jak mu sám říká.
Kritizuje nejvyššího soudce Sádeka Larídžáního, člena stejnojmenné rodiny, kterou někdejší prezident dlouhodobě obviňuje z korupce, a kritikou nešetří ani vůči samotnému prezidentovi Ruhánímu, jenž podle něj vládne špatně.
Ahmadínežádovo postavení by mohlo posílit po smrti ajatolláha Chameneího, s nímž nemá nejlepší vztahy. I když by se nemohl vrátit do nejvyšší politiky bez podpory Revolučních gard, které se proti němu postavily kvůli jeho údajně neuctivému chování k nejvyššímu duchovnímu vůdci, Ahmadínežád by mohl získat přízeň mnoha voličů svým islámským nacionalismem, hospodářským populismem a šíitským tradicionalismem, soudí think-tank Atlantická rada.
„Upřimně řečeno, o vývoj na planetě se tolik nebojím," říká zemský vrchní rabín Karol Sidon, který přijal pozvání do předtočené Osobnosti Plus.
USA jsou bezesporu nejmocnější zemí světa. Vývoj kolem odstoupení od jaderné dohody s Íránem ukazuje, že i velmoc cílů nedosáhne, pokud s ní nespolupracují ostatní země.
Washington Examiner píše, že by Spojené státy neměly vyvíjet takový tlak ani spoléhat na donucování pro dosažení svých cílů.
