V iráckém Anbáru jde o víc než o sektářský konflikt

„Násilnosti však zapadají do kontextu celkového zhoršování situace v Iráku, která zasahuje všechny provincie, včetně čistě šíitských území,“ píše v obsáhlé analýze BBC. Premiér Núrí Málikí se snaží koncentrovat v rukou co největší moc a zavádí silnou centralizaci, což nese většina země s nelibostí. V současnosti se nejméně třetina iráckých provincií snaží transformovat v autonomní regiony, jakým je již dnes Kurdistán.

Nejnovější konfrontaci urychlilo rozhodnutí premiéra Málikího předposlední den minulého roku násilně rozehnat protestní tábor, který existoval v Rámadí již přes rok. Smyslem tábora bylo ventilovat protest sunnitů, kteří byli u vesla za Saddáma Husajna a novým režimem se cítí být vytlačováni na okraj. Za táborem sice nestála Al Kajda, ale po jeho rozprášení se ozvala, stejně jako její spojenec ISIS, což je zkratka organizace Islámský stát v Iráku a Levantě. Toto uskupení chce v oblasti vyhlásit přísné islámské právo. Právě bojovníci z ISIS kontrolují zčásti Fallúdžu, zatímco Rámadí padlo do rukou kmenových sunnitských vůdců, kteří spolupracují s místní policií. Proti nim stojí jenom několik opěrných bodů ISIS, a skupiny se rovněž mohou brzy střetnout.

Podle BBC konfrontace nazrávala velmi dlouho. Od amerického stažení začaly skupiny napojené na Al Kajdu zvyšovat počty sebevražedných útoků, a to i v ulicích Bagdádu. Militantní sunnity aktivizoval také konflikt v Sýrii, kde tvoří radikální islamisté páteř protiasadovského odporu. Extrémisté nacházejí v irácké populaci řadu stoupenců, protože Málikího vládnutí je pro sunnity jednoduše nepřijatelné. Sunnité se totiž považují za pravé Iráčany, a nejsou vůbec schopni přijmout fakt, že v zemi tvoří statistickou menšinu – iráckých šíitů je 60 až 65 procent, zatímco sunnitů 32 až 37 procent z 38 milionové populace. Každá irácká vláda tudíž bude mít velký problém, jak početnou minoritu smířit s tímto stavem a pacifikovat.

Málikí situaci naopak ještě více zhoršil tím, že provedl čistky někdejších stoupenců Saddámova baasistického režimu. Navíc se odklonil od taktiky americké okupační správy, která pracovala se sunnitskými kmenovými představiteli a snažila se je izolovat od Al Kajdy. Premiér naopak vytlačil z veřejného života vlivné sunnitské politiky, a dokonce nechal minulý týden zatknout sunnitského poslance Ahmada Alváního, který se snažil zprostředkovat mezi protestujícími a vládou. Přitom Málikí nemá po ruce vojenskou sílu amerického kontingentu, aby dobyl provincii Anbár, která představuje třetinu iráckého území, a není ani dostatečně pružný, aby se dokázal domluvit s kmenovými vůdci jako Američané.

Pohřební průvod s obětí násilí v Iráku|foto: ČTK,ČTK

Málikí sice vyzval obyvatele Fallúdži, aby vyhnali rebely sami a uchránili se tak před invazí vládních sil, ale svým slovům nejspíše nevěří. Američanům dala Fallúdža pořádně zabrat při dvou velkých bitvách s povstalci v letech 2004 a 2006. Nasadili tehdy dokonce bílý fosfor a způsobili značné ztráty mezi civilním obyvatelstvem, za což jsou dodnes kritizováni. Málikí se nakonec překonal a oslovil sunnitské kmenové vůdce, nejspíše je však pozdě – dokonce i sunnité, kteří nemají s povstalci nic společného, brání vládním vojskům ve vstupu do města. Velení irácké armády nicméně tvrdí, že chystá velkou ofenzivu a že vyhnání povstalců z Anbáru je otázkou několika dní.

Ať už to dopadne jakkoli, nikdo jiný než Málikí nemůže přijít s dlouhodobým politickým řešením. Irácké provincie si sice od roku 2009 volí guvernéry a místní vlády, ale samosprávy mají ve skutečnosti v rukou jen velmi málo. Ačkoli teoreticky má každá provincie dostat část z rozpočtu, odpovídající její lidnatosti, většina peněz putuje přes bagdádská ministerstva. A tam se finance často zaseknou, a provincie o ně musejí dlouho a těžce bojovat. Výsledkem nejsou pouze rozhněvané místní samosprávy, ale také velká podfinancovanost regionů na úkor metropole. V kombinaci s bezpečnostními riziky tento vývoj drasticky zpomalil obnovu země, ačkoli příjmy z těžby ropy stále narůstají.

V nejméně šesti provinciích je proto v různých fázích nastartováno úsilí o ustavení autonomních regionů. Ústava jim toto právo garantuje, ale Bagdád se pochopitelně snaží všechny separatistické pokusy zničit v zárodku. Dubnové volby se tak stanou velkým měřením sil mezi Málikího vizí tvrdě centralizovaného Iráku, a úsilím stále většího počtu sunnitů i šíitů o dosažení autonomie, jakou má již dnes Kurdistán. Vyhlášení emirátu v Anbáru tak překročilo dimenze sektářského konfliktu a války mezi Al Kajdou a vládními silami. Jde o první salvy vypálené v boji za regionální rozparcelování celého Iráku. A pokud se vývoj nezastaví ani v této fázi, mohla by se země začít rozpadat.


Spojené státy urychlí vojenskou pomoc Iráku

Spojené státy letos poskytnou Iráku pro boj s islámskými radikály v provincii Anbár až šedesát malých průzkumných bezpilotních letounů. S odvoláním na zdroje Bílého domu to píše agentura Reuters. Dodávka by se měla uskutečnit během několika týdnů. Washington uvažuje také o další dodávce raket Hellfire, ta však potrvá spíše několik měsíců. Do Iráku v nadcházejících týdnech poputuje deset strojů ScanEagle a později během roku 48 bezpilotních letounů Raven. Stroje Raven, které je možné vypouštět přímo z ruky, jsou určeny ke vzdušnému průzkumu, stejně jako stroje ScanEagle mohou být vybaveny také laserovým značkovačem, který slouží k přesnému navádění střel.

Islamističtí radikálové ovládající provincii Anbar|foto: ČTK/AP,ČTK

Boje irácké vlády v západní provincii Anbár jsou nejprudšími střety od odchodu amerického kontingentu. Mluvčí Bílého domu Jay Carney v noci na dnešek uvedl, že Spojené státy těsně spolupracují s Bagdádem při přípravě „holistické strategie“, která by měla napomoci k odříznutí skupin Al Kajdy. Vláda prý zaznamenala jisté úspěchy, ale situace zůstává nestabilní. Z Fallúdži prý prchají stovky civilistů. Americký ministr zahraničí John Kerry nicméně prohlásil, že do Iráku se nevrátí jediný americký voják. „Ačkoli USA se koncem roku 2011 z Iráku stáhly, zůstávají největším vojenským spojencem Málikího kabinetu – od roku 2005 dodaly bagdádskému režimu zbraně za 14 miliard dolarů,“ dodává agentura Reuters.

Zpracováno ze zahraničního tisku.