V důsledku politiky Donalda Trumpa hrozí světu více než jen obchodní válka

Otázka podle něj zní tak, jestli Trump vejde do dějin jako jednorázová odchylka nebo jako předzvěst globální změny. Mezinárodní obchod byl ostatně vždy hrou, ve které se každý z hráčů snažil balancovat na hraně mezi otevřeností a striktní ochranou domácí produkce.

Každá účelovost má své meze

Navzdory převládající rétorice ani Západ nebyl nikdy v praxi hřištěm neomezeného obchodu. Každý stát a každé seskupení se snaží využít své hospodářské zvláštnosti ve svůj prospěch, podotýká Javůrek.

Vždy tak existovala určitá míra administrativních zásahů do skladby a poměru vývozu a dovozu té které země nebo seskupení, včetně těch, které na papíře usilují o jednotu a homogenní trh. Komentátor uvádí, že „stačí zmínit potravinářské a zemědělské války uvnitř Evropské unie.

Trump vyhlásil válku rovnováze

Trikem, díky kterému je vlk volného obchodu sytý, zatímco celní koza přežívá – i když stále skromně mečí – je rovnováha. Příkladem je, že Evropa má o něco nižší cla na americké osobní automobily než Spojené státy na auta evropské. A zároveň o něco vyšší tarify na dodávky a nákladní automobily. A naopak.

Žádná z celních sazeb jedné nebo druhé strany přitom není tak vysoká, aby dovážené zboží až příliš okatě jedna strana znevýhodňovala oproti domácí produkci. Právě tuto rovnováhu prohlásil šéf Bílého domu ve své volební kampani za špatnou a nevyhovující pro Spojené státy.

Vyhlášení války v rámci G7

Šéf Bílého domu nicméně po svém nástupu do funkce pochopil, že obchodní partneři Washingtonu „ani zdaleka nejsou tak okouzlení jeho obchodními schopnostmi, jako je jimi okouzlen on sám. Místo na vyjednávání nových podmínek tak došlo na pěsti,“ dočteme se ve slovenské Pravdě.

Po stažení se z Pařížské úmluvy o klimatu přišlo tiché vyhlášení války partnerům na summitu zemí G7|foto: Yves Herman,Reuters

Po stažení se z Pařížské úmluvy o klimatu přišlo tiché vyhlášení války partnerům na summitu zemí G7. A nakonec došlo i na cla. Ostatně i vztah amerického prezidenta k Severoatlantické alianci je, zdá se, diktovaný kritérii finanční výhodnosti nebo nevýhodnosti.

EU vrací úder

Pro Petera Javůrka je zřejmé, že Evropská unie, transatlantické společenství, Světová obchodní organizace (WTO) nebo iniciativa G7 nemají pro Donalda Trumpa žádnou vnitřní hodnotu. Snad kromě toho, že mu poskytují hřiště, na kterém může „vítězit“ a „dělat Ameriku opět velkou“.

Lídři Evropské unie tak vlastně neměli v prvním kole války jinou možnost, než odpovědět protiútokem. „A už první vlna tarifů na americké zboží dává tušit, že to, co sledujeme, je válka,“ myslí si slovenský žurnalista. Jak dodává, není žádná náhoda, že většina amerických produktů, jejichž vývoz díky unijním clům zdraží, poskytuje obživu Trumpově voličské základně.

Dokáže se Unie sjednotit?

K americkým strojírnám a automobilkám závislým na kanadské a evropské oceli a hliníku se tak přidají pěstitelé sóji, pomerančů nebo vývozci kukuřice a vepřového masa. „Co bude následovat? Cla na evropské automobily? A co se odehraje mezi prezidentem Trumpem a evropskými spojenci na červencovém summitu NATO?,“ klade otázky komentátor.   

Evropská unie se nicméně nedokázala vojensky ani ekonomicky emancipovat v dobách, kdy byla jednotná a prosperující. „Jak to dokáže nyní, uprostřed vnitřních sporů, je ve hvězdách,“ uzavírá Peter Javůrek v deníku Pravda.