V Číně chybí 40 milionů žen. Politika jednoho dítěte ale přinesla zemi ekonomický vzestup

14. listopad 2020

Éra plánované porodnosti v Číně definitivně končí. Jak si všímá hongkongský deník South China Morning Post, takzvaná politika plánované reprodukce poprvé chybí v nejnovějším národním plánu vydaném vládnoucí Komunistickou stranou Číny.

Peking zavedl politiku jednoho dítěte před více než 40 lety. Přísné restrikce platily především pro obyvatele měst, na venkově byla pravidla o něco mírnější.

Čtěte také

Opatření mělo podle čínské vlády omezit chudobu. Rodiny se začaly zmenšovat a v důsledku ekonomického růstu dnes čínská populace stárne. Plánovaná porodnost celý proces výrazně urychlila.

V roce 2016 čínské vedení kontrolu zmírnilo a namísto jednoho dítěte rodinám povolila mít potomky dva. Jenže čtyři dekády uplatňování tohoto nařízení zanechaly na Číňanech nesmazatelné stopy a změnily jejich pohled na rodinu. Lidé si na systém zvykli a zdá se, že už nemají o velké rodiny zájem. Porodnost v Číně tak podle oficiálních statistik dál klesá.

Čínská populace zestárla

Podle hongkongského listu udělali čínští úředníci chybu, když se snažili omezit počet narozených dětí ve snaze pomoct ekonomickému vzestupu země. Je ale zároveň pravda, že menší počet potomků měl z ekonomického hlediska i své pozitivní stránky – například mladým párům zbývalo víc peněz k útratě a zejména ženy získaly výraznější prostor věnovat se práci.

Čtěte také

Jenže tyto krátkodobé benefity mají dlouhodobé důsledky, které se nedají přehlédnout, zejména u stárnutí obyvatelstva. Počet Číňanů starších 65 let tak přesáhne do patnácti let 300 milionů.

A to je velká výzva pro už tak podfinancovaný čínský důchodový a zdravotnický systém. Stárnutí populace povede k úbytku pracovní síly, dá se čekat také slábnutí spotřebitelské poptávky – už proto, že starší lidé obecně utrácejí méně.

Plánovaná reprodukce byla zkrátka nápadem, který zřejmě přinesl víc škody než užitku. Čína od něj upouští, což je bezesporu dobře. Zdá se ale, že je trochu pozdě a populační trendy už se Číně dost možná zastavit nepodaří, zamýšlí se South China Morning Post.

Ekonomický rozvoj

Server Breaking Asia se přidává s pohledem, že čínské ekonomické reformy z konce 70. let byly pravděpodobně nejdůležitějším strategickým krokem minulého století na asijském kontinentě. Z Číny měly udělat globálního ekonomického lídra a Peking z tohoto cíle neslevuje ani dnes.

Čtěte také

Politika jednoho dítěte v tomto pohledu dávala ve své době smysl. Čínská populace se rozrůstala obrovským tempem, ekonomika země byla křehká a její HDP povážlivě nízké.

Státní kontrola porodnosti do velké míry splnila účel – čínské vedení chtělo udržet počet obyvatel pod hranicí miliardy a dvou set milionů do roku 2000.

A to se v podstatě podařilo. Odhaduje se, že politika Pekingu dosud zamezila narození asi 500 milionů Číňanů, kteří by v dalších 40 letech zplodili zřejmě až jednu miliardu dalších. 

Osamělí malí diktátoři

Politika jednoho dítěte ale měla také vliv na samotnou čínskou kulturu a společenské normy. První generaci jedináčků vychovávaly zejména jejich babičky a dědečkové, když rodiče obvykle odcházeli do velkých měst za prací a s dětmi se neviděli řadu měsíců nebo dokonce let.

Jakkoliv drsný moment to byl, uvolnění pracovní síly mladých rodičovských párů bylo bezesporu jedním z nejdůležitějších faktorů, který umožnil rychlý ekonomický růst. Mladí lidé mohli většinu své energie věnovat kariérnímu rozvoji.

Čtěte také

Peníze, které díky tomu dokázali našetřit, pak mohly jejich děti využít k vyššímu vzdělání. Není proto divu, že koncem 90. let a na přelomu tisíciletí začali čínští studenti masově křižovat zahraniční univerzity.

Během jediné generace se tak z národa, ve kterém převažovali chudí dělníci, stala Čína se silnou a stabilní střední třídou plnou profesionálů ve svých oborech. Perfektně to zapadá do konceptu základních hodnot čínské kultury, podle kterých má člověk upřednostňovat dobro společnosti před svým vlastním.

Na druhé straně, z jedináčků zahrnovaných enormní pozorností prarodičů v kombinaci s až přehnanými investicemi rodičů do jejich blahobytu a vzdělání, vyrostla generace „malých diktátorů“. Nezřídka velmi dobře zajištěných, ale taky osamělých. Ve studii z roku 2005 bezmála 60 procent respondentů přiznalo pocity osamění a taky sobeckost.

Chybí 40 milionů žen

Známým důsledkem omezování porodnosti je rovněž převaha mužů v čínské společnosti, v níž se v průměru na 100 žen rodí 120 mužů. V celkových číslech to znamená, že v Číně chybí zhruba 40 milionů žen, což vede k tomu, že řada mužů zkrátka nemá s kým se oženit.

Tahle nerovnováha má ale i světlou stránku – genderové role se díky ní vyrovnávají. Mnohé rodiny s prvorozenou dcerou investovaly právě do dívek, protože syna coby druhé dítě už mít nemohly. Ženy tak dostaly stejné příležitosti jako muži.

Je těžké předpovědět, jestli se kulturní a ekonomické změny, které omezení porodnosti vyvolalo, vrátí do starých kolejí. Nedá se totiž s jistotou říct, jak početné rodiny budou Číňané v budoucnu zakládat, dodává server Breaking Asia.

Spustit audio

Související