V Británii vznikla ostrá kontroverze nad velmi otevřenými a kritickými memoáry nedávného britského velvyslance ve Washingtonu

Rozsáhlé ukázky z Meyerových memoárů vycházely minulý týden na pokračování v deníku Guardian. Meyer v nich argumentuje, že britský premiér Tony Blair se nechal natolik svést lákadlem americké moci, že nezabránil překotnému rozhodnutí zaútočit na Irák. Meyer zdůrazňuje, že britské ministerstvo zahraničí bylo při tom vyloučeno z klíčového rozhodování. Meyer také velmi sžíravě, se všemi důvěrnými podrobnostmi, ve svých memoárech vylíčil předchozího britského - konzervativního - premiéra Johna Majora, pro něhož pracoval jako tiskový mluvčí. Členy Blairovy vlády Meyer charakterizoval jako "politické trpaslíky".

Sir Christopher Meyer, významný britský diplomat a důvěrník vysokých amerických Republikánů i vlády Tonyho Blaira, byl britským velvyslancem ve Washingtonu od roku 1997 do února 2003. Meyer původně podporoval útok na Irák. Právě on původně představil tehdy opatrného Tonyho Blaira Georgi Bushovi. Právě Meyer spřátelil Blairovu Labouristickou stranu s americkou pravicí, což nakonec vedlo k tomu, že se Británie účastnila útoku na Irák. Otevřeně hovoří o své klíčové pozici v britsko-amerických vztazích ve své nové knize DC Confidential. Je nespokojen s tím, že na rozdíl od někdejší britské premiérky Margaret Thatcherové Blair se nikdy řádně nezajímal o podrobnosti politiky. Dává také do kontrastu Blairovu "poslušnost" vůči Bílému domu s energičností Margaret Thatcherové:

"Thatcherová nikdy neváhala telefonicky, anebo osobně vtrhnout do Oválné pracovny a jasně a hlasitě říct Reaganovi, že dělá nějakou blbost. A udělala to mnohokrát a někdy to bylo nesmírně efektivní a myslím, že to vůbec americko-britské vztahy nepoškodilo. Tony Blair a Downing Street takto vystupovat nechtěli," uvádí Meyer. Navzdory své rétorice byl Blair překvapivě slabý, co se týče praktických podrobností. Čelil americkému prezidentu, který je inteligentnější, než za jakého ho pokládají Evropané. "Blair se nevěnoval dostatečně podrobně všem podrobnostem, jak to bylo zapotřebí. Thatcherová se naopak pyšnila tím, že vždycky ví o dané věci víc než její podřízení. Proto bylo děsivé, kdykoliv byl podřízený povolán do její kanceláře, neboť pokud nebyl informován, ona ho odhalila. Takové nebezpečí u Blaira nikdy nehrozilo." Na Meyerovy memoáry reagovali zuřivě vysocí britští státní úředníci i politikové, kteří si stěžují, že Meyer pronapříště vážně narušil důvěru mezi ministry a státními úředníky.

Šéf britské diplomatické služby Sir Michael Jay úpěnlivě apeluje na britské diplomaty v tajném memorandu těmito slovy: "Dovolte mi, abych zdůraznil, že nemůžeme sloužit ministrům efektivně, pokud nám nemohou důvěřovat a pokud se nám nemohou plně svěřovat. To ovšem budou dělat jen potud, pokud budeme respektovat důvěrnost jejich informací, a to nejen po dobu práce v diplomatické službě, ale i po odchodu z ní. Jestliže nebudeme mít důvěru ministrů, nebudou se s námi radit, nebudou nás zahrnovat do svého rozhodování - a všichni na tom proděláme, ministři, diplomatická služba i britská zahraniční politika - bez ohledu za jaké vlády. Prosím, uvědomte si tuto prostou, ale důležitou věc a jednejte podle toho - teď i poté, až opustíte diplomatickou službu."

Britský ministr zahraničí Jack Straw zaútočil veřejně na Meyera, bývalého britského velvyslance ve Washingtonu, a zpochybnil jeho vhodnost pro úřad předsedy Komise pro stížnosti na tisk, kterýžto Meyer nyní zastává. Opoziční politikové naopak Meyera brání, že se Blairova vláda snaží ho zdiskreditovat, protože se mu podařilo ztrapnit současné ministry.

Vlivný britský poslanecký výbor pro státní správu oznámil, že příští měsíc podrobí Meyera a další bývalé diplomaty výslechu a bude zjišťovat zda to, že si diplomaté vedou deník, může poškodit kvalitu rozhodování na vládní úrovni.

Ministr zahraničí Jack Straw řekl v britském rozhlase: "Je naprosto nepřijatelné, aby někdo jako Christopher Meyer porušil takovýmto způsobem důvěru. Ochromuje to nesmírně důležitý vztah mezi státními úředníky a ministry a vedlo to k vzniku obrovského znepokojení v celé diplomatické službě." Straw si stěžoval na to, že je Meyer nyní šéfem Komise pro stížnosti na tisk: "Co máme dělat? On je šéfem Komise pro stížnosti na tisk a v tisku publikuje kontroverzní skutečnosti. Kdyby si chtěl někdo na něho stěžovat, kam se má obrátit?!"

Straw dodal, že ho nejvíce rozčílilo, jak Meyer ve svých memoárech ztrapnil bývalého konzervativního premiéra Johna Majora, když líčil, "v absurdní a ponižující kapitole", jak musel Meyer Majora informovat o tom, co píše britský tisk brzo ráno v jeho ložnici, když se Major oblékal a myl.

Lord Renwick, bývalý britský velvyslanec ve Washingtonu, konstatoval, že Sir Christopher Meyer byl velmi dobrým velvyslancem, ale že neměl své memoáry napsat. "Součástí výsadního postavení, jaké má velvyslanec, je, že máte možnost ministrovi aktuálně říci: 'Toto vaše rozhodnutí je špatné.' Nemá moc velkého smyslu o tom veřejně psát dlouhé měsíce po té."

Renwick dodal, že i když jsou Meyerovy memoáry nesmírně zábavné, vytvářejí nebezpečí, že se politikové přestanou spoléhat na nestranné diplomaty a začnou jmenovat do státní správy své politické stoupence. Dodal: "Kdyby ty memoáry vyšly za deset let, tato vláda by už zřejmě neexistovala a nebylo by to pro politiky tak trapné. On ale svědčí o lidech, kteří jsou stále ještě ve vládě."

Šéfredaktor deníku Times Robert Thomson varoval, že jestliže donutí vláda Sira Christophera Meyera, aby odstoupil z funkce šéfa Komise pro stížnosti na tisk, "bude to znamenat, že vláda má na tuto komisi příliš silný vliv."

Mluvčí Komise pro stížnosti na tisk konstatoval, že si kdokoliv může u této komise stěžovat i na Sira Christophera Meyera a pokud k tomu dojde, předseda Komise bude prostě vyloučen z rozhodování o stížnosti. Sir Christopher se k všem obviněním odmítl jakkoliv vyjádřit.