V Americe roste počet starších otců

Jedním z těchto mužů je i 52letý Dale Conour. Je poledne a on si právě dává oběd se svým dvou a půlletým synem Quinnem v jejich sanfranciském bytě, který je z poloviny zaplněn hračkami.

Dale Conour, někdejší editor jednoho časopisu a nyní expert na marketing, si zrovna hledá novou práci – a má tak čas trávit odpoledne se svým synem. Ze svého prvního manželství má další dva syny, kterým je přes dvacet let. Daleova druhá manželka je o 13 let mladší, a když řekla, že chce mít děti, Dale souhlasil. „Rodičovství je zkušenost, která člověka naučí pokoře. A je jedno, kolikrát jste to podstoupili,“ tvrdí.

Ve Spojených státech zcela zjevně roste počet mužů, kteří v pozdním věku zakládají rodiny, konstatuje National Public Radio. A tito muži se dělí do dvou skupin: ta první zakládá své vůbec první rodiny, bývá jim přitom kolem čtyřicítky. A ta druhá, to jsou otcové „podruhé“, kteří si kolem padesátky pořizují druhou vlnu potomků. Jako Dale Conour.

Čtěte také

Jenomže zatímco Dale si byl naprosto jistý správností svého rozhodnutí, jeho přátelé kroutili hlavou. „Zbláznil ses? Už jsi to jednou absolvoval a jdeš do toho znovu?,“ říkali mu. I sám Dale hodně užívá fráze typu „jít do toho znovu“ nebo „skočit do toho znovu“. Jako by pro něj otcovství bylo nějakou hrou pro zasvěcené, kteří vědí, o čem je řeč: tedy výměna plen a v prvních letech chronický nedostatek spánku. A později, jak děti rostou, narůstající pochyby rodičů o tom, jestli své děti vychovávají dobře.

Dale Conour má tu výhodu, že může srovnávat. Ví, že ve svých dvaceti letech byl úplně jiným otcem než nyní v padesáti. Když je člověk mladým rodičem, musí si vyjasnit, co chce v životě dělat, čeho dosáhnout, jak vůbec svůj život nasměrovat. Podle Dalea je těžké řešit kariéru a zároveň péči o děti. „Myslím, že s rostoucím věkem je jednodušší zpomalit a užívat si přítomný okamžik,“ říká tento dvougenerační otec.

Přemýšlející muž (ilustrační foto)|foto: Free Digital Photos

O amerických postarších otcích toho zatím moc napsáno nebylo. V roce 1995 vyšla kniha „Otcové určitého věku“, kterou napsali společně profesor ekonomie na Stanfordově univerzitě Martin Carnoy a jeho syn David. Autoři v ní zkoumali radosti a strasti mužů, kteří se ve středním věku stanou tatínky.

Ve většině případů se starší muži rozhodují stát se znovu otci proto, aby uspokojili přání svých mladších žen. A většinou tak činí s obavami, uvádí profesor Carnoy. Ostatně, to byl i jeho případ. Když se on sám rozhodl založit druhou rodinu, jeho již dospělí synové se obávali, že tak ztratí všechno, co zbylo z původní rodiny.

Čtěte také

Ale nebývají to jen děti z prvního manželství, kdo sleduje zakládání druhé rodiny svých otců s velkými obavami. Své strachy v sobě nosí i děti z druhé rodiny. Vidí sice, že s nimi jejich starší tatínci tráví v průměru více času než mladí tatínci s jejich spolužáky. Ovšem za zralý věk svých otců platí určitou cenu – tou je strach, zda se jejich tatínci vůbec dožijí jejich dospělosti.

Již zmiňovaný Dale Conour si ale z takových úvah hlavu nedělá. Podle něj se člověk nemůže moc zabývat takovými myšlenkami, jako co přijde v budoucnu a co to znamená stárnout už jako starší otec. „Myslím, že s takovými úvahami musíte přestat a prostě si říct: Důležitý je okamžik tady a teď,“ vysvětluje. Odmítá přitom představu, že založení druhé rodiny je projev nějakého požitkářství. Naopak, je to tvrdá práce. „Ale zdá se, že zrovna tohoto otce ze San Franciska to moc nenamáhá,“ uzavírá National Public Radio.

Zpracováno ze zahraničního tisku.