Uznávaný novinář časopisu Der Spiegel si vymýšlel. Jak mohou média chránit své renomé?

„V jiných médiích by se něco takového mohlo stát, ale ve Spiegelu jsme to nečekali. Cítil jsem rozladění a zároveň neklid,“ komentuje své pocity Peter Lange, pražský korespondent německého vysílatele ARD, když se na konci loňského roku dozvěděl o aféře německého časopisu Der Spiegel. Tehdy se prokázalo, že hvězdný novinář tohoto listu Claas Relotius, mimo jiné držitel německé novinářské ceny za rok 2018, si ve svých reportážích výrazně vymýšlel.

Der Spiegel věnoval kauze celé jedno číslo.|foto:Český rozhlas

Magazín Der Spiegel se k celé záležitosti postavil čelem a situaci se snažil co nejrychleji objasnit. Daleko větší tragédií by ale bylo, pokud by něco takového u Spiegelu objevil někdo jiný,“ rozvádí Lange. Relotius přispíval do zhruba 15 tiskovin, které nyní kontrolují autorovy příspěvky, což se týká zejména týdeníku Die Zeit. Magazín Der Spiegel zvolil velmi transparentní přístup a ve své on-line verzi průběžně publikuje, jak pokračuje prověřování. Z 60 článků již bylo zkontrolováno 39. Jak ukazují podobné kauzy, které se odehrály v minulosti především v amerických médiích, vymyšlený text většinou nejvíce uškodí samotnému tématu. 

Příliš perfektní

„Spiegel rozhodně nešetří financemi a pověřený tým kontroluje vše velmi zodpovědně,“ doplňuje Peter Lange. Podle něj je také otázka, co tato kauza způsobí s pověstí reportážního žánru a jaké standardy budou pro reportáže do budoucna nastaveny.

Čím nejistější je pozice autora, tím víc se snaží naplnit očekávání redakce.
Peter Lange

„Relotiovy texty byly příliš perfektní. Je vždy nebezpečné, když do sebe vše příliš zapadá,“ domnívá se pražský korespondent ARD. Relotius navíc naplňoval veškerá očekávání. Přicházel s unikátními tématy a redakce byla ráda za kolegu, který získával prestižní novinářská ocenění.

Lživá média

Jakub Zelenka je dvojnásobným držitelem Novinářské ceny za nejlepší online žurnalistiku. V letošním roce ji získal s kolegy za webový speciál o dezinformacích publikovaný na portálu Aktuálně.cz, vloni byl oceněn za speciál Češi v zajetí sociálních bublin, vydaný na webu Lidových novin. S označováním médií za lživá se setkává i u nás, když se populisté snaží zdiskreditovat seriózní média.

Hesla jako ‚Česká televize lže' mohou sloužit k oslabení demokratické diskuse.
Jakub Zelenka

Podle Zelenky by skandál časopisu Der Spiegel v českém prostředí využili třeba populistické, extrémistické strany či strany útočící na média. Posílily by tím svou pozici a zároveň by mohly snadno zpochybnit své vlastní kauzy, rozebírané v postiženém médiu, a označit je za vykonstruované. 

Všechno zlé...

Není to poprvé, co se něco podobného stalo. Minulé kauzy s sebou nicméně vždy přinesly nová opatření, která měla do budoucna zamezit jejich opakování. V roce 2006 postihla jedna nepříjemná kauza dokonce agenturu Reuters. 

Čtěte takéO nenávisti Palestinců k americké ministryni zahraničí a falšování válečných fotografií světovými médii

V aféře známé jako Reutersgate vyšlo najevo, že si libanonský novinářský fotograf Adnan Hadždž upravoval fotografie z izraelsko-libanonského konfliktu, aby působily závažněji. Agentura následně stáhla z prodeje skoro tisíc snímků od zmíněného autora a odstranila je ze svých stránek. Od té doby smí o publikování citlivých fotografií rozhodovat jen editoři.

I v českém prostředí platí podobná pravidla pro použití anonymních informátorů jako v zahraničí. Podle Zelenky jsou však redakce podfinancované a malé týmy dělají příliš práce. Je pak proto lákavé usnadnit si cestu mediální zkratkou, neověřit všechna fakta nebo se spolehnout pouze na jeden zdroj. „V českých soukromých denících navíc rešeršní oddělení neexistují. To je doménou veřejnoprávních médií,“ uzavírá Jakub Zelenka.

Chcete vědět, jak kauza Claase Relotia ovlivnila čtenost Spiegelu? A jak se s nepoctivou reportérkou vyrovnali ve Washington Post? Poslechněte si kompletní záznam ArtCafé s hudebním výběrem podle Ondřeje Bambase.