Ústavní cesta k předčasným volbám by měla být jednodušší

26. květen 2005

Ústavní systém by měl nutit politiky respektovat rozhodnutí voličů, byť pro ně není úplně výhodné, a měli by se vždy dohodnout. Předčasné parlamentní volby by měly být až tím nejkrajnějším řešení, když selžou všechny mechanismy. Tak o tom uvažovali tvůrci české Ústavy. Podle ní není jednoduché dospět k předčasným volbám a když v roce 1998 proběhly, bylo to díky zvláštnímu ústavnímu zákonu.

Nyní tedy ústavní komise Senátu navrhuje možnost jednoduššího zkrácení volebního období v případě, že by vláda podala demisi a nebyla by naděje, že nějaký nový kabinet dostane důvěru Poslanecké sněmovny. V takovém případě by bylo možné, aby poslanci na návrh prezidenta, sami sebe rozpustili. V současné době něco takové není možné, což je paradox, i když většina poslanců dospěje k názoru, že není jiné řešení, než zkrácení volebního období, nemohou s tím nic dělat. Proti své vůli musejí setrvat ve svých mandátech.

Na jedné straně je možné chápat současnou ústavní úpravu, neboť ta skutečně nutí politiky se domluvit. V nedávné vládní krizi je také se nakonec domluvit donutila, přestože možnost předčasných voleb byla velmi frekventovaná, a to nejen na straně opozice. Hlavním argumentem proti nim ovšem bylo, že je téměř vyloučeno k nim normálním postupem dospět. Ústava totiž umožňuje prezidentovi rozpustit Poslaneckou sněmovnu jen za přísně stanovených podmínek, z nichž žádná prostě nepamatuje na to, že by sněmovna prostě měla vůli sama rozpustit.

Tento princip by tedy bylo nutné obejít, například tím, že třem vládám za sebou nebude vyslovena důvěra nebo se sněmovna neusnese od třech měsíců na návrh zákona, s nímž vláda spojila důvěru nebo poslanci po dobu tří měsíců budou ignorovat sněmovní schůzi. Každý takový postup je ale trochu divoký a nikdy necharakterizuje ten skutečný důvod, proč by se sněmovna chtěla rozpustit.

Jednoznačně by bylo moudré doplnit možnost, kdy sněmovna může, také za určitých podmínek, sama sebe rozpustit. Takovou podmínkou jednoznačně je, že se už dopředu ví, že není možné sestavit vládu. Pak je zbytečné absolvovat tři kola hlasování, tři výměny na postech premiéra, tři výměny na postech ministrů. Takový proces by mohl trvat i půl roku a každý z odstoupených ministrů by měl po dobu tří měsíců nárok na výhody, třeba ochranku nebo služební automobil. Stát by to mohlo krátkodobě i zruinovat.

Takže, ústavní pojistku pro předčasné volby je možné chápat, ale v situaci, kdy je úplně zřejmá nedohoda, by neměla být tak přísná. Ostatně, právě v roce 1998 pojistka fungovala, ale vůle k předčasným volbám byla tak velká, že to musel spravit zvláštní ústavní zákon, zkracující volební období. Ten musel projít ústavní většinou v obou komorách parlamentu. Vzhledem k tomu, že Senát o vládě nehlasuje, je tento postup zcela zbytečný.

Je proto dobře, že Senát s takovou iniciativou přichází, a to v době, kdy žádná krize není a myslí se spíše na budoucnost.

Spustit audio