Usměvaví bůžci

24. září 2010

Buddhistických chrámů najdeme v Japonsku nespočet - za těmi nejstaršími a nejkrásnějšími se však musíme vypravit šest set kilometrů od moderní metropole Tokia do starobylého Kjóta. Právě zde se totiž v osmém století začala psát historie japonského císařství. Zavítejte s námi do kláštera Sanzen-in, kde japonští císařové tradičně působili!

Z rušného Kjóta, obleženého americkými turisty, jsme jeli necelou hodinku autobusem do hor. Zde se mezi rýžovými poli a strmými zalesněnými vrchy rozkládá chrámový a klášterní komplex Sanzen-in, podle znaků klášter tří tisíců. Před vchodem do budov se zouváme, ukládáme boty do připravených igelitových tašek a ponořujeme se do vůně zapálených tyčinek a ticha historie.

Chrám Sanzen-in byl založen mnichem Saičo (767 - 822), a to dokonce ještě o desetiletí dříve, než bylo v roce 794 Kjóto ustaveno hlavním městem. Saičo byl císařem vyslán do Číny, aby studoval učení esoterického buddhismu Tendai, a po svém návratu se rozhodl založit pro tuto sektu hlavní chrám a klášter v horách nedaleko Kjóta. Sanzen-in byl přímo propojený s císařskou rodinou, v tisícileté historii kláštera bylo 32 představených kláštera z císařského rodu.

Dodnes je klášter oblíbeným poutním místem, i když většina Japonců sem přijíždí spíše za krásou zahrad a podzimního zbarveného listí. Pravdou je, že pečlivá architektura a staletí pěstování harmonie i kontrastů na poměrně omezené ploše zelených ploch, do nichž jsou zasazeny budovy, vytváří působivý dojem. Ve vlhkém a teplém klimatu daří nejen sakurám, rododendronům a bambusu, ale především mechu, který pokrývá celá prostranství, kmeny stromů, a dokonce i maličké kamenné sošky warabe-džizo, dětských bůžků. Sošky jsou umístěny přímo na zelené ploše mezi stromy na břehu jezírka.

Tradiční warabe-džizo v Sanzen-in s červeným bryndáčkem a desetijenovou mincí

Asi 30 - 50 cm velké postavičky leží na bříšku, mají ležérně pokrčené nohy, podpírají si velkou, kulatou hlavu a mezi zeleným mechem prosvítá jejich široký až šibalský úsměv. Dva bůžci se k sobě naklání, jako by sdíleli společnou radost, další je umístěn několik metrů před nimi vedle kamenné lucerny. Na rozdíl od ostatních dětských bůžků nemají charakteristické červené bryndáčky, ani u nich nejsou obětní mince - tak se totiž tradičně v Japonsku uctívají památky nenarozených dětí či zemřelých batolat. Pár kroků od nich vytéká bambusovým kmenem do jezírka malý pramen, ze kterého si návštěvníci nabírají vodu k občerstvení. V kamenné misce, kam voda dopadá, se lesknou drobné mince - jak je vidět, tento obyčej máme s Japonci společný.

Klášter je však proslavený zejména bronzovým sousoším trojice Amitabhy, která je vyhlášena japonskou národní památkou. Socha je umístěna v chrámu Odžó-Gokuraku-in, postaveném roku 986 mnichem Ešinem a jeho sestrou Anjó-ni jako památník jejich rodičům. Uvnitř je chrám vyzdoben barevnými malbami, znázorňujícími nebeskou zahradu. Když pokračujeme po kamenných schodech zahradami výše, přicházíme k dalšímu chrámu, zasvěcenému bohyni Kannon. Na prostranství před chrámem je několik řad stojanů, v nichž jsou umístěny tisíce asi šesticentimetrových sošek Kannon, vyrovnaných v řadách na poličkách. Většinou jsou opatřeny jménem, jiné nesou dokonce náramek či jinou ozdobu od svého dárce - návštěvníka, který zakoupením sošky bohyni uctívá.

Poličky s tisíci sošek bohyně Kannon, pod kterými jsou štítky se jmény těch, kteří sošku obětovali

Ne všechny památky jsou však v komplexu záležitostí historie - v roce 1989 byla postavena nová budova, určená pro modlitby. Ta je dnes pro veřejnost uzavřena a návštěvník jen letmo zahlédne mnichy, procházející tiše chodbami. V klášteře je však možné vyzkoušet si například opisování posvátných textů, súter, které podle pověsti přináší splnění vlastních přání. A tím může být právě třeba zážitek meditativní atmosféry kláštera Sanzen-in.

autor: Denisa Kollmannová
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.