USA patří k pouhým sedmi zemím světa, které povolují umělé potraty až do porodu. Brzy to zřejmě změní Nejvyšší soud

Poměry se ale změnily a s konzervativnějším obsazením Nejvyššího soudu stát Mississippi svým novým zákonem zkouší, jestli půjde precedent prorazit a se souhlasem nejvyšší soudní autority přístup k potratům omezit, což by otevřelo cestu i dalším americkým státům. Podobný pokus podnikl už i Texas.

Pokud se vrátíme v čase na manifestaci žen v hlavním městě Washingtonu po loňské smrti liberální soudkyně Ruth Ginsburgová, což byl pro složení Nejvyššího soudu a otázku potratů v zemi zásadní okamžik.

Trumpovi se během svého jediného funkčního období obměnit třetinu devítičlenného Nejvyššího soudu.

Jedna z demonstrantek říká: „Byla to žena, která nám ostatním Američankám umožnila plnohodnotný život. Dosáhla třeba toho, že si ženy směly brát hypotéky, aniž by k tomu potřebovaly manželův podpis. Dnes to považujeme za samozřejmost, ale kdyby za nás nebojovala, tak bychom to neměly. Bojovala za právo žen vyniknout, uspět a být víc než jen hospodyněmi, pokud to chtějí. Zaručila nám příležitosti a důstojnost. Teď se bojíme, že se Amerika na všech těchto frontách vrací zpátky.“

Jako náhradu za zesnulou Ginsburgovou vybral tehdejší prezident Donald Trump, těsně před loňskými volbami, konzervativní soudkyni Amy Coney Barrettovou. Tehdy ještě republikány ovládaný Senát ji do funkce potvrdil, a tak se Trumpovi povedlo během jednoho funkčního období obměnit třetinu devítičlenného Nejvyššího soudu.

Čtěte také

Etik Opatrný o smrti Polky Izabely: Lékaři zřejmě pochybili. Podle katolické etiky mohl potrat proběhnout

Poslední změnou se dovršila jeho transformace. Konzervativněji smýšlející soudci byli už předtím jen v těsné převaze, ale v několika zásadních případech se ke čtyřem liberálním soudcům přiklonil rozhodujícím hlasem předseda soudu John Roberts.

Konzervativci teď i bez něj mají většinu, a proto Amerika s napětím čeká, jak se takto složený Nejvyšší soud postaví ke kauze Dobbs versus ženská zdravotní organizace ve městě Jackson, zásadnímu potratovému případu z Mississippi, kde zakázali většinu potratů po 15. týdnu těhotenství.

Průzkumy mapují veřejné mínění 50 let

Vztah Američanů k potratům dlouhodobě zkoumají výzkumy veřejného mínění. Skoro 50 let se na základní otázku lidí ptá Gallupův institut a postoje Američanů jsou podle jeho dat celou dobu poměrně konzistentní, zvlášť během posledních deseti let.

Čtěte také

Jan Fingerland: Soudkyně Ginsburgová, v hlavní roli i po smrti

Naprostá většina žen, které nedávno protestoval u budovy Nejvyššího soudu, chce legální přístup k umělým potratům – ovšem jen asi čtvrtina až třetina Američanů za jakýchkoli podmínek.

Polovina Američanů by umělé potraty nechala povolené pouze za určitých podmínek. Pro úplný zákaz umělých potratů je pětina Američanů. Patří k nim také Laura Echevarriová z vedení amerického Národního výboru pro právo na život, nejstarší a největší protipotratové organizace ve Spojených státech.

V rozhovoru pro Zaostřeno Českého rozhlasu Plus se jí Jan Kaliba ptal přímo v ústředí jejich společnosti v Alexandrii ve státě Virginie na předměstí Washingtonu:

Jak důležitý je potratový případ z Mississippi, který v příštích dnech projedná Nejvyšší soud?

Laura Echevarriová: Je to významný případ, protože otázka, kterou bude soud řešit, zní, jestli mají státy právo chránit životy nenarozených dětí ještě předtím, než jsou považované za životaschopné.

V době případu Roe versus Wade na začátku 70. let to byla doba v mnohem pozdější fázi těhotenství. Dnes už máme technologie, které se dovedou postarat o děti kolem 22. týdne, hodně se jich podaří zachránit.

Čtěte také

Svědectví aktivistky: Bitevním polem jsou těla ujgurských žen, podstupují násilné sterilizace i potraty

Naše organizace byla průkopníkem a před lety uspěla se snahou zakázat potrat částečným porodem. Metodou používanou jak před životaschopností plodu, tak už během ní. Teď se tedy Nejvyšší soud bude zabývat celkovým pohledem na to, jestli státy smějí zakázat potraty po 15. týdnu. 

Víme, že kolem 18. týdne začínají nenarozené děti pociťovat bolest. A Spojené státy teď patří k pouhým asi sedmi zemím světa, které povolují umělé potraty až do chvíle porodu. Jsme ve společnosti zemí jako Severní Korea nebo Čína.

Ostatní země to omezují 20. týdnem, 15. a podobně. Roe versus Wade dovoluje v Americe potrat kdykoli až do momentu narození, a to prakticky z jakéhokoli důvodu. To chceme změnit a chránit děti od mnohem ranější fáze těhotenství.

Považujete tedy tento případ, co jde k Nejvyššímu soudu, za zatím největší výzvu pro precedent z roku 1973 zaručující právo na potrat? Má následující rozhodnutí potenciál změnit Ameriku?

Myslím, že ano. Ale záleží to na rozhodnutí, které se dopředu nedá odhadnout. My se na to těšíme a vidíme naději. Ten případ řeší specificky otázku potratů před životaschopností plodu.

Nejvyšší soud ale může rozhodnout i v mnohem větším rozsahu. Buď potvrdí precedent daný Roe versus Wade, nebo se od něj naopak odvrátit a dá státům v otázce potratů úplně nové vodítko.

Čtěte také

BBC: V Texasu mají nový zákon o potratech pouze do 6. týdne těhotenství

My za tohle každopádně budeme dál bojovat. Spousta lidí a hlavně média tuto problematiku považovala po Roe versus Wade za vyřízenou. Ale tak to není. Sedíme tu o dvě generace později a vyřízené to není, lidé v této zemi nejsou se současným stavem spokojení.

Každý známe někoho, kdo šel na potrat, platil za potrat, uvažoval o něm. A my budeme dál pracovat na tom, aby jednoho dne byly zákonem chráněny všechny životy – matek i dětí. A aby matky měly k dispozici skutečná řešení skutečných potřeb. Na ten den se těšíme.

Dá se tedy říct, že by vaše hnutí pro vás příznivý verdikt Nejvyššího soudu v případu Dobbs versus poslední potratová klinika ve státě Mississippi slavilo coby největší vítězství za dlouhá desetiletí?

Ano, ale zároveň by to znamenalo spoustu další práce. Kdyby Nejvyšší soud výrazně omezil rozsah precedentu ze 70. let, tak bychom šli stát od státu a v každém z nich bychom zkoumali tamní zákony.

Každý známe někoho, kdo šel na potrat, platil či uvažoval o něm. Budeme dál pracovat, aby jednoho dne byly zákonem chráněny všechny životy – matek i dětí.
Laura Echevarriová

Jak vypadá tamní hnutí za život, co se dá dělat s legislativou, jak se dá pomáhat ženám v daném státě, když otěhotní a nemají žádnou podporu okolí. Vím, že třeba tady ve Virginii ušetřili daňoví poplatníci miliony dolarů díky těhotenským centrům.

Ta jsou zdarma, nečerpají z veřejných peněz, podporují je kostely a podniky.  To je širší rámec toho, co jako hnutí pro život chceme. Pomáhat ženám postavit se na nohy a uspět, žít život podle svých představ, a nemuset kvůli tomu brát život svému dítěti.

Jenže Spojené státy takovou zemí nejsou. Naopak jsou jedinou z rozvinutých zemí sdružených v OECD, kde není plošně zavedená placená mateřská dovolená. 

A týká se to i další jinde běžné podpory rodin, jako je školka zdarma, což se teď snaží prosadit demokrati a prezident Joe Biden. Naopak republikáni, kteří stejně jako vy podporují zákaz potratů, tak ale na druhou stranu odmítají tuto podporu samoživitelek a rodin, o které mluvíte. Není v tom rozpor?

Já myslím, že se tohle zřejmě dá na obou stranách politického spektra do pohybu. I se stranou, se kterou jsme jinak zajedno, jsme v minulosti v některých otázkách nesouhlasili. A sociální podpora byla jednou z nich.

Čtěte také

Otcové v americkém Utahu mají platit polovinu nákladů na péči v těhotenství a při porodu

Byli jsme proti snaze omezit peníze pro těhotné využívající podporu. Takže občas se s Republikánskou stranou neshodneme. A máte pravdu, rádi bychom tu měli systém více stran, ale ty dvě jsou tak zavedené, že pro jakoukoli další je velmi složité jejich hegemonii narušit.

Ale myslím, že se v budoucnu posuneme v otázce mateřské dovolené. Snad se podaří, aby to podpořily obě strany, aby naše společnost dovedla podporovat ženy, které potřebují praktickou pomoc. A aby nedoplácely na to, že jsou těhotné a že mají dítě. Protože někteří zaměstnavatelé odmítají ženám držet místo, než se vrátí po mateřské pauze. Snad se jako společnost posuneme, protože žádná žena by se neměla cítit těhotenstvím chycená v pasti.

Otázka umělých potratů je ale v USA stále více zpolitizovaná. Prospívá to vašemu hnutí, nebo až tolik ne?

Myslím, že je to teď více zpolitizované. Podle mě je to proto, že lidi z hnutí pro život to vidí potraty jako otázku lidských práv. Dokonce základní problematiku lidských práv. Proto to patří mezi naše priority.

Když nemáte právo na život, tak na dalších právech už pak nezáleží. Když nemáte právo žít, neexistuje ani žádné jiné vaše právo. A našemu hnutí nejde jen o potraty.

Angažujeme se i v problematice zabíjení dětí z obavy, že je nebude možné uživit, v otázkách eutanázie nebo asistované sebevraždy. Takže to vidíme jako celek. Ale bez práva na život prostě na ničem dalším nezáleží.

Častým argumentem proti zákazu potratů je to, že stejně nechrání život dítěte, jako spíš ohrožuje život matky. Ta pokud opravdu chce, tak stejně dovede zákaz obejít a těhotenství ukončit, jen k tomu najde nějaký nelegální, obtížný, nebo dokonce pro její život často nebezpečný způsob. Není to pravda?

Doufali bychom, že ženy budou věnovat bedlivou pozornost tomu, jak na takové situace reagují, a že si budou uvědomovat i své právo na život. V současnosti existuje nátlak na to, aby potraty podstupovaly doma za pomoci pilulek.

My jsme varovali, že v mnoha případech to končí s krvácením na pohotovosti a podobně. Ti, co jsou pro potraty, se snaží, aby to vypadalo jako spontánní potrat. Ale tak to není – následky jsou vážnější.

Takže se snažíme působit na ženy, aby braly ohled na svůj život i na život dítěte. Navíc – v 60. letech to byla sama federace Plánovaného rodičovství, kdo říkal, že to není tak, že by tisíce žen umíraly při pokoutných interrupcích. Víc než 90 procent umělých potratů i před precedentem Roe versus Wade prováděli lékaři.

Čtěte také

Pro Polky je potrat téměř nedostupný, na české straně pomáhá Ciocia Czesia

Celý tento koncept umělých potratů v zapadlých uličkách naše opozice používala, aby dosáhla legalizace interrupcí. Skutečným nebezpečím současnosti je, když si mladé ženy kupují přes internet necertifikované potratové tablety odněkud z Indie a podobných zemí, kde naše úřady nemají možnost kontrolovat výrobu.

Berou je doma bez lékařského dohledu a druhá strana jim ještě radí, ať o tom svému doktorovi radši neříkají. My takové ženy žádáme, ať nám zavolají, pokud potřebují pomoc.

Umíme je propojit s těhotenským centrem v jejich okolí nebo jinou organizací, která nabízí pomoc. V Americe jsou doslova miliony členů hnutí pro život, kteří jsou ženám v tísni ochotní věnovat čas, energii i peníze. A dělají to s radostí a nadšením. 

Umělé potraty výrazně omezilo Polsko, naše sousední země. Nedávno v našem regionu zvedla emoce zpráva, že v Polsku zemřela žena, které lékaři odmítli provést interrupci rizikového těhotenství. Jak tedy při zákazu umělých potratů chránit zdraví žen v takových případech?

Neznám přesné okolnosti smrti této ženy. Ale znám případ z Irska, kde žena žádala o potrat, a zemřela na otravu krve. V jejím případě byla problémem lékařská péče, a ne to, že si přála interrupci.

U té ženy z Irska dítě zemřelo v děloze, ale pak to není interrupce, ale lékařský postup, jak odstranit dítě, protože to už zemřelo. A to se stává. Ale odepřít ženě lékařské ošetření, pokud dítě zemřelo v děloze nebo něco takového, to je jen špatný lékařský postup.

Myslíte si, že zákon by měl pobízet a finančně motivovat lidi, aby hlásili, že se žena chystá na umělý potrat, nebo ho podstoupila, jak to nově uzákonili v Texasu?

Pokud jde o texaský zákon, ten je neobvyklý, nikdy jsme tu podobný neměli. Musíme počkat, jak to vyřeší soudy. Ale funguje tak, že tím, koho je možné žalovat, není žena, ale ten, kdo jí interrupci provedl. A to je správně, žádná žena by neměla být obětí dvakrát, proti něčemu takovému bychom se postavili. Ale týká se to i civilních opravných prostředků, které obecně prosazujeme.

Čtěte také

Luboš Palata: Česko má zůstat liberální. I v interrupcích. Tlaku dnešní polské vlády navzdory

Znám případ, kdy k umělému potratu dívku donutila matka chlapce, a dívčiny rodiče o tom vůbec nevěděli. Ona z toho měla zdravotní problémy, oni skončili s účtem na 20 tisíc dolarů.

Nebo nedávno dvě dívky v Marylandu, kterým při potratu perforovali dělohu. Hnutí pro potraty velmi tvrdě usiluje o to, aby nebylo možné v takových případech podávat žalobu na toho, kdo potrat provedl.

Ale podle nás by rodiny poškozených, nebo dokonce zemřelých žen měly mít nárok na pomoc, stát by měl mít nárok na to pozastavit takovému lékaři licenci, prostě civilní opravné prostředky by měly fungovat. Ale jak jsem říkala, Texas a jeho zákon, to je unikátní, a jako všichni čekáme na to, co se stane u soudu.

Můžete tedy shrnout, co byste vy osobně, potažmo lidi sdružení ve vaší největší americké protipotratové organizaci, považovali za ideální stav legislativy, pokud jde o umělé potraty? Jestli úplný zákaz, případně v jakých případech a do jaké fáze těhotenství jsou pro vás interrupce přijatelné?

Jako Národní výbor pro právo na život vidíme nenarozené dítě jako samostatnou lidskou bytost. Takže věříme a doufáme, že dospějeme ke společnosti, která vítá všechny děti. Bez ohledu na okolnosti jejich početí nebo na jejich postižení. Ale jdeme na to postupně.

V uplynulých letech prošly na státní i federální úrovni zákony na ochranu nenarozených dětí nebo na zahrnutí rodičů do rozhodování jejich nezletilých dcer o potratu. Doufáme, že se teď s případem z Mississippi u Nejvyššího soudu posuneme ještě dál.

Ideální by bylo, kdyby byly umělé potraty postaveny mimo zákon. Pokud jde o početí po trestném činu, žena může umělý potrat krátkodobě vnímat jako úlevu, ale dlouhodobě se tím mnoho žen pak trápí, že se staly obětí dvakrát.

Čtěte také

Zpřísňování interrupcí na Slovensku. Rozštěpí nový zákon o potratech vládní koalici?

Potřebují porozumění a skutečné řešení, ne potrat. Pokud jde o život ohrožující těhotenství, já sama jsem ho zažila dvakrát. My chceme po společnosti, vědě a lékařích, aby v takových případech udělali všechno pro záchranu obou životů, a nestavěli jeden nad druhý.

Můj 18letý syn žije s handicapem a má komunikační schopnosti pětiletého. Ale je to moje úžasná radost! Lékař mě při těhotenství nutil do aminocentézy a potenciálně radil potrat. Kdybych to udělala, dodnes bych si to vyčítala. Ale naše společnost to tak má nastavené.

Umělý potrat je totem, posvátná kráva. Naprostá většina potratů není kvůli tomu, že by předtím došlo k znásilnění, incestu nebo že by to ohrožovalo život matky, případně že by dítě mělo handicap. Těmi důvody jsou chudoba nebo nefunkční vztah.

Ty ale s potratem nezmizí. Nebo jdou dívky na potrat prostě jen proto, že se bojí a nevědí, co dělat. Musíme takovým ženám nabízet skutečná řešení. My říkáme, že ženy si zaslouží víc. Zaslouží si lepší odpovědi než potrat.

Poslechněte si celé Zaostřeno Jana Kaliby v audiozáznamu. Uslyšíte rozhovory s vědkyněmi nebo se dostanete na demonstraci po loňské smrti liberální soudkyně Ruth Ginsburgové, což byl pro složení Nejvyššího soudu a otázku potratů v zemi zásadní okamžik.