USA byly před 11. září na vrcholu, pak se všechno změnilo, říká exšéf Vojenské zpravodajské služby:

V jakém bezpečnostním kontextu zastihly teroristické útoky Česko a jeho bezpečnostní složky?

Česká republika v roce 2001 byla tři roky členem Severoatlantické aliance, to znamená novým členem. Po rozpadu Československa se Česko orientovalo na začlenění do západního světa a vstup do NATO a Evropské unie byly celkem jasný strategický cíle. 

Čtěte také

iROZHLAS

Terorismus je individualizovaný. Osamělí vlci mají ale širší zázemí na sociálních sítích, upozorňuje Charvát

Rozpad bipolárního světa na určité období sice snížil riziko jaderné války, ale neznamenal, že je bezpečno. Připomeňme si, že celá 90. léta probíhala konflikt v Jugoslávii. Stabilní nebylo ani Rusko – vzpomeňme na obě čečenské války, které se přenesly až do dalšího století.

Z těchto konfliktů v Evropě pramenila rizika spojená s migrací a s narůstajícím islámským džihádem, který se projevoval zejména na Balkáně. Řada států bývalé Varšavské smlouvy se přitom zbavovala nepotřebné vojenské techniky, takže obchod se zbraněmi všeho druhu představoval další rizikový faktor, který bylo nutné sledovat. 

Architektura naší země se tehdy teprve dotvářela. Po vstupu do NATO se rozeběhla poměrně výrazná transformace armády.

Nakolik teroristické útoky 11. září urychlily změny uvnitř Severoatlantické aliance a ovlivnily celé její směřování?

Útoky na cíle v USA samozřejmě všechno změnily. Ne nadarmo se tehdy říkalo, že svět po 11. září už nebude takový, jako byl předtím.

Čtěte také

Dvojčata mizela v oblacích prachu, tak běžel na pomoc. Dnes by náraz ustála, věří architekt

Já bych to zařadil do kontextu té doby. Spojené státy tehdy stály na vrcholu své nejenom vojenské, ale i politické a ekonomické moci ve srovnání se světem. Rusko v té době bylo tři roky po tvrdé ekonomické krizi, která skončila bankrotem. Čína stála teprve na počátku cesty rychlého rozvoje, která jí vynesla do pozice největší nebo druhé největší světové mocnosti.

Postavení Spojených států tedy bylo jednoznačné a přitom to byla první situace, kdy byl aktivován článek 5, kdy Spojené státy požádaly o pomoc alianční partnery.

Spojené státy si uvědomovaly, že Aliance jako taková není příliš efektivní v oblasti rychlého rozhodování. Proto se víceméně prohlásily za lídra a operace, která byla nazývaná jako válka proti terorismu, byla vedená přímo USA, ne Aliancí jako takovou.

Zkušenosti z bojiště

Jak útoky 11. září změnily to, jak bezpečnostní komunita přistupuje k měkkým cílům? Jak obecně ovlivnila přístup zpravodajských služeb k obranným prioritám?

Problematika terorismu jako taková se rázem stala i u nás rizikem číslo jedna na škále úkolů, které měly bezpečnostní struktury nastavené. Tohle se změnilo zásadním způsobem. 

Systém v Česku to pozitivně změnilo, protože pokud stojíme před výzvou, tak je potřeba ji řešit, musí se řešit efektivně a musí se řešit v celém komplexu.

Čtěte také

Newyorský hasič, který 11. září 2001 pomohl zachránit 13 lidí. Přežil jako jediný z týmu

Pokud tady probíhala nějaká transformace, která probíhala od vstupu do NATO, tak byla urychlená v tom smyslu, že se daleko víc akcentovaly otázky krizového řízení, krizového managementu a propojení jednotlivých bezpečnostních složek, včetně zpravodajských služeb.

Co to všechno znamenalo pro českou armádu? Jak ji to proměnilo vzhledem k jejímu pozdějšímu dlouhodobému směřování?

Pro českou armádu to znamenalo jednu věc – v 90. letech a na počátku 21. století politické vedení prosazovalo maximální angažování české armády v zahraničních misích, to ale směřovalo spíše do oblasti humanitární pomoci a podpory mírových operací.

Operace v Afghánistánu, která následovala po teroristickém útoku, a naše angažmá v ní, znamenalo zásadní obrat v tom, že se naše armáda začala zapojovat přímo do bojových operací. Jejich příprava se stala naprosto nezbytnou složkou fungování armády a přípravy našich lidí na bojové operace.

Čtěte také

11. září 2001. Poslechněte si svědectví z prvních tří dnů

V tomto směru představovalo nasazení armády v Afghánistánu, ale potom i v Iráku, to nejlepší výcvikové prostředí pro vlastní výcvik armády. Takže zkušenosti, které si odtud armáda přinesla, byly nedocenitelné.

Snížila válka proti teroru hrozby útoku v Evropě, nebo to možná bylo i naopak?

Ono to bylo asi naopak, protože vzpomeňme si na to, že v následujících letech došlo k výbuchům nebo k teroristickým útokům v řadě evropských měst. Vzpomenu si na Madrid, Londýn, Paříž, Německo...

V intenzitě útoků se fronta v podstatě rozšířila nejenom na Afghánistán, Irák a nejbližší okolí Blízkého a Středního východu, ale přenesla se i do Evropy.

Přispělo to ale i ke zvýšení efektivity celého systému. Myslím, že dnes jsou bezpečnostní služby a architektura podstatně lépe připraveny.