Úrodu žaludů následují za rok hlodavci a pak klíšťata. Semenné roky ukazují provázanost přírody
Duby, smrky, buky a další druhy stromů v některých letech plodí výrazně víc semen než jindy. Lesy a parky jsou pak zasypané žaludy a šiškami. Odborníci tomu říkají semenné roky a snaží se zjistit, čím jsou způsobené. Kdyby se jim je podařilo předpovědět, mohli by třeba lépe plánovat obnovu lesů nebo ochranu úrody a lidí před škůdci.
Úroda na stromech je každý rok jiná. V semenných letech však více semen plodí stromy zároveň na velkém území – třeba i na celém kontinentě. Například letos mají semenný rok duby na východním pobřeží Severní Ameriky.
Čtěte také
Pro lesníky je to důležité znát k tomu, aby správně načasovali vysazování stromů nebo jinak pomáhali obnově lesů.
Semenné roky však mají mnohem širší dopad na přírodu: šiškami, žaludy a dalšími semeny se například nakrmí veverky, myši a další hlodavci. A v příštím roce pak mají více mláďat. Hlodavci jsou zase terčem pro klíšťata, takže další rok, tedy druhý rok po semenném roce, tu máme větší počet klíšťat.
A když všechny šišky a skořápky zetlejí, tak pohnojí lesní půdu. Díky tomu mohou – opět s určitým odstupem po semenném roce – více růst houby nebo půdní mikroorganismy.
Ochrana, nebo klimatický cyklus?
Proč se objevují semenné roky, to je pro vědce stále záhadou, která může mít různá vysvětlení. Podle jednoho z nich se stromy střídáním úrody mohou bránit proti hlodavcům.
Čtěte také
Kdyby plodily stále stejně, mohlo by se stát, že jim sežerou veškerou úrodu. Jenže když některý rok pustí do světa mnohem víc semen, tak je větší šance, že je nic nesežere a úspěšně vzejdou.
Další vysvětlení souvisejí s počasím a podnebím. Podle některých vědců totiž úroda na stromech odpovídá celým klimatickým cyklům.
Autoři výzkumu, který vyšel tento týden v časopise londýnské Královské akademie věd, zjistili, že semenné roky v Evropě a ve Spojených státech odpovídají severoatlantické oscilaci – to je klimatický cyklus, který se střídá mezi Evropou a Severní Amerikou. Je to ale hypotéza, důkazy pro to vědci zatím nemají.
Čtěte také
Jisté je, že rostliny – a tedy i stromy – jsou schopné vnímat svoje prostředí, teplotu, vlhkost, hladinu oxidu uhličitého, pamatují si je a předávají o nich informace svému potomstvu v odnožích i v semenech.
„Třeba když matka zažila sucho, tuto informaci rostlina předá svým potomkům a tito potomci jsou pak připraveni také na sucho,“ vysvětluje Vít Latzel z Botanického ústavu Akademie věd.
Poslechněte si celou reportáž Martina Srba.
Související
-
Slovensko nově chrání tisíce hektarů pralesů. Na jejich mapování se podíleli i odborníci z Česka
Nejvyším stupněm ochrany teď na Slovensku chrání 95 procent všech pralesů na svém území, které se rozkládají na 76 lokalitách. Nejen o tom uslyšíte v souhrnu Vědy Plus.
-
Ekofilozof: Ztracenou přírodu už nezachráníme, ale čím dřív začneme konat, tím bude kolaps mírnější
Podcast Vinohradská 12 s kulturním ekologem a filosofem Davidem Abramem o klimatické krizi.
-
Květiny začaly být pestré před 100 miliony lety. Předtím měla evoluce pauzu
Rostliny, které měly semena, se v evoluci objevily před 350 miliony let. Dalších 250 milionů let se nedělo zdánlivě nic. Teprve pak začaly růst květiny do dnešní pestrosti.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.