Úrodu žaludů následují za rok hlodavci a pak klíšťata. Semenné roky ukazují provázanost přírody

Úroda na stromech je každý rok jiná. V semenných letech však více semen plodí stromy zároveň na velkém území – třeba i na celém kontinentě. Například letos mají semenný rok duby na východním pobřeží Severní Ameriky.

Čtěte také

Stromy za svého života zadrží velké množství uhlíku, co když ale zemřou?

Pro lesníky je to důležité znát k tomu, aby správně načasovali vysazování stromů nebo jinak pomáhali obnově lesů.

Semenné roky však mají mnohem širší dopad na přírodu: šiškami, žaludy a dalšími semeny se například nakrmí veverky, myši a další hlodavci. A v příštím roce pak mají více mláďat. Hlodavci jsou zase terčem pro klíšťata, takže další rok, tedy druhý rok po semenném roce, tu máme větší počet klíšťat.

A když všechny šišky a skořápky zetlejí, tak pohnojí lesní půdu. Díky tomu mohou – opět s určitým odstupem po semenném roce – více růst houby nebo půdní mikroorganismy. 

Ochrana, nebo klimatický cyklus?

Proč se objevují semenné roky, to je pro vědce stále záhadou, která může mít různá vysvětlení. Podle jednoho z nich se stromy střídáním úrody mohou bránit proti hlodavcům.

Čtěte také

Stromy, tráva, květiny léčí. Zeleň kolem nás příznivě působí na duševní i tělesné nemoci

Kdyby plodily stále stejně, mohlo by se stát, že jim sežerou veškerou úrodu. Jenže když některý rok pustí do světa mnohem víc semen, tak je větší šance, že je nic nesežere a úspěšně vzejdou.

Další vysvětlení souvisejí s počasím a podnebím. Podle některých vědců totiž úroda na stromech odpovídá celým klimatickým cyklům.

Autoři výzkumu, který vyšel tento týden v časopise londýnské Královské akademie věd, zjistili, že semenné roky v Evropě a ve Spojených státech odpovídají severoatlantické oscilaci – to je klimatický cyklus, který se střídá mezi Evropou a Severní Amerikou. Je to ale hypotéza, důkazy pro to vědci zatím nemají.

Čtěte také

Desítka chráněných lesů vypustila za dvacet let do ovzduší více uhlíku, než zablokovala

Jisté je, že rostliny – a tedy i stromy – jsou schopné vnímat svoje prostředí, teplotu, vlhkost, hladinu oxidu uhličitého, pamatují si je a předávají o nich informace svému potomstvu v odnožích i v semenech.

„Třeba když matka zažila sucho, tuto informaci rostlina předá svým potomkům a tito potomci jsou pak připraveni také na sucho,“ vysvětluje Vít Latzel z Botanického ústavu Akademie věd.

Poslechněte si celou reportáž Martina Srba.