Uplynulé desetiletí bylo plné nepokojů a násilí

Byl to „výbušný koktejl“, soudí panarabský deník Ašark al-Awsat.

Arabské jaro vystřídalo krveprolití v Sýrii, exodus uprchlíků a vzestup násilí ozbrojenců. Baracka Obamu nahradil v Bílém domě Donald Trump a Británie se rozhodla opustit Evropskou unii. A zatímco mnoho lidí čekalo začátkem dekády spravedlivější svět, desetiletí končí spíš příklonem k nacionalistickému populismu.

Čtěte také

Adam Černý: Konec toho, který vyvolal arabské jaro

Čtěte také

Impeachment prezidenta Trumpa není odplata demokratů, ale prevence, píše americký server

Spojené státy získaly už třetího prezidenta, který se ocitl v procesu impeachmentu před senátním soudem. Před ním tam skončili Bill Clinton a Andrew Johnson a málem i Richard Nixon, ale ten raději včas rezignoval.

Desátá léta začala nadějemi v arabské jaro a končí tím, že v několika zemích jsou u moci politici s autoritářskými sklony. V lednu 2011 přimělo lidové hnutí v Tunisku k demisi tamějšího prezidenta Zína Abidína bin Alího a hned potom vypuklo arabské jaro na celém Blízkém východě i v severní Africe.

V témže roce byl během povstání podporovaného OSN svržen a zavražděn libyjský diktátor Muammar Kaddáfí. Lidové protesty ukončily i vládu egyptského prezidenta Husního Mubaraka.

V Sýrii však byly protivládní demonstrace krvavě potlačeny a vypukla brutální občanská válka, která si během osmi let vyžádala nejméně 370 tisíc mrtvých a vyhnala z domovů miliony lidí.

Konflikt postupně nabyl globálních rozměrů. Vstoupilo do něj Rusko, aby chránilo zájmy svého spojence, syrského prezidenta Bašára Asada, a Turecko, které chce zabránit Kurdům, aby si u jeho hranic zřídili svou baštu.

Islámský stát poražen

Západ vybudoval koalici s cílem porazit extremistickou skupinu Islámský stát, která využila zmatků v regionu a obsadila část Iráku a Sýrie. Natropila tam spoušť a přilákala tisíce zahraničních bojovníků především z Evropy. Islámský stát zastínil i teroristickou organizaci Al-Káida a rozpoutal nevídané násilnosti.

Čtěte také

Smrtí Abú Bakra Bagdádího Islámský stát nekončí

Čtěte také

Migrace: Konec krize? Teď máme pouze taktickou přestávku, řekl v rámci debaty Plusu Jiří Weigl

Čtěte také

Svobodomyslná města se bouří proti národním vládám. Jejich vliv dále poroste, míní komentátor

Stoupenci samozvaného Islámského státu útočili i v Evropě. Například v listopadu 2015 zabili 130 lidí v barech, restauracích, hudebním sále a u stadionu v Paříži; jen v klubu Bataclan jich zahynulo 90. K teroristickým útokům došlo i na dalších místech ve Francii, ale i v Belgii, Dánsku nebo Británii a Islámský stát se rozšířil i do Afriky a částí Asie.

Spojeným státům a jejich kurdským a některým evropským spojencům se však podařilo islámský chalífát rozprášit. V březnu 2019 byl prohlášen za zničený a v říjnu americké speciální jednotky zabily i jeho vůdce Abú Bakra Bagdádího.

Syrská válka rozšířila násilnosti i za hranice země a způsobila obrovskou lidskou tragédii. Z domovů utekly miliony lidí, aby hledaly bezpečí a lepší život jinde. Německá kancléřka Angela Merkelová jim chtěla pomoci a Německo přijalo statisíce běženců.

V Evropě však sílil tlak a nálady proti uprchlíkům, jejichž řady se rozrostly i o příchozí z Afriky. Mnozí svou pouť přes kontinent a plavbu přes Středozemní moře nepřežili. V Americe zase začal Donald Trump bojovat proti ilegálním přistěhovalcům z Mexika a požádal Kongres o miliardy dolarů na stavbu pohraniční zdi, která by jim zabránila v příchodu do Spojených států.

Ve Francii posílila krajní pravice pod vedením Marine Le Penové a v Německu vznikla krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD), která se dostala i do Bundestagu a Evropského parlamentu. A v Maďarsku, Rakousku, Itálii nebo Polsku nacionalistické pravicové strany dokonce vládnou.

Britové v roce 2016 rozhodli, že vystoupí z Evropské unie, ale dosud to nedokázali. Snad se to podaří současnému premiérovi Borisi Johnsonovi, jehož konzervativci s přehledem vyhráli prosincové parlamentní volby.

Extrémy a katastrofy

V uplynulém roce změnila pravidla aktivismu 16letá Švédka Greta Thunbergová, která přiměla veřejnost k boji proti klimatickým změnám. S Gretou se ztotožňují miliony mladých lidí, kteří si myslí, že starší generace obětovala planetu hospodářskému růstu a pohodlí.

Čtěte také

Greta boji s klimatem škodí. Nahrává na smeč těm, co to celé považují za hysterii a zelený fanatismus. Pravda je uprostřed, tvrdí ministr Brabec

Během desetiletí, které začalo zemětřesením, cunami a velkou jadernou havárií v Japonsku, se svět začal soustřeďovat na extrémy počasí a jejich ničivé následky. Závod za snížení skleníkových plynů však zatím nevyhráváme a teploty dál rostou. Mezinárodní společenství sice v roce 2015 podepsalo přelomovou pařížskou dohodu, ale závazky nebyly dostatečné a od smlouvy teď navíc odstupují Spojené státy.

Lidstvo je také stále závislejší na sociálních sítích – od školáků bojujících za přežití planety přes ženy obviňující muže ze zneužívání až po občany požadující demokracii nebo extremisty propagující terorismus, připomíná Ašark al-Awsat. Jen Facebook denně používá skoro dva a půl miliardy lidí, zatímco v roce 2011 jich bylo jen půl milionu.

A v uplynulém desetiletí jsme také byli svědky vzestupu Číny. V roce 2010 tato země překonala Japonsko a stala se druhou největší světovou ekonomikou po Spojených státech. Dnes má i vojenské ambice a je strategickým soupeřem Washingtonu. Trump proti Číně zahájil obchodní válku a obvinil ji z krádeže duševního vlastnictví, uzavírá svůj zdaleka nikoliv úplný výčet klíčových událostí dekády arabský list.