Upálení Jana Palacha

02532948.jpeg
02532948.jpeg
Jan Palach by se letos dožil 59 let - kdyby v lednu 1969 svůj život předčasně a dobrovolně neukončil. 16. ledna 1969 se na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy zapálil na pražském Václavském náměstí. O tři dny později na následky popálenin zemřel.

Bylo mu krátce dvacet jedna let. Vykonal čin z vlastního rozhodnutí a na jeho následky zemřel. Chtěl jednoznačně upozornit na rozmach politického pokrytectví a poraženeckou náladu, která na přelomu roku 1968 a 1969 začala v československé společnosti převládat. Okupovaná země cizími vojsky byla na kolenou a nomenklaturní kádry, které se právě draly k moci, měly navrch.

Jan Palach provedl sebevražedné autodafé, "akt víry" člověka, který vědomě uskutečnil na náměstí pojmenovaném po jednom z českých světců. Akt, po kterém mělo následovat nejen smuteční pohnutí pozůstalých, ale pozdvižení, vzpoura. Po upálení Jana Palacha následovala další sebeupálení. A pak? Nastalo svízelné ticho, přerušované rozsudky prověrkových komisí a později i rozsudky soudních tribunálů ve jménu socialistické republiky. Přišla vendeta komunistických vládců. Došlo k tomu, čeho se jednadvacetiletý student filosofické fakulty tolik obával.

16. ledna uplyne 38 let od sebevraždy Jana Palacha. V rozhlasovém archivu jsme našli vzpomínky jeho vysokoškolských spolužáků z roku 1969.

0:00
/
0:00

Zvukovou podobu tohoto příspěvku naleznete v historickém magazínu Zrcadlo, který má premiéru 12. ledna 2007.

Spustit audio
autoři: Petr Mančal, Naďa Reviláková