Únor 1969 v politice, kultuře a vědě

Celospolečenská apatie a deziluze postoupila opět o výrazný kus dál, okruh aktivních odpůrců normalizace jako obnovy plně funkčního totalitního státu se dále zužuje – v oblasti samotné politiky jde již pouze o poměrně úzký okruh reformátorů na nižších místech stranické hierarchie; vedle nich jsou stále ještě aktivní výrazné osobnosti z řad novinářů, umělců, vědců, studentů, odborářů a dalších občanů z jiných společenských okruhů. Jejich projevy a myšlenky se však stále obtížněji dostávají k občanům.

Únor 1969 je také měsícem tragického činu Jana Zajíce – nejznámějšího následovníka Jana Palacha.

Společenská reflexe je již v zásadě minimální – hlavně díky proměně politického klimatu rozpoznatelné v projevech jednotlivých politiků (lhostejno zda se jedná o nastupující a formující se normalizátory či bývalé praporečníky socialismu s lidskou tváří), a také stále ostřejší cenzuře.

V této době existuje ještě relativní svoboda v oblasti umění a vědy, již menší pak v publicistice (a zde nejmenší v publicistice politické), svobodnější prostor v politice (a to v užším i širším významu) je již v zásadě zlikvidován.

Stále ještě však vycházejí – byť s častými cenzurními zásahy (pro oko čtenáře neviditelnými) – klíčové časopisy šedesátých let, např. týdeníky Listy, Reportér a Zítřek či měsíčník Tvář.

V pořadu zazní ukázky z projevů Alexandra Dubčeka, Oldřicha Černíka, Gustáva Husáka a Lubomíra Štrougala, zamyšlení jednoho z mála důslednějších reformátorů Františka Vodsloně, dále vstřícný rozhovor s příslušníky Lidových milicí a ukázky z rozhlasových diskusí o československých filmech roku 1968 a vztahu politiky a veřejného mínění.