Unie svobody by měla říci slovo o čtyřkoalici

Nebude ani shromážděním volebním, vloni zvolené vedení v čele s předsedou Karlem Kühnlem má dvouletý mandát. Přesto témata, která mají delegáti před sebou, mohou být zásadní, jak pro tuto stranu, tak pro čtyřkoalici, stejně jako pro celou českou politickou scénu. I pro ni totiž bude nanejvýš důležité, jaké uskupení se to vlastně bude po ní pohybovat v době, kdy už do voleb zbývá necelý rok a půl.

Čtyřkoalice ústy mnohých svých politiků ohlašuje, že jejím cílem není nic menšího než tyto volby vyhrát a po nich sestavovat vládu. Průzkumy veřejného mínění hovoří o tom, že to není cíl nereálný. Také strany tzv. oposiční smlouvy dávají najevo, že současné uspořádání pro ně není zcela výhodné a po případném jiném koaliční partnerovi se opatrně ohlíží.

Zdálo by se tedy, že vidina budoucího vítězství odsune i na sjezdu Unie svobody jakékoli jiné problémy. Může se to stát, ale v pořádku by to nejspíš nebylo.

Jestliže se totiž čtyřkoaliční politikové shodnou na tom, že musejí vyhrát následující volby, těžce se shodují na čemkoli jiném.

Jak se čím dál více ukazuje, dominantní strany čtyřkoalice - Unie svobody a KDU-ČSL jsou ještě více rozdílné, než se původně předpokládalo. Tvrdá a někdy ne zcela korektní vyjednávací taktika lidovců navíc způsobila, že ve čtyřkoalici postupně obsadili hlavní posty, místo šéfa Senátu, křesla hejtmanů a nakonec i funkci lídra.

Vše nasvědčuje tomu, že KDU-ČSL přistupuje ke čtyřkoalici jako ke generátoru vlastní strany, která jinak nemá potenciál stát se stranou opravdu velkou. Jakoby pro ně čtyřkoalice byla jen prostor k vlastnímu rozšíření při zachování své identity. Není divu, že v Unii svobody sílí pocity frustrace, a to zejména právě v souvislosti s neúspěchem předsedy Karla Kühnla v boji o post koaličního lídra.

Členové Unie svobody nejčastěji uznávají, že Cyril Svoboda je pro ně nejpřijatelnějším lidovcem, přesto mu vyčítají jeho dřívější výroky o spolupráci s ČSSD. Někteří přímo hovoří o posunu čtyřkoalice doleva. Jak známo, Unie svobody je odštěpenou stranou z ODS a profily těchto dvou stran jsou často podobné. Naproti tomu KDU-ČSL v tradici křesťansko-sociální politiky je cizí přílišný liberalismus.

Ukazuje se, že tento rozdělovník může do čtyřkoalice vnést a už také vnáší fatální rozpory. Své v řadách Unie svobody učinila i informace, která se objevila v tisku, že někteří politikové KDU-ČSL byli údajně na jednání o lídrovi připraveni poukázat na minulost příbuzných Karla Kühnla, aby ho diskvalifikovali.

Karel Kühnl to sice popřel, ale další členové vyjednávací skupiny Unie svobody to už s takovou vehemencí neudělali. Začalo se tedy zdát, že někdo z vedení Unie svobody neříká celou pravdu. Do stranického ohně taktéž bylo přilito tím, že žďárští vyjednávači nesvolali republikový výbor, aby odsouhlasil změnu v mandátu.

Vyjednávači totiž měli mandát prosazovat Karla Kühnla, nikoli Cyrila Svobodu. A aby toho ještě nebylo málo, KDU-ČSL nedávno poněkud zpochybnila žďárské dohody, ve kterých se praví, že vedení obou stran budou usilovat o společný senátorský klub.

Senátoři KDU-ČSL tento bod dohody ve svém prohlášení zcela odmítli a vedení strany zareagovalo až tehdy, když se dostavila negativní odezva z ostatních stran čtyřkoalice.

Termín sloučení má být 1. duben a lidovečtí senátoři dále jeví malou ochotu dohodu naplnit. To vše se může na nadcházejícím republikovém shromáždění objevit a že to může být i vážné, připustil předseda Karel Kühnl, když chce dát k disposici svou funkci, pokud by shromáždění odmítlo akceptovat dohody ze Žďáru.

Tak horké to s největší pravděpodobností nebude, protože většina Unie svobody má zjevně velkou vůli zachovat čtyřkoalici, a to i za cenu drastických ústupků lidovcům. Až se to občas jeví tak, že tato strana postrádá skutečnou vlastní identitu, když je ochotna jakoukoli její část podstoupit koalici.

I o tom by se snad taktéž mělo na sjezdu mluvit, stejně jako o obsazení postů ve stínové vládě, kterou bude Cyril Svoboda sestavovat a pro členství v níž už zveřejnil kritéria, z nichž jedno je například znalost světového jazyka.

I když se to příliš předpokládat nedá, mělo by zde možná taktéž padnout slovo vůbec o vlastní čtyřkoalici. Unie svobody by měla říci, zda-li pořád ještě zůstává liberální stranou pravého středu nebo je už zcela ve vleku křesťansko-sociální politiky KDU-ČSL. Pokud by se tak totiž stalo, byl by to daleko významnější posun na politické škále, než by se mohlo zdát. Na politické scéně by se začal pohybovat vedle ČSSD další subjekt levého středu.

Na pravé části politického spektra by zbyla pouze ODS a liberální politikové typu Kühnla nebo Voláka by do ní těžce hledali cestu. Jak už ale bylo řečeno, vidina blížícího se úspěchu čtyřkoalice tyto úvahy odsunuje na vedlejší kolej.

Není to ale zcela správné, protože pouhé vítězství není celý program. To se lehce může projevit právě po vyhraných volbách.

ČRo 6 / RSE 2. března 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz