Unie má na východní členy bič, cukr ale chybí, píše slovenský komentátor
Trestat Slovensko a státy Visegrádské čtyřky kvůli odmítání platných kvót na přerozdělování uprchlíků je ze strany Evropské unie krátkozraké. Hlavně v případě, že Unie nedokáže vůči občanům svých nových členských zemí dostát principu rovnosti v sociálních a materiálních otázkách.
„Pokud si máme být rovni, tak ve všem,“ myslí si komentátor slovenského zpravodajského portálu Aktuality.sk Zolo Mikeš.
Když jde o povinnosti, Evropská unie podle něj velmi dbá na to, aby se občané nových zemí náhodou jen tak „nevezli“.
Kvóty ano, minimální mzdu ne
Když se jedná o práva, po tvrdosti a univerzalismu najednou není ani stopy. Tato rozdílnost přístupů se údajně naplno projevila v otázce kvót na uprchlíky a v záležitosti přibližování úrovně platů v jednotlivých unijních zemích.
Poslanci Evropského parlamentu schválili mandát pro vyjednávací tým, který má prosadit reformu evropské imigrační a azylové politiky. A to tak, aby byl omezen přístup k evropským fondům zemím, které odmítnou přijmout imigranty a uprchlíky podle stanovených kvót.
Jen o den později se v Göteborgu konal summit o zaměstnanosti a růstu. Oficiálním cílem a úkolem setkání bylo zvýšit materiální a sociální jistoty občanů Unie. Dokument, který lídři členských zemí přijali, ale povinnou nominální konvergenci v oblasti minimální mzdy nepředpokládá. Obsahuje prý jenom kosmetické úpravy, jinak všechno zůstává na bázi dobrovolnosti jednotlivých států.
Slovenský komentátor si proto pokládá následující otázky: „Proč ten rozdíl? Proč ten tvrdý přístup, když jde o povinnosti? A na druhé straně ignorance a „diverzita“, pokud jde o evropské sociální standardy a mzdy? Má to logiku?,“ táže se Mikeš. A odpovídá si, že „bohužel ano“.
Stejná práce, stejná mzda
Pokud by lídři starých zemí Unie v Göteborgu žádali společné zásady mzdové politiky v Evropské unii – alespoň v oblasti mzdových tarifů a minimální mzdy, tak by se například německým a francouzským podnikům snížily zisky při přemisťování výroby třeba na Slovensko.
Museli by totiž Slovákům platit platy podle stejných pravidel jako doma Němcům nebo Francouzům. A to není v jejich zájmu. Vyhovuje jim, že společné evropské sociální standardy neexistují, myslí si Zolo Mikeš.
Starým členským státům prý také konvenuje, že se v sociální oblasti netrvá na větší a systémové solidaritě bohatých členských států s chudšími. Tímto rozdílným přístupem, uplatňováním biče bez cukru, dosáhne Unie pouze jediného: občané nových členských zemí, kteří mají k Evropské unii dosud většinově pozitivní vztah, začnou odmítat její „dvojaký přístup“, tvrdí komentátor serveru Aktuality.sk.
Pokud většině obyčejných Slováků Brusel nezaručí alespoň evropskou minimální mzdu a evropské sociální minimum, tak ztrátu členství v Unii nebudou vnímat jako zásadní hrozbu. Je zcela přirozené, že většinu lidí, kteří žijí od výplaty k výplatě, zajímá v první řadě právě jejich výplatní páska.
Pokud od nich Unie chce evropský přístup k uprchlíkům, ať se zajímá i o jejich evropský minimální příjem, případně evropské sociální benefity. „Nejprve se musí změnit základna, až potom nadstavba. Pardon, ale v tomto se Karel Marx opravdu nemýlil,“ má jasno Zolo Mikeš ve svém sloupku na slovenském serveru Aktuality.sk.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
