Umíralo se jak na běžícím pásu, říká o španělské chřipce historik medicíny Sallfellner

11. listopad 2018
Fotografie z roku 1918, nemocnice v Camp Funston v Kansasu s pacienty, kteří onemocněli španělskou chřipkou

Malíř Egon Schiele, básník Guillaume Apollinaire nebo český malíř Bohumil Kubišta. Spolu s nimi padlo za oběť pandemii španělské chřipky ve 20. století více než 20 milionů lidí. Co o této nemoci víme dnes?

„Španělská chřipka zasáhla celou zeměkouli. Mezi nejpostiženější oblasti patřila určitě Evropa, velmi pravděpodobně postihla i Rusko, ale nemáme dostatek dat,“ uvedl v Magazínu Leonardo historik lékařství Harald Sallfellner.

Pandemie zasáhla velmi krutě také Aljašku, Nový Zéland nebo Brazílii. „Právě v aljašském permafrostu našli novodobí američtí vědci několik obětí nákazy, z jejichž těl získali důležité informace o nemoci samotné.“

České země spolu s Rakouskem patřily mezi nejpostiženější část Evropy. V Čechách řádila nákaza nejvíce v Praze a Plzni, na Moravě zasáhla silně Valašsko, zatímco jiné oblasti zůstaly téměř nedotčené... Celkem podlehlo španělské chřipce v českých zemích až 75 tisíc lidí mezi lety 1918 a 1920.
Harald Sallfellner

Šíření chřipky přispěly dobové okolnosti. „Zvlášť v Rakousku a v českých zemích byl nedostatek lékařů a tehdejší medicína byla na nižší úrovni, než je dnes.“

„Teprve ve 30. letech 20. století se zjistilo, že nejde o bakteriální onemocnění, takže doktoři celou dobu bojovali proti špatnému nepříteli, protože žili v domnění, že jde o zákeřný bacil.“

I tak tehdejší lékařská věda dokázala utlumit některé projevy chřipky a zachránit mnoho životů. „Lidé ale neumírali na chřipku samotnou, nýbrž na její následky, jako je zápal plic a podobně.“

Veškeré odhady počtu obětí pandemie španělské chřipky stojí na chatrných základech. Ale je zřejmé, že připravila o život více lidí než válečné operace 1. světové války. Bylo to prostě neuvěřitelné množství ztracených lidských životů, umíralo se jak na běžícím pásu, na hřbitovech se hromadily mrtvoly.
Harald Sallfellner

„Šlo o chřipku, jakou známe dnes, ale v té nejzhoubnější formě. Virus se stále proměňuje a když dojde k proměně části genetické informace, vznikne virus zcela nový, vůči kterému nejsou lidé imunní. Přesně to se stalo i v roce 1918, a proto španělská chřipka způsobila takovou katastrofu.“

Historik věří, že by se nákaza šířila, i kdyby neprobíhala světová válka. „V roce 1918 fungovala námořní doprava, která propojovala celý svět. Troufám si tvrdit, že by se zákeřná pandemie dokázala prosadit globálně i tak.“

„Zvýšenou aktivitu nákazy můžeme pozorovat už v roce 1917, naplno propukla na jaře roku 1918. Tehdy se chřipkou nakazilo obrovské množství lidí, ale ještě se tolik neumíralo. Válka se pomalu chýlila ke konci a s ní jako by zmizela i chřipka.“

Podle některých hypotéz se virus objevil nejprve v Americe, podle jiných zase v Číně. Dokonce i habsburská monarchie čelila podezření, že chřipka vzešla z jejího území. Dodnes se ale neví, jak to bylo.
Harald Sallfellner

I když se už tehdy vědělo, že pandemie probíhají ve vlnách, přesto byli všichni zaskočeni, když na podzim roku 1918 začali lidé umírat. „Tak se dělo až do konce roku, kdy došlo k určitému uklidnění.“

„Další silná vlna přišla v lednu a únoru roku 1919. Pak se nemoc ozvala v roce 1920 a její působení můžeme zaznamenat po celá 20. léta. Teprve kolem roku 1925 se ztrácí mezi běžnými sezónními epidemiemi,“ připomněl španělskou chřipku historik medicíny Harald Sallfellner.

Spustit audio
autoři: Filip Rambousek, Ondřej Čihák

Související