Umění cirkusové

Již starověký Řím měl svůj Cirkus Maximis (poslední představení se konalo 549 n. l.), kde kromě šelem vystupovali i závodníci na vozech tažených koňmi. Skoky na odrazových můstcích byly doménou byzantských kejklířů, Xenofón se věnoval krasojízdě v knize "O umění jezdeckém", o břichomluvcích na ostrově Lesbos psal Homér, Aristoteles prý dokonce toto umění ovládal. Středověkou Evropu křižovali po staletí potulní komedianti, předchůdci dnešních akrobatů. Šašci, ale například i trpaslíci působili při různých evropských šlechtických dvorech.

První cirkus v Evropě v "klasickém" duchu s koňmi, jezdci a kruhovou arénou měl svou premiéru v roce 1768 v Londýně poblíž Westminsterského mostu díky bývalému anglickému seržantu jízdy Filipu Astleyovi. Ten využil odstředivé síly pomáhající jezdci stát na hřbetě koně a pro ukázky svého jezdeckého umění vybudoval manéž, která se stala základem každého artistického šapitó. Později (1784) postavil první cirkusový stan s celtovou střechou. Stěny byly dřevěné, takže s tímto stanem ještě nebylo možné cestovat. Postupně se do cirkusové manéže (od roku 1830 již přenosné) nastěhovali: "umělci na hrazdě i na bradlech, přízemní akrobaté, krasojezdkyně, clownové, krotitelé, imitátoři, kouzelníci, hadí muži, skokani, tanečnice španělské, břišní, javajské, závojové, žongléři, siláci, trhači řetězů, polykači mečů, cvičitelé opic, majitelé učených psů, stepaři, létající mužové a padající mužové, trpaslíci, vousaté dámy, umělci v přeměnách, fakíři, provazolezci, králové střelby, umělkyně v potápění, virtuosové na xylofon, hypnotizéři a jasnovidci...," takto nepřeberný zástup cirkusových artistů popsal před více než půl stoletím Eduard Bass. V roce 1882 vznikla v Berlíně první artistická agentura s pobočkami v Paříži, Londýně, Budapešti, Moskvě a New Yorku a cirkus tak symbolicky vykročil do moderního věku.

Přestože iniciativa Evropského parlamentu se vedle snahy "zachovat tradiční evropský cirkus" soustředila hlavně na normy spojené s "přemísťováním cirkusu ve členských státech", nelze tuto aktivitu než vyzdvihnout. Vždyť artistická hravost, fyzická virtuozita , inluzionistická imaginace a nekonečná kreativita, kterou mají "lidé z maringotek" jaksi samozřejmě v krvi, jsou měřítkem nejen současného umění.